2 VSOL 774/2016-A-41
KSBR 38 INS 3611/2015 2 VSOL 774/2016-A-41

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: TREOL-RUT, s.r.o., 686 01 Uherské Hradiště, Obchodní 1507, IČO 28908112, o insolvenčním návrhu věřitele: MIDESTA, s.r.o., IČ: 27685098, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, za účasti věřitele: CEMEX Czech Republic, s.r.o., IČ: 27892638, se sídlem Siemensova 2716/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5 a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem ul. 17. listopadu 909/44, 77900 Olomouc, o odvolání věřitele CEMEX Czech Republic, s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2016, č.j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-29

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2016, č.j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-29 s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) napadeným usnesením rozhodl o zastavení insolvenčního řízení (odstavec I. výroku) pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku) a uložil navrhovateli MIDESTA, s.r.o., aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet insolvenčního isir.justi ce.cz soudu nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za rozhodnutí o insolvenčním návrhu. (odstavec III. výroku).

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel CEMEX Czech Republic, s. r. o., který dne 6. 5. 2016 svým insolvenčním návrhem přistoupil k insolvenčnímu řízení, a namítal, že přistoupením k řízení ve smyslu §107 IZ se stal dalším navrhovatelem a jako takový nebyl insolvenčním soudem vyzván k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Bez výzvy soudu však navrhovatel nemůže takovou zálohu uhradit, neboť by vznikly nesrovnalosti ve vedení účetnictví navrhovatele. Navrhovatel má za to, že tím, že k řízení přistoupil a nebyl soudem doposud vyzván k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, není zde dán důvod pro zastavení řízení ve smyslu § 108 odst. 3 IZ. Ustanovení § 108 odst. 3 IZ stanoví, že: Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, muže insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, muže přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Z výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že je zcela na úvaze soudu, zda řízení zastaví či nikoli. Přitom by měl soud vycházet z konkrétních okolností daného insolvenčního řízení a neměl by k rozhodnutí přistupovat automatizovaně. V odůvodnění usnesení se soud omezuje toliko na konstatování, že nedošlo k uhrazení zálohy a řízení bylo proto zastaveno, aniž by se jakkoli zabýval jinými možnostmi, které mu zákon dává k dispozici a uvedl, proč těchto nebylo využito. Je dále nutno poukázat na skutečnost, že soud uložil navrhovateli MIDESTA povinnost uhradit zálohu ve výši 50.000 Kč, tedy v maximální výši, kterou zákon připouští a poskytl mu na úhradu této částky pouze 5 dní. Dle názoru navrhovatele je taková lhůta nepřiměřeně krátká, když v rámci fungování běžné obchodní společnosti trvá zpravidla několik dní, než částku v této výši schválí příslušný pracovník a následně je provedena její úhrada. Nad rámec obsahu odvolání proti Usnesení uvádí navrhovatel, že ze spisového materiálu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 3611/2015 vyplývá zcela jednoznačně, že dlužník je v úpadku ve smyslu § 3 IZ. Insolvenční řízení bylo zahájeno před více než rokem o úpadku však dosud nebylo rozhodnuto. I s ohledem na tuto skutečnost měl insolvenční soud v první instanci využít své pravomoci ve smyslu §108 IZ a v řízení pokračovat. Takto dlouho probíhající řízení, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o úpadku, je nepochybně nežádoucí a vnáší nejistotu jak do právního postavení věřitelů, tak i dlužníka, v neposlední řadě vznikají v souvislosti s ním věřitelům, ale i státu, další náklady. Navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že u nadepsaného soudu je pod sp. zn.: KSBR 38 INS 25246 / 2014 vedeno další insolvenční řízení proti společnosti Vrtný a geologický průzkum s.r.o., kde je jednatelem také pan Ing. Josef Petrás. Na osobu pana Ing. Petráse je pak vedeno další insolvenční řízení, a to pod sp. zn. KSUL 44 INS 35272/ 2014 u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Společným znakem těchto řízení jsou opakované omluvy a žádosti pana Ing. Petráse o odročení nařízených jednání. Obchodní podíly ve společnosti TREOL RUT s.r.o. a Vrtný a geologický průzkum s.r.o. jsou pak postiženy exekučními příkazy. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v řízení u odvolacího soudu ve věci odvolání věřitele společnosti CEMEX Czech Republic, s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016 č. j.: KSBR 38 INS 3611/2015-A-29 podalo ke skutkové a právní stránce toto vyjádření: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2016 č. j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-27 (v ISlR uveřejněném dne 5. 4. 2016) uložil navrhovateli (společnosti MIDESTA, s. r. o.) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Usnesením uvedeného insolvenčního soudu ze dne 4. 5. 2016 č. j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-29 bylo insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastaveno z toho důvodu, že navrhovatel-věřitel MIDESTA, s. r. o. nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě. Společnost CEMEX Czech Republic, s. r. o., IČ: 27892638, se sídlem Siemensova 2716/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5, insolvenčním návrhem ze dne 27. 4. 2016, který byl insolvenčnímu soudu doručen (dodáním do DS) dne 9. 5. 2016, přistoupila k insolvenčnímu řízení zahájenému insolvenčním návrhem tehdejšího věřitele MAGUS ENERGO, s. r. o., 628 00 Brno, Pohankova 34/8, IČ: 60320024, jehož právním nástupcem se stala uvedená společnost MIDESTA, s. r. o. ., IČ: 27685098, Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno (na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2016 č. j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-26, KSBR 38 INS3611/2015-P-1-3). Navrhovatel CEMEX Czech Republic, s. r. o. podal proti shora uvedenému usnesení odvolání ze dne 12. 5. 2016 (dodané do DS 13. 5. 2016), v němž v podstatě namítá, že nebyl vyzván k úhradě zálohy, takže ji nemohl zaplatit z důvodů účetních, a dále poukazuje na podmínky úpadku dlužníka, pro které nebylo opodstatněné insolvenční řízení zastavit. K tomu se uvádí: Odvolatel návrhem přistoupil k insolvenčnímu řízení za podmínek § 107 odst. 3 IZ a v otevřené odvolací lhůtě podal odvolání proti shora uvedenému usnesení soudu I. stupně o zastavení insolvenčního řízení. Odvolatel (CEMEX Czech Republic, s. r. o) k insolvenčnímu řízení přistoupil dalším insolvenčním návrhem doručeným soudu I. stupně dne 9. 5. 2016, tedy poté, co bylo vydáno usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Usnesení o zastavení insolvenčního řízení je procesním rozhodnutím, kterým se řízení končí, byť je sankcí ve vztahu k nečinnosti toho navrhovatele, který nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Do insolvenčního řízení přistoupivší navrhovatel je povinen přijmout stav řízení, který je v době jeho přistoupení. Poněvadž se odvolatel stal dalším insolvenčním navrhovatelem po vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, nemohl mu insolvenční soud uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vrchní státní zastupitelství je proto toho názoru, že k odvolání uvedeného dalšího navrhovatele proti rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení prvým navrhovatelem (MIDESTA, s. r. o.) lze přezkoumat pouze správnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k nesplnění povinnosti uložené usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. 3. 2016 č. j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-27. Jinak by nemohla být dodržena zásada, že pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (§ 107 odst. 2 IZ) ani zásada stanovená v § 108 odst. 1 IZ, že insolvenční soud může insolvenčnímu navrhovateli uložit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení před rozhodnutím o insolvenčním návrhu (zde před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu) [srov. dále Maršíková, J. a kol.: Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha.: Leges, 2011, str. 173]. Podle judikatury Nejvyššího soudu pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí (viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 NSČR 39/2013, publikováno v ASPI ID: JUD277349CZ). V konkrétním případě na straně prvého navrhovatele nevyplynuly zmíněné okolnosti. Proto vrchní státní zastupitelství navrhuje, aby usnesení soudu I. stupně bylo potvrzeno.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 13.2.2015, proto je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), učinil tak, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního soudu vyplývá, že usnesením č.j. KSBR 38 INS 3611/2015-A-27 ze dne 23.3.2016 (v právní moci dne 22.4.2016), vyzval soud navrhovatele společnost MIDESTA, s.r.o., aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byl navrhovatel poučen o tom, že nebude-li záloha zaplacena, může soud řízení zastavit. Ze záznamu účtárny insolvenčního soudu ze dne 29.4.2016 bylo zjištěno, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 28.4.2016 zaplacena. Na to soud rozhodl napadeným usnesením a podle § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Formulací ustanovení § 108 odst. 3 IZ ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Nejvyšší soud však nesdílí závěr, podle něhož odvolacímu soudu nepřísluší zvolený postup insolvenčního soudu přezkoumávat .

Přichází-li podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ do úvahy dvojí možný postup-řízení zastavit, nebo v něm pokračovat a (případně) přikročit k vymáhání zálohy-je na insolvenčním soudu, aby v každém jednotlivém případě vyhodnotil, která možnost odpovídá dané situaci. Na odvolacím soudu pak je, aby v případě, kdy se insolvenční soud rozhodne řízení zastavit, k odvolání účastníka prověřil, zda nebylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy.

Pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím dle § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení.

Postup opačný, tedy situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu především tehdy, změní-li se v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení uhrazení zálohy) majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (např. prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Případy, kdy důvody pro složení zálohy nepominou, záloha uhrazena nebude, a přesto bude insolvenční soud pokračovat v řízení, by měly být spíše výjimečné. Jak naznačuje důvodová zpráva, mělo by jít především o situace, kdy řešení úpadku určitého subjektu bude obecně žádoucí.

Prosazuje-li dovolatel výklad, podle něhož má insolvenční soud v případě, kdy insolvenčním navrhovatelem je věřitel, pokračovat v řízení i při nezaplacení zálohy a tuto po věřiteli vymáhat, přehlíží, že takový postup nemusí vést ke kýženému výsledku (záloha nemusí být vždy vymožena). Nehledě na to, že k vymožení zálohy je zapotřebí určitý časový prostor, takže může nastat situace, že po rozhodnutí o úpadku nebude mít insolvenční správce k dispozici finanční prostředky k úhradě počátečních výdajů.

Nejvyšší soud proto k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona uzavírá, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. K tomu však Nejvyšší soud pokládá za nezbytné zdůraznit, že těmito okolnostmi nemůže být pouhá skutečnost, že dlužník nesplnil svou povinnost plynoucí z ustanovení § 98 insolvenčního zákona a podal insolvenční návrh až v době, kdy již nedisponuje finančními prostředky postačujícími k uhrazení zálohy (podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2013, ze dne 27. 9. 2013 2013 publikované pod R 103/2013 SSRaS).

Krajský soud na podkladě údajů správně zjistil mnohamilionové dluhy dlužníka, nezjistil dostatečnou hotovost, příjmy, či rychle zpeněžitelný majetek k získání prostředků na náklady insolvence a k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň z 30 %, poměry dlužníka tedy nezaručují, že v případě prohlášení konkursu by zde byly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení, proto mu důvodně uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tento stav se nezměnil a odvolatel ani nic nyní nově netvrdí, že se poměry změnily natolik, že zálohovat řízení není potřeba, ani to ze spisu nevyplývá.

Odvolací námitka ohledně nedostatku výzvy k úhradě zálohy též neobstojí, neboť navrhovatel MIDESTA, s.r.o. byl k záloze řádně vyzván. Odvolatel CEMEX Czech Republic, s. r. o. návrhem přistoupil k insolvenčnímu řízení za podmínek § 107 odst. 3 IZ a v otevřené odvolací lhůtě podal odvolání proti shora uvedenému usnesení soudu I. stupně o zastavení insolvenčního řízení. Odvolatel k insolvenčnímu řízení přistoupil dalším insolvenčním návrhem doručeným soudu I. stupně dne 9. 5. 2016, tedy poté, co bylo vydáno usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Usnesení o zastavení insolvenčního řízení je procesním rozhodnutím, kterým se řízení končí, byť je sankcí ve vztahu k nečinnosti toho navrhovatele, který nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Do insolvenčního řízení přistoupivší navrhovatel je ovšem povinen přijmout stav řízení, který je v době jeho přistoupení, tedy včetně důsledků plynoucích z rozhodnutí o záloze. Poněvadž se odvolatel stal dalším insolvenčním navrhovatelem po vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, nemohl mu insolvenční soud uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Řízení proto vadou netrpí.

Odvolací soud proto uzavírá, že z obsahu spisu ani z tvrzení odvolatele nevyplývá, že by došlo ke změně jeho majetkové situace tak, že by dlužník disponoval dostatečnými finančními prostředky pro uhrazení nákladů insolvenčního řízení, odvolatel nic takového ani netvrdí, řízení též netrpí žádnou vadou, která by způsobila jeho nesprávnost. Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřiteli MIDESTA, s.r.o., věřiteli CEMEX Czech Republic, s. r. o., a Vrchnímu státnímu zastupitelství

v Olomouci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu