2 VSOL 771/2014-A-11
KSBR 26 INS 16295/2014 2 VSOL 771/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Dřevoeco s.r.o., Šámalova 748/107, 615 00 Brno, IČ: 262 70 609, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2014, č. j. KSBR 26 INS 16295/2014-A-6,

tak to:

Usnesení krajského soudu s e p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Krajský soud usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí odmítl insolvenční návrh dlužníka, neboť trpěl vadami spočívajícími v tom, že neobsahoval podstatné náležitosti, neboť v něm nebyly úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, nebyly vylíčeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, nebylo konkrétně označeno (uvedením konkrétních dat splatnosti), že (a které) závazky jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů (alespoň u dvou závazků), a dlužník jasným a určitým způsobem nevymezil, z jakého důvodu nejsou dlužníci schopni tyto závazky plnit. Insolvenční návrh je vadný, a proto jej soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) odmítl, aniž k odstranění vad dlužníka vyzýval (§ 128 odst. 1 IZ, poslední věta, výslovně odstraňování vad návrhu postupem dle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. vylučuje).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že insolvenční návrh byl podán po řádném zvážení s odůvodněným návrhem, pro který měl navrhovatel dostupné a věrohodné dokumenty z účetnictví firmy. Pokud neuvedl veškeré údaje o závazcích a o jejich splatnosti, pak to bylo způsobeno tím, že po krádeži dokumentů z trezoru firmy nebylo možné údaje dohledat a doložit. Své tvrzení dokládal úředním záznamem PČR o podaném vysvětlení ve věci krádeže trezoru na pile Písek a žádal o odstranění tvrdosti daného usnesení a o vyhlášení insolvenčního řízení.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (13.6.2014) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V dané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 13.6.2014 domáhal zahájení insolvenčního řízení s návrhem na prohlášení konkursu, neboť je v předlužení ve výši 10.082.000 Kč., nemá žádné zaměstnance, nevykazuje podnikatelskou činnost a pro předlužení není schopen vůči věřitelům plnit své peněžité závazky. Návrh provázel přílohami a na tomto podkladě soud rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být patrny přímo z návrhu, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení; tento závěr je v souladu s právem i judikaturou (krajský soud správně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010). Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. Správný je i závěr, že u dlužníka, který je podnikatelem, se navíc za rozhodující skutečnost, která osvědčuje jeho úpadek, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) může uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ). Jinak řečeno, v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování v návrhu, že dlužník je v úpadku nebo že je předlužen, úpadek neosvědčuje.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/, odst. 2 a 3 IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučen í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu