2 VSOL 786/2016-A-12
KSBR 52 INS 9217/2016 2 VSOL 786/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Iveta anonymizovano , anonymizovano , Petrov 131, 696 65 Petrov, o insolvenčním návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSBR 52 INS 9217/2016-A-6

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSBR 52 INS 9217/2016-A-6 s e p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně zdejšího soudu , neboť má prokazatelně dluhy z podnikání a současně netvrdí ani nijak nedokládá, že věřitelé souhlasí s řešením úpadku za pomoci oddlužení. Tato skutečnost brání uplatnění institutu oddlužení, úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce a z insolvenčního návrhu i z jeho příloh vyplývá, že dlužnice v současné době nemá k dispozici dostatečné pohotové finanční prostředky. Dlužnice má sice ve vlastnictví movité věci a nemovitost, v této fázi řízení však nelze předjímat, zda, v jakém časovém horizontu a za jakou částku se je podaří zpeněžit a zda by výtěžek isir.justi ce.cz ze zpeněžení postačoval k úhradě nákladů řízení, obzvlášť za situace, kdy nemovitost je zatížena zástavními právy a z výtěžku jejich zpeněžení budou přednostně uspokojováni zajištění věřitelé. Proto soud rozhodl tak, že uložil dlužnici zaplacení zálohy v přiměřené výši 50.000 Kč vzhledem k předpokládaným nákladům.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, nesouhlasila s názorem Krajského soudu v Brně, že je dán důvod odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, z důvodu existence závazků vzniklých z podnikatelské činnosti, a že jediné řešení úpadku dlužníka je konkurs a žádala o znovu projednání insolvenčního návrhu a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení, protože splňuje všechny podmínky dané insolvenčním zákonem. Namítala, že: V insolvenčním návrhu dlužníka je uveřejněné vyjádření že, .. ČR-ČSSZ, požaduje vydání souhlasu za předčasné. Věřitelé nemohou dopředu vědět, zda bude pro ně řešení pohledávky za dlužníkem oddlužení výhodnější než konkursem či jiným způsobem. Kritériem výhodnosti či nevýhodnosti je však pro věřitele rozhodující. Ve svém vyjádření věřitel nevydal vyjádření, zda souhlasí či nesouhlasí, aby jeho závazek byl podroben oddlužení. Dále ČR-ČSSZ, vydala dne 27. 4. 2016, nové vyjádření k insolvenčnímu řízení-kdy nesouhlasí s oddlužením, z důvodu, že dlužník nedoložil přehledy o příjmech a výdajích za roky 2013, 2014. Ze strany dlužníka nedodání výše uvedených přehledů nebyl úmysl, ale pozapomnění. Dne 18. 5. 2016. dlužník napravil a dodal na OSSZ Hodonín chybějící přehledy. Vyjádření k závazku u Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna. V příloze dlužník zasílá vyjádření zdravotní pojišťovny, kdy pojišťovna nevydala výslovný nesouhlas s oddlužením dlužníka a ponechává na rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Dále odkazuji na Usnesení ze dne 13. 1. 2015, č. j. KSOS 36 INS 23423/2014-A6 dle Krajského soudu v Ostravě, kdy povolil dlužníkovi oddlužení. Dlužník měl také závazky u České správy sociálního zabezpečení i u Revírní bratrské poklady, dlužník nedoložil k závazkům, které pocházeli z podnikání, souhlasy věřitelů a i na tomto základě, mu bylo povoleno oddlužení bez úhrady 50.000 Kč. Avšak dle Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 29. I. 2014. č.j.: 1 VSOL 1197/2013-A-18. zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod. sp. zn. KSBR 37 INS 20247/2013, dle insolvenční novely, která v ustanovení umožnila podat návrh na povolení oddlužení též fyzickým osobám, které podnikají, a to dokonce i za situace, že mají závazky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Tento souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ. a to na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním než 30%, takže nelze do budoucna přičítat dlužníkovi, že tento souhlas nedoložil k návrhu, ale bude nezbytné postupovat dle ustanoveni dle § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom. zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddluženi a hlasováni o jeho přijetí.... je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ), jehož existenci bude soud prvního stupně zkoumat až na schůzi věřitelů (§ 430 odst. 1.2 IZ) . V současné době jsem zaměstnaná, ale není v mých možnostech splatit vše, jak věřitelé požadují. Proto jsem se rozhodla svou finanční situaci řešit insolvenčním návrhem. Jelikož penále u sociálního a zdravotního pojištění převyšují původní závazek. Dlužnice, navrhla, aby usnesení o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč vydaného insolvenčním soudem bylo zrušeno a aby bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužnice podala soudu dne 20. 4. 2016, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužník-fyzická osoba může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, pouze tehdy, pokud nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. b/),

anebo pokud se jedná o dluh z podnikání, který nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, tedy jen souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde-li o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že podle údajů v insolvenčním návrhu a předloženého seznamu závazků má dlužnice z podnikatelské činnosti nezajištěné závazky nejméně vůči dvěma věřitelům-Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, 225 08 Praha 5, Křížová 25 a Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, 710 00 Ostrava, Michálkovická 108; dlužnice netvrdí ani nijak nedokládá, že tito věřitelé souhlasí s řešením úpadku za pomoci oddlužení.

Podnikatelské závazky v zásadě brání v řešení úpadku oddlužením a daný dlužník není aktivně legitimován k podání daného návrhu. Z tohoto pravidla je poskytnuta výjimka v podobě souhlasu věřitele, aby jeho pohledávka byla uspokojena v režimu oddlužení. Následnému povolení oddlužení nevadí tři typy závazků z podnikání: -závazky odsouhlasené věřiteli-následnému povolení oddlužení nevadí závazky z podnikání, u nichž věřitel souhlasil s tím, aby tento závazek byl řešen v rámci dlužníkova oddlužení. Žadatel o oddlužení musí svého věřitele předem o souhlas požádat a alespoň tvrdit, že takový souhlas byl udělen -závazky, které prošly konkursem-následnému povolení oddlužení nevadí závazky, které dříve byly zahrnuty do konkursu prohlášeného na dlužníka a toto řízení bylo ukončeno pro nedostatek majetku na straně dlužníka, nebo po splnění rozvrhového usnesení soudu v konkursu. Jde tedy o situaci, kdy podnikatel před žádostí o oddlužení absolvoval konkurs, ve kterém nebyly jeho závazky uspokojeny -tzv. zajištěné závazky-pokud je závazek zajištěný, nebrání povolení oddlužení a věřitel má v případě nesplnění závazku k dispozici náhradní řešení, jak svůj závazek uspokojit.

Souhlas věřitele s oddlužením dlužníka, který má podle insolvenčního návrhu a seznamu závazků vůči nezajištěným věřitelům závazky ze své podnikatelské činnosti, není vyjmenován mezi povinnými přílohami k návrhu v ustanovení § 392 odst. 1 IZ), takový souhlas není předepsanou náležitosti návrhu na povolení oddlužení ani se nevyžaduje, aby byl dán písemnou formou, dlužník si nemusí souhlas opatřovat a dokládat jej k návrhu na povolení oddlužení. Zákon ovšem existencí souhlasu podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Dlužník je tedy povinen v návrhu na oddlužení alespoň tvrdit, že takový souhlas existuje, nedostatek tvrzení má za následek skutečnost, že dlužník není aktivně legitimován k podání takového návrhu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2011 sen. zn. NS 29 NSČR 9/2009 ve věci KSUL 70 INS 3940/2008 se závěrem: Věcná legitimace k podání návrhu na povolení oddlužení vymezená ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona požadavkem, že dlužník není podnikatelem, ani nemá dluhy vzešlé z podnikání, představuje subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení. Jejich zkoumáním se soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zabývá jen se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), a zjištění o nesplnění těchto podmínek vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona). I když pro poměry po 1.1.2014 není podstatné, zda dlužník-fyzická osoba-je či není podnikatel, ale to, že nemá dluhy z podnikání, anebo tyto dluhy nebrání oddlužení z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ, pro přezkoumávanou věc je však rozhodné to, že tyto skutečnosti představují podmínku pro věcnou legitimaci k podání návrhu na oddlužení.

Nelze proto souhlasit s názorem dlužnice, že podnikatelské závazky ani při absenci souhlasu věřitelů s oddlužením nebrání v řešení úpadku oddlužením. Nepřipuštění oddlužení u dlužníků se závazky z podnikání, u nichž dlužník ani netvrdil souhlas věřitelů, je v rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu již ustálenou praxí (viz například usnesení č. j. KSBR 31 INS 29171/2013, 2 VSOL 440/2014-A-17 ze dne 17.6.2014, dále č. j. KSBR 44 INS 37125/2012, 2 VSOL 213/2014-A-12 ze dne 22.5.2014, KSBR 45 INS 13645/2014, 2 VSOL 620/2014-A-13 ze dne 13.8.2014, č. j. KSBR 37 INS 1310/2015 1 VSOL 283/2015-A-13 ze dne 16.července 2015 a řada dalších). Skutečností je, že názory na tuto problematiku nejsou (nebyly) mezi soudy a zejména mezi odvolacími soudy jednotné. Proto Vrchní soud v Olomouci judikoval do tzv. zelené sbírky a občanskoprávní a obchodní kolegium NSČR dne 10.2.2016 schválilo k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek jeho rozhodnutí ze dne 23.9.2015, sp. zn. 1 VSOL 918/2015 s právní větou: Má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen. Rozhodnutí bylo publikováno pod č. 49/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zákon tedy existencí souhlasu věřitelů, kteří mají za dlužníkem pohledávky z podnikání, podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), přičemž zde věřitelé podle dlužnice na žádost o souhlas s oddlužením nereagovali. S názorem, že nečinnost věřitele ve vztahu k žádosti dlužníka je souhlasem s oddlužením, odvolací soud nesouhlasí. Insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) formu souhlasu spočívající v nečinnosti na žádost dlužníka nepředpokládá, a ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. proto není v dané situaci použitelné.

Z dosud uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž ani jeden z věřitelů těchto závazků nedal s oddlužením souhlas. Dlužnice proto není osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení a jediným způsobem řešení úpadku je konkurs. Insolvenční soud též přesně vymezil účel zálohy na řízení, kterým je zejména umožnit výkon činností insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Dlužnice v současné době nemá k dispozici dostatečné pohotové finanční prostředky, u movitých věcí nelze spolehlivě předpokládat rychlé a dostatečné zpeněžení, proto soud správně v souladu s ustanovením § 108 odst. 2 IZ uložil dlužnici zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč, která se jeví očekávaným nákladům přiměřená, přičemž prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč lze zaplatit buď na účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky, pobočka Brno-město, č.ú. 6015-5720621/0710, variabilní symbol 4549263785, konstantní symbol 1148, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu