2 VSOL 773/2012-A-28
KSBR 38 INS 12597/2012 2 VSOL 773/2012-A-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PLOMA, a.s., identifikační číslo: 255 56 045, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 79, PSČ 695 31, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem Praha 1, Revoluční 3, PSČ 110 00, o návrhu navrhovatele ČEZ, a.s., identifikační číslo: 452 74 649, se sídlem Praha 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 53, na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 14. srpna 2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. srpna 2012, č.j. KSBR 38 INS 12597/2012-A-17,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. srpna 2012, č.j. KSBR 38 INS 12597/2012-A-17 se z r u š u j e a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření se z a s t a v u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s odkazem na ust. § 82 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) vyhověl návrhu věřitele ČEZ, a.s. a v průběhu vyhlášeného moratoria na dlužníka vydal předběžné opatření, kterým udělil souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a tohoto navrhovatele, a to pohledávky dlužníka za navrhovatelem ve výši 1.381.127,-Kč představující přeplatek vyúčtování ceny za dodanou a odebranou tepelnou energii za období 9. 6.-30. 6. 2012 podle faktury za dodávku tepelné energie (daňový doklad č.0000003000025204 ze dne 9. 7. 2012) a pohledávky navrhovatele za dlužníkem ve výši 2.422.723,-Kč, představující neuhrazenou cenu za dodanou a odebranou tepelnou energii dle dohody ze dne 8. 6. 2012 označené Uznání závazku a dohoda o splátkách .

V důvodech uvedl, že k návrhu na vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení dlužník předložil mimo jiné seznam závazků označený Otevřené položky dodavatelů , v němž na straně 16 uvedl závazky vůči navrhovateli v celkové výši 13.624.300,52 Kč. Usnesením z 25.5.2012, č.j. KSBR 38 INS 12597/2012-A-9 vyhlásil soud moratorium účinné od okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku a trvající do 25. 8. 2012. Podáním doručeným 7. 6. 2012 oznámil navrhovatel soudu, že dne 4.6.2012 přerušil dlužníkovi dodávku tepelné energie splatnou v době trvání moratoria s tím, že dodávku obnoví pouze v případě, že dlužník uhradí veškeré pohledávky za dodávku tepelné energie, které vznikly nebo byly splatné po uzavření dodatku č. 3 a po prohlášení moratoria a které činí 1,5 mil. Kč. Podáním doručeným 14.6.2012 oznámil navrhovatel soudu, že na základě dohody s dlužníkem ohledně úhrady závazků za dodávku energie ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) IZ obnovil dne 8.6.2012 dodávku tepelné energie do areálu dlužníka. Navrhovatel se po té návrhem doručeným soudu 1.8.20102 domáhal nařízení předběžného opatření uvedeného ve výroku. Uvedl, že je věřitelem dlužníka (§ 121 odst. 2 IZ), má s dlužníkem sjednánu Smlouvu o dodávce tepelné energie, v souladu se smlouvou dodával tepelnou energii do areálu dlužníka a dlužník měl platit dohodnutou cenu. Dlužník se dostal s placením do prodlení, jeho neuhrazené závazky stále narůstaly. Z tohoto důvodu s ním navrhovatel uzavřel dne 8.6.2012 dohodu o splátkách závazků vzniklých v období třiceti dnů před vyhlášením moratoria a po něm. Podle ní měl dlužník hradit pravidelné splátky ve výši 300.000,-Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 29. 6. 2012; dlužník ji však nezaplatil, a stal se tak splatným celý jeho závazek ve výši 2.422.723,-Kč. Dále uvedl, že fakturou VS 6990542252 vyúčtoval dlužníkovi cenu za dodanou a odebranou tepelnou energii za období od 9.6.2012 do 30.6.2012 s přeplatkem 1.381.127,-Kč, splatným 13. 8. 2012; vzájemné pohledávky dlužníka a navrhovatele jsou způsobilé k započtení. Podle navrhovatele je splněna podmínka pro vydání předběžného opatření ve smyslu § 82 odst. 1 IZ, neboť dodával dlužníkovi tepelnou energii i v době trvání moratoria, ačkoliv dlužníkova platební morálka ohledně závazků vzniklých v době moratoria a třicet dnů před jeho vyhlášením byla velmi špatná. V zájmu zachování provozu dlužníka přistoupil navrhovatel na dohodu o postupné úhradě moratorních závazků dlužníka ve splátkách; pokud by tak neučinil, došlo by nepochybně k výraznému zhoršení podmínek provozu dlužníkova podniku. K návrhu navrhovatel připojil dohodu ze dne 8. 6. 2012 označenou Uznání závazku a dohoda o splátkách , periodickou fakturu za dodávku tepelné energie (daňový doklad č.0000003000025204) ze dne 9.7.2012 a detailní rozpis vyúčtování k faktuře za dodávku tepelné energie.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že v projednávaném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele k udělení souhlasu se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele specifikovaných ve výroku, přičemž to současně neodporuje společnému zájmu věřitelů. Dlužník již ve svém návrhu na vyhlášení moratoria uvedl, že mu navrhovatel hrozí odstávkou tepelné energie (páry), která je stěžejní energetickou komoditou pro dodržení technologie při výrobě. Z listin předložených navrhovatelem vyplývá, že tepelnou energie dodával-s výjimkou krátké odstávky-i v průběhu moratoria, přestože dlužník neplnil dohodu o splátkách závazků vzniklých v rozhodném období. Jelikož ve stejném období vznikla dlužníkovi vůči navrhovateli pohledávka v podobě přeplatku z důvodu plateb uskutečněných v době moratoria, udělil soud souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a navrhovatele, jak je uvedeno ve výroku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Po té co uvedl důvody, které jej vedly k podání návrhu na vyhlášení moratoria, namítal, že je v zájmu všech věřitelů, aby dlužník řešil svou ekonomickou situaci nelikvidním způsobem, kdy tato cesta nabízí pro věřitele vyšší míru uspokojení pohledávek. Ustanovení § 111 IZ dlužníkovi umožňuje i po zahájení insolvenčního řízení bez omezení provozovat podnik v rámci obvyklého hospodaření. K tomuto provozu je potřeba, aby měl k dispozici zdravý cash-flow, a to nejen na výplatu mezd a dalších plnění, ale rovněž k dalším aktivitám v rámci jeho běžné hospodářské činnosti. Dlužník je pod soustavným tlakem věřitelů, exekutorů, dodavatelů médií a ostatních subjektů, které svým chováním popírají samotnou podstatu moratoria. Tento tlak se se vystupňoval podáním moratorního návrhu, kdy tento má na věřitele zcela opačný efekt než ten, který dlužník předpokládal. Mnozí věřitelé se s návrhem na řešení situace hrozící úpadkem neseznamují a činí kroky, které dlužníka poškozují. Je zarážející a znepokojivé, že čím je věřitel kapitálově a tržně silnější, tím více zneužívá svého postavení a odmítá vnímat parametry stanovené insolvenčním zákonem, popřípadě porostou logikou situace (moratoria) jako takového. Např. banka spravující účet dlužníka s finančními prostředky zadržovanými na základě exekučního příkazu (vydaného v průběhu moratoria a směřujícího proti znění insolvenčního zákona) bez dalšího čeká na výsledek komunikace s exekutorem, exekutor z účtu zajišťuje více prostředků, než na které má nárok dle parametrů exekuční kauzy a po vyhlášení moratoria převádí navíc zadržený půlmilion na exekuci jinou (rovněž vydanou po vyhlášení moratoria), ČEZ, a.s. přerušil dodávky tepla v den opětovného rozjezdu výroby, banka poskytující úvěr bez dalšího zesplatní směnku v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném i směnkou samotnou, nicméně později tento krok vezme zpět . S ohledem na všechny uvedené skutečnosti bylo pro dlužníka překvapujícím rozhodnutí insolvenčního soudu o udělení souhlasu se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a ČEZ, a.s. Dlužník popsal chování navrhovatele v období moratoria a v době, kdy dlužník chtěl restartovat výrobu, ze které by následně generoval prostředky nutné na úhradu svých závazků a dalších realizací společnosti. V době, kdy se dlužník snaží chovat finančně obezřetně, snaží se sanovat škody, které mu vznikly zastavením výroby, a přesvědčuje dodavatele o tom, že dodávky kulatiny budou uhrazeny z rozjeté výroby, je následně negativně stižen napadeným rozhodnutím. Podle názoru dlužníka nebylo soudem ust. § 82 odst. 3 IZ aplikováno správně a dlužník v dané situaci zde nevidí důvody hodné zvláštního zřetele, které by svědčily ve prospěch navrhovatele. Naopak, tyto důvody spatřuje na straně sebe sama. Soud svým rozhodnutím sice v samotném důsledku zmírňuje/upravuje obligo, které má dlužník za navrhovatelem, nicméně současně dlužníkovi odebral dispozici s velmi významnou částkou, která by zcela jistě znamenala výraznou injekci do společnosti v této složité situaci. Shodou okolností byl zápočet navrhovatelem iniciován v době, kdy na straně navrhovatele nastal výrazný progres v obchodní situaci-jak vyplývá z jeho webových stránek. I s ohledem na tuto skutečnost nevidí dlužník prostor pro aplikaci uvedeného ustanovení tak, jak to vyhodnotil soud prvního stupně. To, co je pro jednoho životodárné (pro dlužníka částka 1.381.127,-Kč), představuje pro druhého (ČEZ, a.s.) 0,0034% jeho čistého ročního zisku. Dlužník se dále domnívá, že napadené rozhodnutí odporuje i společnému zájmu věřitelů, když z těchto prostředků by dlužník byl schopen financovat výrobu a dosáhnout tak oživení společnosti. Navrhovatel však odstavoval dlužníka od tepelné energie opakovaně, k podpisu dohody došlo dva dny po první odstávce. Dlužníka přerušované a opakované odstávky poškozovaly více než odstávka úplná (dřevo vložené do pařících jam a jeho následné nekontrolovatelné vychladnutí). Ze strany navrhovatele tak bylo využito momentální tísně dlužníka a monopolního postavení navrhovatele na trhu s energetickou komoditou. Následně docházelo k platbám dlužníka v maximální možné a okolnostmi dosažitelné míře, avšak na úkor ostatních věřitelů. K obnovení dodávek došlo až po masivní intervenci dlužníka ve směru k samotnému koncernu ČEZ, a.s. a poté, co do záležitosti vstoupil ministr průmyslu a obchodu MUDr. Martin Kuba v pozici mediátora. Není tedy pravdou, že zatímco si navrhovatel na 100% plnil své závazky, tak dlužník neplnil ničeho. Dlužník plnil 100% možného v dané situaci, za období moratoria ve směru ČEZ, a.s. uhradil 2.251.444,-Kč. Napadené rozhodnutí proto odporuje společnému zájmu věřitelů, tak i důvody zvláštního zřetele nebyly aplikovány správným směrem. Proto dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh na vydání předběžného opatření zamítl, případně aby toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je nutno zrušit a řízení o návrhu na vydání požadovaného předběžného opatření zastavit.

Podle ust. § 125 IZ dlužník uvedený v § 115 může u insolvenčního soudu podat návrh na moratorium i před zahájením insolvenčního řízení. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu obdobně § 115 až 124.

Podle § 119 odst. 1, odst. 2 IZ moratorium je účinné od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o jeho vyhlášení v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu na moratorium, nejdéle však 3 měsíce. Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit moratorium nejdéle o 30 dnů, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí ke dni podání návrhu aktualizovaný seznam závazků a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být úředně ověřeny.

Z ustanovení § 122 odst. 3 IZ dále vyplývá, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu trvání moratoria přípustné, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením (za podmínek ust. § 82 odst. 3 IZ). To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před vyhlášením moratoria.

Podle ustanovení § 126 odst. odst. 4 IZ moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniká i tím, že dlužník podá insolvenční návrh.

Ustanovení § 140 IZ (upravující účinky rozhodnutí o úpadku) stanoví, že Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). Nicméně je třeba zdůraznit, že dle odstavce 3 tohoto ustanovení započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.

Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. věta první platí, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Odvolací soud z obsahu spisu soudu prvního stupně, včetně úředního záznamu ze dne 27.8.2012 (A-20) zjistil, že dlužník, po té, kdy bylo insolvenčním soudem k jeho návrhu před zahájením insolvenčního řízení vyhlášeno moratorium usnesením ze dne 25.5.2012 (A-9), jež mělo trvat do 25.8.2012, podal u Krajského soudu v Brně dne 23.8.2012 insolvenční návrh, řízení o tomto jeho návrhu je vedeno pod sp. zn. KSBR 27 INS 20629/2012. Dále bylo zjištěno, že ještě před rozhodnutím odvolacího soudu v této věci, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.10.2012, č.j. KSBR 27 INS 20629/2012-A-17 rozhodl o úpadku dlužníka, účinky tohoto rozhodnutí nastaly okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Podáním insolvenčního návrhu dlužníkem zaniklo dle ust. § 126 odst. 4 IZ moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení a tím pominuly účinky zákazu započtení vzájemných pohledávek dlužníka věřitele, neboť toto započtení je po rozhodnutí o úpadku dlužníka přípustné. Nutno ovšem připomenout, že musí být splněny zákonné podmínky započtení před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a započtení nesmí odporovat pravidlům, které jsou vymezeny v ust. § 140 odst. 3 IZ.

Na základě všech shora uvedených zjištění, dále s poukazem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že důvod k vydání navrhovaného předběžného opatření navrhovatelem ČEZ, a.s. v rámci moratoria odpadl, neboť odpadly účinky moratoria bránicí započtení, a to podáním insolvenčního návrhu dlužníkem.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 7 odst. 1 IZ v návaznosti na ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a řízení o návrhu na požadované předběžné opatření zastavil (§ 219a odst. 1, § 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 239 odst. 1 písm. a), § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu