2 VSOL 787/2015-A-15
KSBR 33 INS 13838/2015 2 VSOL 787/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Ing. Jiří Mareš, narozený 4. března 1959, bytem Mackovice 125, PSČ 671 78, identifikační číslo 68752806, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 13838/2015-A-10 ze dne 23. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 13838/2015-A-10 ze dne 23. června 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15, neboť dlužník ve svém návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazky vůči výše uvedeným věřitelům, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením ani tyto skutečnosti nedoložil. Existence těchto závazků brání řešení úpadku dlužníka oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, neboť se nejedná o zajištěný závazek, ani o závazek, který zůstal neuspokojen po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ. Insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka s tím, že tyto pohledávky budou řešeny oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním (při podání) návrhu na povolení oddlužení, aby si příslušné souhlasy věřitelů obstaral. Je zcela na dlužníku, aby v případě, že se domáhá řešení svého úpadku oddlužením, předložil insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení, který obsahuje všechna tvrzení důležitá pro posouzení jeho návrhu, a tato tvrzení doložil. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník ani na výzvu nepředložil insolvenčním soudem požadované listiny důležité pro posouzení návrhu na povolení oddlužení, bude jeho návrh na povolení oddlužení odmítnut a na jeho majetek prohlášen konkurs, přičemž pro nedostatek pohotových prostředků či jiného nezajištěného majetku soud stanovil zálohu ke krytí nákladů řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak; výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude sloužit především k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů a nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěných nemovitostí.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání, v němž namítal, že ač jej insolvenční soud vyzval, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že předloží souhlasy všech věřitelů u kterých má dlužník závazky vzniklé z jeho podnikatelské činnosti a žádal tak souhlasy i zajištěných věřitelů Česká pojišťovna a.s., Okresní správa sociálního zabezpečení Pelhřimov, Allianz pojišťovna, a.s., dlužník požádal všech šest svých věřitelů s pohledávkami z podnikání o udělení souhlasu s oddlužením, přičemž věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Pelhřimov s oddlužením dlužníka souhlasil pouze za podmínky, že jeho pohledávka by byla uspokojena ve výši 100%, věřitelé RCI Financial Services, s.r.o. a Allianz pojišťovna, a.s. souhlasili s oddlužením dlužníka. Další věřitelé, u kterých má dlužník závazky vzniklé z jeho podnikatelské činnosti, se nevyjádřili. Není proto správný závěr soudu, že dlužník na výzvu soudu nereagoval, nýbrž se snažil, aby řízení pokračovalo a aby věřitelé byli částečně uspokojeni. Dlužník není schopen zálohu zaplatit, neboť nemá žádné finanční prostředky. Z těchto důvodů žádal o zrušení zálohy ve výši 50.000 Kč, případně o stanovení zálohy v nižší přiměřené výši.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 27. května 2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužník-fyzická osoba může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, pouze tehdy, pokud nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. b/), anebo pokud se jedná o dluh z podnikání, který nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, tedy jen souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde-li o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu doložil listinu na které uvedl 6 věřitelů, u kterých má závazky vzniklé z jeho podnikání, jsou to věřitelé: Českomoravská stavební spořitelna, a.s., ČSOB Leasing, a.s., O2 Czech Republic a.s., Česká pojišťovna a.s., Okresní správa sociálního zabezpečení Pelhřimov, Allianz pojišťovna, a.s. Dlužník tyto své věřitele vyzval k doložení souhlasu s oddlužením a podařilo se mu zajistit pouze dva souhlasy a jeden souhlas s podmínkou plnění ve výši 100%. Další věřitelé, u kterých má dlužník závazky vzniklé z jeho podnikatelské činnosti se nevyjádřili a dlužník ohledně věřitelů, kteří se nevyjádřili, ani netvrdil, že tito věřitelé s formou oddlužení souhlasí.

Z dosud uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž věřitelé těchto závazků nedali s oddlužením souhlas. Zákon ovšem existencí souhlasu podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Nedostatek souhlasu či alespoň tvrzení o uděleném souhlasu věřitele k oddlužení vůči závazku z podnikatelské činnosti a faktické neudělení takového souhlasu má za následek skutečnost, že dlužník není aktivně legitimován k podání takového návrhu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2011 sen. zn. NS 29 NSČR 9/2009 ve věci KSUL 70 INS 3940/2008 se závěrem: Věcná legitimace k podání návrhu na povolení oddlužení vymezená ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona požadavkem, že dlužník není podnikatelem, ani nemá dluhy vzešlé z podnikání, představuje subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení. Jejich zkoumáním se soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zabývá jen se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), a zjištění o nesplnění těchto podmínek vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona. ). I když pro poměry po 1.1.2014 není podstatné, zda dlužník-fyzická osoba je či není podnikatel, ale to, že nemá dluhy z podnikání, anebo tyto dluhy nebrání oddlužení z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ, pro přezkoumávanou věc je však rozhodné to, že tyto skutečnosti představují podmínku pro věcnou legitimaci k podání návrhu na oddlužení.

Za tohoto stavu odvolací soud zcela souhlasí s krajským soudem, že vzhledem k nedostatku souhlasu věřitelů Českomoravská stavební spořitelna, a.s., ČSOB Leasing, a.s., O2 Czech Republic a.s. s řešením úpadku dlužníka oddlužením lze očekávat, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut a jediným možným řešením jeho úpadku je konkurs (§ 396 IZ). Dlužník přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotnější majetek, nemovitý majetek, slouží k zajištění závazků dlužníka, proto soud důvodně stanovil zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu