2 VSOL 783/2013-B-16
KSOS 22 INS 337/2013 2 VSOL 783/2013-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Lidie Sedláčkové, rodné číslo 626008/0541, bytem 739 94 Vendryně 450, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2013, č. j. KSOS 22 INS 337/2013-B-8

takto:

Odvolání dlužnice se o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), rozhodl, že insolvenčním správcem ke dni schválení oddlužení je Mgr. Daniel Siwy (výrok II.) a do majetkové podstaty náleží majetek specifikovaný pod položkami 1. a 2. (výrok III).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 3.1.2013. Při rozhodnutí o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty soud postupoval podle ust. § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ). Zohlednil celkovou výši přihlášených pohledávek 14.368 Kč, dvě vyživovací povinnosti dlužnice, skutečnost, že dlužnice má příjem pouze z darovací smlouvy ve výši 1.500 Kč. Dluhy manžela dlužnice činí 186.904,80 Kč, má příjem z daru 1.500 Kč měsíčně a pobírá důchod ve výši 10.619 Kč. S ohledem na vyživovací povinnosti nelze z jeho důchodu provádět žádné srážky. Očekávané uspokojení by bylo 100%. Celková výše závazků manželů je 201.272,80 Kč. V případě oddlužení obou manželů splátkovým kalendářem by oddlužení probíhalo pouze z darů, uspokojení by bylo kolem 54%. Dle soupisu majetkové podstaty dlužnice vlastní nemovitostí uvedené ve výroku rozhodnutí v hodnotě pokračování-2-cca 1.100.000 Kč. Jejich hodnota dle znaleckého posudku činí 1.189.000 Kč. I pokud by nemovitosti byly zpeněženy za polovinu odhadní ceny, výtěžek pokryje pohledávky věřitelů obou manželů v plné výši. Zpeněžením majetkové podstaty je tedy pro věřitele výhodnější a rychlejší než splátkový kalendář. Soud prvního stupně neshledal ani žádné důvody, které by podle ust. § 405 IZ schválení oddlužení bránily. Související výroky vydal v souladu s ust. § 406 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že oddlužení splátkovým kalendářem by bylo výhodnější nejen pro dlužnici, ale také pro věřitele. Splátkovým kalendářem by totiž spolu s manželem uhradila svým věřitelům částku představující cca 45% jejich pohledávek. Nesouhlasila ani s odhadovanou cenou nemovitostí ve výši cca 1.100.000 Kč a tvrdila, že znalec cenu záměrně nadhodnotil. Podle dlužnice založil soud prvního stupně své rozhodnutí pouze na poměru uspokojení věřitelů. Nevzal v potaz špatný stav nemovitostí a nutnost bydlení v domě. Dále uvedla, že soud požádala o odročení schůze věřitelů dne 21.6.2013 z důvodu, že se jí naskytla možnost finančního příspěvku, který by postačil k maximálnímu a jednorázovému uspokojení všech věřitelů. Tím by se ještě před schválením oddlužení vymanila z úpadku. Konečně dlužnice uvedla, že ačkoliv ust. § 406 odst. 4 IZ přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení v zásadě jen vymezenému okruhu věřitelů, neznamená to, že by bylo možno právo odvolání odepřít dlužníku. Úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena na předpokladu, že rozhodnutí o schválení oddlužení odpovídá návrhu dlužníka, a proto jím dlužníku nemůže být způsobena újma. Jestliže však rozhodnutím o schválení oddlužení mohla být dlužníku způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je k odvolání proti tomuto rozhodnutí oprávněn. I přesto, že o této skutečnosti nebyla poučena, je oprávněna proti napadenému usnesení odvolání podat. Odkázala na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. VSPH 1533/2012-B-23 ze dne 15.11.2012. Navrhla napadené usnesení změnit tak, že bude schváleno oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, případně je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda dlužnice je k podání odvolání subjektivně legitimována, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v dané věci tomu tak není.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí pokračování-3-schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ust. § 218, písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Subjektivní legitimace k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně svědčí v prvé řadě účastníku řízení, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o.s.ř.). Z ust. § 406 odst. 4 IZ však plyne, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků, jak správně uvedla ve svém odvolání dlužnice. Důvodem omezení odvolání je v tomto případě skutečnost, že je dána příležitost odvolat se pouze těm, kteří v předchozím řízení vyslovili svůj nesouhlas s daným postupem. Schválení oddlužení (a způsob jeho řešení) lze chápat jako dohodu dlužníka s nezajištěnými věřiteli potvrzenou rozhodnutím insolvenčního soudu, kdy v rámci jednání o takové dohodě dlužník nabízí a garantuje míru uspokojení nezajištěných pohledávek, a to v rozsahu minimálně vyžadovaným insolvenčním zákonem. Nezajištění věřitelé v rámci souhlasu se způsobem řešení úpadku dlužníka nepochybně vyjadřují také souhlas s dalšími atributy dlužníkova návrhu, to je i s mírou uspokojení nezajištěných věřitelů. V přezkoumávané věci se na schůzi věřitelů konanou dne 21.6.2013 žádný z věřitelů nedostavil. Nezajištění věřitelé dlužnice tedy na její návrh na oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), a na insolvenčním soudu zcela ponechali rozhodnutí o přijetí způsobu oddlužení (§ 402 odst. 5 IZ), proti kterému se, stejně jako dlužnice, již nemohou odvolat.

Odvolací soud nesdílí názor dlužnice, že je oprávněna odvolat se proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Nesouhlasí ani s argumentací, kterou dlužnice na podporu svého názoru snáší. Odvolacímu soudu je rovněž známo, že obdobný závěr (jako dlužnice) vyslovil Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 16.2.2012, sp. zn. KSUL 70 INS 11081/2010, 3 VSPH 1053/2011-B-31, v němž dospěl k závěru, že dlužník, který navrhl oddlužení ve formě splátkového kalendáře, může usnesení soudu o schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty napadnout odvoláním. Ve věci rozhodující senát odvolacího soudu však zastává názor, že dlužník není subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, a to ani tehdy, navrhl-li oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací námitku, že dlužnice je účastníkem řízení a úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena na tom, že rozhodnutí o schválení oddlužení pokračování-4-odpovídá návrhu dlužníka, a proto jím (ve srovnání s tím, čeho se domáhal) dlužníku nemůže být způsobena újma, považuje odvolací soud za neopodstatněnou. Dlužnice je nepochybně účastníkem insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 IZ), avšak právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jí zákon (§ 406 odst. 4 IZ) nepřiznává. Dále nutno odmítnout názor dlužnice o vzniku újmy její osobě, když namísto navrhovaného způsobu oddlužení splátkovým kalendářem schválil soud oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. To proto, že proces oddlužení je veden v rámci insolvenčního řízení a sestává se z několika fází. Z pohledu úvah dlužnice je rozhodné, že je zahájen podáním návrhu o povolení oddlužení, který musí být podán spolu s insolvenčním návrhem, a pokud soud návrh na povolení oddlužení zamítne (§ 395 IZ), dlužník je oprávněn toto rozhodnutí odvoláním napadnout. Pokud soud návrhu na povolení oddlužení vyhoví a rozhodne o povolení oddlužení, svěřuje zákon při řešení formy oddlužení (zpeněžení majetkové podstaty nebo plnění splátkového kalendáře) zásadní roli věřitelům, kteří o přijetí způsobu oddlužení hlasují, a pouze v případě, že ani jeden způsob oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud. Také za situace, že následně soud oddlužení neschválí (§ 405 IZ), má dlužník právo napadnout toto rozhodnutí odvoláním. Z uvedené rekapitulace je zřejmé, že řízení o návrhu na povolení oddlužení je specifickým typem soudního řízení, což nutně rezultuje v závěr, že dlužníkovi nemůže být způsobena procesní újma tím, že insolvenční soud rozhodne o schválení oddlužení jiným (než dlužníkem požadovaným) způsobem oddlužení.

Pro úplnost odvolací soud podotýká, že na jeho výše uvedených závěrech by nemohlo ničeho změnit ani řešení námitky dlužnice, že soud prvního stupně nevyhověl její žádosti o odročení schůze věřitelů dne 21.6.2013. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že dlužnici nesvědčí subjektivní právo podat odvolání proti napadenému usnesení, její odvolání podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, aniž posuzoval věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu