2 VSOL 785/2012-A-11
KSBR 24 INS 16286/2012 2 VSOL 785/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolventní věci dlužníka Jiřího Čecha, nar. 13. října 1973, bytem 686 01 Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí 19, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 17.8.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2012, č.j. KSBR 24 INS 16286/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dne 4. července 2012 byl podán insolvenční návrh dlužníka, kterým žádal o rozhodnutí o úpadku a jeho řešení povolením oddlužení. Podle návrhu má dlužník závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 421.810,11 Kč, je rozvedený, na výživu svého syna přispívá částkou 2.000 Kč a dcery částkou 3.000 Kč měsíčně. Dlužník doložil příjem za období od ledna do června 2012 ve výši 14.845 Kč měsíčně, jeho čistý příjem za rok 2011 činí 15.079 Kč měsíčně. Příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny nejméně do výše 30 % a současně, aby z jeho příjmu byla zaplacena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce (ve výši 750 Kč měsíčně a 150 Kč měsíčně, to vše bez DPH, dle vyhl. č. 313/2007 Sb.). Z příjmu dlužníka lze měsíčně pro účely hrazení pohledávek věřitelů a odměny a náhrady insolvenčního správce strhnout částku 1.287 Kč, při odečtení výživného na dlužníkovy děti by tak nezajištěným věřitelům náležela částka 43.380 Kč, což představuje pouze 10,28 % nezajištěných závazků. Proto z obsahu spisu vyplývá, že ke krytí budoucích nákladů řízení je to nutná záloha, jejíž zaplacení soud dlužníku uložil, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil v maximální možné částce 50.000 Kč tak, aby bylo možno zajistit působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, přičemž po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje hradil z vlastních zdrojů, případně aby tyto byly následně hrazeny z rozpočtových prostředků soudu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že výše jeho čistého měsíčního příjmu byla snížena příjmem za měsíc únor 2012, kdy byl po úraze v pracovní neschopnosti a bylo mu vyplaceno pouze 50 % jeho obvyklé mzdy. Tvrdil, že jeho měsíční příjem se dále zvyšuje, čímž se zvyšuje i částka pro uspokojení pohledávek jeho věřitelů v oddlužení. Dcera, na kterou platí výživné, bude v roce 2013 končit studium na střední škole, čímž se opětovně částka plnění pro jeho věřitele zvýší, neboť již vůči ní nebude mít vyživovací povinnost, navíc v srpnu 2012 požádal o snížení výživného na své děti. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby mu záloha nebyla uložena.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Z ust. § 396 odst. 1 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Zjištění o výši závazků dlužníka vůči nezajištěným věřitelům (421.810,11 Kč) a o výši jeho vyživovacích povinností, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. Dále z obsahu spisu vyplývá, že čistý příjem dlužníka za dobu od ledna do května roku 2012 činil 72.335 Kč, jeho čistý příjem v měsíci únoru 2012 činil 5.173 Kč. K odvolání dlužník připojil mzdový lístek za měsíc červenec 2012, podle kterého činil jeho čistý příjem 18.694 Kč. Ze seznamu majetku, připojeného k návrhu, vyplývá, že dlužník vlastní movité věci v hodnotě cca 5.000 Kč (televizor, DVD přehrávač, výpočetní techniku), bydlí v částečně vybaveném pronajatém bytě, jiný majetek nemá.

Po zhodnocení uvedených skutečností dopěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud prvního stupně. Dlužník namítá, že jeho průměrný příjem byl snížen výpadkem v únoru roku 2012 a že do budoucnosti se tento příjem bude dále navyšovat a dále mu odpadne vyživovací povinnost. I když insolvenční soud, v případě oddlužením plněním splátkového kalendáře, činí úvahu o budoucím možném plnění závazků dlužníka v období následujících pěti let trvání účinků tohoto způsobu řešení úpadku, při této úvaze vychází ze stavu, který byl doložen v době jeho rozhodování (§ 7 odst. 1 IZ, § 167 odst. 2, § 154 odst. 1 o.s.ř.). Budoucí zvýšení příjmu dlužníka, případně budoucí zánik jeho vyživovací povinnosti, není právně významnou skutečností pro nynější rozhodování soudu. Tato odvolací námitka dlužníka není důvodná.

Jako důvodnou nelze hodnotit ani námitku dlužníka o snížení průměru jeho příjmů v době prvních měsíců roku 2012 výpadkem v měsíci únoru. Celkové příjmy dlužníka za dobu od 1.1. do 31.5.2012 činily 72.335 Kč, po odpočtu příjmu za měsíc únor ve výši 5.173 Kč, avšak při započtení jeho doloženého příjmu v červenci 2012 18.694 Kč, činí jeho příjem za leden, březen, duben, květen a červenec roku 2012 celkem 85.856 Kč, což představuje měsíčně v průměru 17.171 Kč.

I pokud by odvolací soud vycházel z takto zjištěného vyššího průměrného příjmu, při výpočtu dle § 398 odst. 3 IZ činí zabavitelná částka mzdy dlužníka 5.840

Kč, nezabavitelná část mzdy 8.764 Kč. Za 60 měsíců trvání účinku povoleného oddlužení by tak dlužníku bylo možno z jeho mzdy strhnout 350.400 Kč, od této částky je však třeba odečíst výživné, jehož celková částka činí 300.000 Kč (soud vychází z dosud hrazených částek výživného ve výši 5.000 Kč měsíčně, jak uvedeno výše), které je pohledávkou za podstatou, již je třeba uspokojit v plné výši kdykoliv po zjištění úpadku (§ 169 odst. 1, písm. e/ odst. 2 IZ). Pro uspokojení dalších zapodstatových pohledávek a pohledávek přihlášených věřitelů by tak zůstala pouze částka 50.400 Kč, což je méně, než činí pohledávka na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, která za dobu trvání oddlužení činí minimálně 54.000 Kč (§ 3 písm. b/, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Již z tohoto výpočtu vyplývá, že dlužník by ze svého příjmu nebyl schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům žádnou částku a nesplňuje podmínku pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Závěr soudu prvního stupně, že jeho návrh na povolení oddlužení je třeba zamítnout a že dlužníkův úpadek je řešitelný jedině konkursem, je zcela správný (§ 396 IZ).

Dlužník podle seznamu majetku nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, proto prostředky na úhradu počátečních výdajů spojených s funkcí insolvenčního správce nelze zajistit jinak než ze zálohy. Majetková situace dlužníka, který má pouze několik movitých věcí v hodnotě cca 5.000 Kč, neskýtá záruku, že konečné náklady insolvenčního řízení bude možno hradit z výtěžku zpeněžení podstaty. Proto je prostředků ze zálohy třeba rovněž jako jistoty pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, jejichž výše činí minimálně 45.000 Kč na odměně správce (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). K této částce je třeba připočítat i částku náhrady jeho hotových výdajů, která činí, dle poznatků soudu, minimálně 5.000 Kč (hotové výdaje správce, tj. cestovní náklady, poštovné, telekomunikační poplatky a ostatních hotové výdaje, § 7 téže vyhlášky). Proto je správná nejen úvaha soudu prvního stupně, že v tomto případě je třeba dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli zálohu uložit, ale i to, že zálohu je třeba uložit v maximální možné částce 50.000 Kč.

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě a tuto povinnost, na rozdíl od poplatkové povinnosti, prominout nelze.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 7. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu