2 VSOL 776/2012-A-17
KSOS 22 INS 16802/2012 2 VSOL 776/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratří Čapků 689/7, 757 01 Valašské Meziříčí, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.8.2012, č. j. KSOS 22 INS 16802/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 12.7.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka na základě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník v seznamu závazků uvedl, že má nezajištěné závazky v celkové výši 585.478,-Kč, čistý příjem je v průměru 15.893,-Kč, a má vyživovací povinnost k synovi ve výši 2.500,-Kč měsíčně a k dceři. Podle soudu prvního stupně z příjmu dlužníka lze s ohledem na jednu zohledněnou vyživovanou osobu provést srážku ve výši 5.726,-Kč. Ze srážky se přednostně hradí stanovené výživné 2.500,-Kč, a poté odměna správce 1.080,-Kč měsíčně. Pro věřitele tak zůstává 2.146,-Kč měsíčně, což je za 5 let 128.760,-Kč. Dle propočtu soudu činí očekávané uspokojení věřitelů plněním splátkového kalendáře 21,99 %. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že oddlužení splátkovým kalendářem není možné. Dlužník dále uvedl, že jeho pracovní poměr by měl skončit ke dni 30.9.2012, nové zaměstnání dosud nenalezl. Proto nelze dle soudu v současné chvíli předpokládat, že by za 5 let uspokojil nezajištěné věřitele alespoň z 30%, když současný příjem mu to neumožňuje a nové zaměstnání dosud hledá. Dlužník vlastní byt v hodnotě dle posudku znalce 810.000,-Kč, na něm vázne zástavní právo ve prospěch Stavební spořitelny České spořitelny a.s., která má zajištěnou pohledávku ve výši 731.176,-Kč. Ta by byla uspokojena z prodeje bytu. Po vyplacení částky zajištěnému věřiteli a odměny správci by nezajištění věřitelé nebyli ani zpeněžením majetkové podstaty uspokojeni alespoň z 30%. V úvahu se tak jeví jako možný způsob řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že si hledá intenzivně nové zaměstnání, a navíc bude do 31.12.2012 finančně zajištěn odstupným. Podle jeho názoru je schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, včetně odměny insolvenčního správce. Dále uvedl, že jeho příjem je 15.893,-Kč, má stanoveno výživné na syna 2.500,-Kč a vyživovací povinnost ke své dceři. Po odečtení 2.500,-č od čistého příjmu mu zbývá částka 13.393,-Kč, z níž lze srážet měsíčně 4.060,-Kč a za 5 let by tak dlužník uhradil svým nezajištěným věřitelům 243.000,-Kč. Stejným způsobem bylo dle dlužníka postupováno i v jiných insolvenčních řízení (například sp. zn. KSOS 31 INS 4618/2012, KSOS 13 INS 164/2011). V neposlední řadě uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopen uhradit.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu tvrdil, že výše jeho nezajištěných závazků dosahuje částky 585.478,-Kč, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 15.893,-Kč, má vyživovací povinnost vůči synovi ve výši 2.500,-Kč a má ještě jedno dítě. Dále uvedl, že má zajištěný závazek vůči Stavební spořitelně České spořitelně ve výši 731.176,-Kč, a to na nemovitosti, jež byla ohodnocena na částku 808.700,-Kč. Dále z insolvenčního návrhu plyne, že dlužník byl zaměstnán u SCHOTT Solar ČR, s.r.o. do 30.9.2012, kdy byl z provozních důvodů propuštěn. V současné době není v žádném pracovním poměru.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 15.893,-Kč. Závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům představují částku 585.478,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z čisté mzdy dlužníka bylo možno měsíčně srážet částku 3.226,-Kč. Dále je však nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez daně z přidané hodnoty), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Nutno také zohlednit skutečnost, že dlužník má vyživovací povinnost ke svému synovi ve výši 2.500,-Kč měsíčně, která je dle ust. § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Z těchto zjištění vyplývá, že dlužníkovi nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť lze předpokládat, že je schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům jen částku odpovídající cca 21,99 % (nikoliv 30 %) jejich pohledávek, a to při započtení 20 % daně z přidané hodnoty, přičemž žádný z věřitelů dosud nevyslovil souhlas s nižším plněním. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. S ohledem na výši závazků dlužníka a vzhledem ke skutečnosti, že dlužník nedisponuje hodnotnějším majetkem, je správný i závěr soudu prvního stupně o vyloučení možnosti povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť zajištěný majetek připadne věřiteli Stavební spořitelně České spořitelně, a.s. Navíc dlužník je v současné době bez trvalého pracovního poměru a nemá žádný pravidelný příjem.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha tak správci umožní zejména zpeněžit movitý majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů (cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů) dle § 7 téže vyhlášky.

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 12. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu