2 VSOL 795/2014-A-15
KSBR 47 INS 11071/2014 2 VSOL 795/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Blahoslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Vítochov 30, 593 01 Bystřice nad Perštejnem, o insolvenčním návrhu a) dlužníka samotného a b) věřitele Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Křivoklát 44, 270 23 Křivoklát, rozhodl o odvolání dlužníka a věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2014, č. j. KSBR 47 INS 11071/2014-A-3,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení byl soudu doručen dne 22.4.2014. Dlužník v něm však neidentifikoval žádného ze svých věřitelů a neuvedl žádné konkrétní informace o splatnosti svých závazků, k návrhu ani nepřipojil seznam závazků. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo je předlužen, není uvedením okolností osvědčujících úpadek. Pro tyto vady návrhu nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém pouze sdělil, že odůvodnění odvolání zašle soudu do deseti dnů.

V průběhu odvolacího řízení přistoupil do insolvenčního řízení věřitel Jaroslav Sochor, který se svým insolvenčním návrhem ze dne 23.4.2014, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 28.4.2014, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil své vykonatelné pohledávky za dlužníkem ze smlouvy o půjčce ze dne 27.2.2012 a na náhradě nákladů rozhodčího řízení. Dále tvrdil existenci více věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami (cee direct s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 245.000 Kč ze smlouvy o půjčce, Česká republika-Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště ve Žďáru nad Sázavou s pohledávkou ve výši 2.831 Kč). K neschopnosti dlužníka plnit závazky uvedl, že závazky dlužníka jsou po splatnosti déle než tři měsíce.

Rovněž tento věřitel podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka. Uvedl, že podle ust. § 107 odst. 1 IZ je dalším insolvenčním navrhovatelem a odvolání podává v souladu s ust. § 107 odst. 2 IZ, neboť má za to, že dlužník je v úpadku. Zopakoval svá tvrzení o skutečnostech osvědčujících úpadek dlužníka, která uvedl již ve svém insolvenčním návrhu a na který odkázal, stejně jako na svou přihlášku pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (22.4.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 107 odst. 1 a odst. 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

V posuzované věci učinil soud prvního stupně správná zjištění a skutkový stav také správně právně posoudil. Pro posouzení důvodnosti odvolání podaného dlužníkem je rozhodné, že dlužník v bodu 07 svého insolvenčního návrhu uvedl pouze, že má závazky v celkové výši 650.000 Kč, většina závazků je po splatnosti víc jak 30 dnů a závazky není schopen plnit po dobu delší více jak tři měsíce. V bodu 17 návrhu označil jeden závazek z půjčky vůči věřiteli Jaroslavu Sochorovi ve výši 650.000 Kč. K insolvenčním návrhu dlužník ani nepřipojil seznam závazků, který (pokud by splňoval všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem) mohl sloužit jako zdroj pro doplnění okolností osvědčujících úpadek dlužníka, které absentovaly v samotném insolvenčním návrhu.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník sice v bodu 07 návrhu tvrdil existenci více věřitelů, přesto v bodu 17 označil pouze jednoho věřitele, a to zcela nedostatečně (uvedením jména a příjmení). Rovněž tvrzení dlužníka, že většina jeho závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen plnit po dobu delší než tři měsíce, je zcela obecné, nekonkrétní a jedná se pouze o citaci insolvenčního zákona. Lze tedy shrnout, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit znaky úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ. Neuvedl totiž skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že jeho závazky vůči (nejméně) dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2 IZ). Podle názoru odvolacího soudu tedy soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje vady, pro které je třeba tento návrh odmítnout podle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Ve vztahu k navrhujícímu věřiteli a současně odvolateli Jaroslavu Sochorovi je v posuzované věci podstatné, že jeho insolvenční návrh se považuje ve smyslu ust. § 107 odst. 1 IZ za přistoupení k řízení a na věřitele je tedy nutno pohlížet jako na dalšího insolvenčního navrhovatele, pro kterého platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení. Zásadní skutečností je dále to, že v době jeho přistoupení bylo již rozhodnuto o odmítnutí původního insolvenčního návrhu dlužníka pro vady. K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009), ve kterém soud uzavřel, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží. K těmto závěrům se přihlásil Nejvyšší soud již v rozhodnutí R 26/2011 a posléze v usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/2012) doplnil, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel zhojit kdykoliv v době do rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí insolvenčního návrhu. Jinými slovy řečeno, z citované judikatury Nejvyššího soud vyplývá, že věřitelé, kteří přistoupili do insolvenčního řízení, mohou zhojit vady původního insolvenčního návrhu pouze do doby, než insolvenční soud o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu rozhodne. Insolvenční návrh věřitele Jaroslava anonymizovano byl doručen soudu dne 28.4.2014, tedy až poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 23.4.2014 rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka a toto usnesení dlužníku doručil (25.4.2014). Proto k obsahu insolvenčního návrhu věřitele Jaroslava anonymizovano při posouzení projednatelnosti insolvenčního návrhu dlužníka samotného již nelze přihlédnout.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužník ani věřitel nebyl se svým odvoláním úspěšný a podle obsahu spisu nevznikly žádnému z nich náklady odvolacího řízení.

Závěrem odvolací soud poznamenává, že nepřehlédl podání dlužníka ze dne 29.7.2014 a 12.8.2014. Prvé z nich obsahuje zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, ve druhém pak dlužník tvrdí, že návrh na zpětvzetí návrhu na oddlužení u Krajského soudu v Brně nikdy nepodal. Tuto otázku odvolací soud neprověřoval, neboť její vyřešení (zda dlužník učinil či neučinil úkon zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení) by nemohlo změnit ničeho na závěrech o nutnosti insolvenční návrh dlužníka odmítnou pro vady (§ 128 odst. 1 IZ). To proto, že dlužníkem zpochybněné zpětvzetí se netýká insolvenčního návrhu, ale toliko návrhu na povolení oddlužení, Významné by tedy bylo při řešení úpadku dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu