2 VSOL 770/2012-P2-10
KSOS 38 INS 3566/2012 2 VSOL 770/2012-P2-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. Svobody 134, 790 70 Javorník, (adresa pro doručování Jesenická 465, 793 51 Břidličná), o přihlášce pohledávky P2 věřitele č. 2 Komerční banka, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.8. 2012, č. j. KSOS 38 INS 3566/2012-P2-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud či soud ) odmítl přihlášku pohledávky věřitele Komerční banka, a.s. co do částky 106.065,55 Kč (výrok I.) s tím, že právní mocí tohoto usnesení se jeho účast v insolvenčním řízení co do této částky končí (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že u přezkumného jednání konaného dne 2.7.2012 byla ve výši 106.065,55 Kč insolvenčním správcem popřena přihlášená pohledávka věřitele č. 2, která byla přihlášena celkem ve výši 347,487,89 Kč. Správce předložil soudu výzvu k podání incidenční žaloby ze dne 19.7.2012, která obsahuje řádná poučení o okolnostech popření pohledávky, možnosti a podmínkách podání žaloby o určení a následcích jejího nepodání, a doložil doklad o jejím doručení zástupci věřitele dne 20.7.2012. Věřitel doručil soudu dne 2.8.2012 podání označené jako vyjádření věřitele k popřené části přihlášené pohledávky , v němž uvedl, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu, proto má podat incidenční žalobu správce. Do doby rozhodování soudu nebyla incidenční žaloba doručena. S odkazem na ustanovení § 198 odst.1 a § 185 zákona č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, v platném znění (dále jen IZ ) soud odmítl přihlášku pohledávky věřitele v části, v níž se k ní nepřihlíží, neboť podání věřitele, doručené soudu dne 2.8.2012 není incidenční žalobou. Podle přezkumného listu správce přezkoumal pohledávku věřitele jako nevykonatelnou a s ohledem na to byla formulována i výzva k podání incidenční žaloby. Stanovisko správce je přitom pro zahájení incidenčního sporu zásadní (viz závěr v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.6.2011, č. j. KSOS 36 INS 3457/2010, 3 VSOL 200/2011-P1-17) a postup v incidenčním sporu, v němž vyjde najevo, že pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, řeší ust. § 198 odst. 3 IZ. Soud tak nadále eviduje pohledávku věřitele ve výši 241.422,34 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, ohledně níž již byla Okresním soudem v Jeseníku nařízena exekuce, a pohledávka měla být zčásti popřena jako vykonatelná a nikoli nevykonatelná. Z žádného ustanovení zákona neplyne, že správce má pravomoc považovat pravomocný rozhodčí nález za neplatný či nicotný s odkazem na neplatnost sjednané rozhodčí doložky. Poukázal na to, že právo insolvenčního správce ani dlužníka popírat vykonatelné pohledávky není neomezené (§ 410 odst. 3 IZ a § 199 odst. 1, 2 IZ), platnost či neplatnost rozhodčí doložky je právní kvalifikací, a proto tento důvod popření správci nepřísluší (v této souvislosti poukázal na závěry zdejšího soudu v jeho rozhodnutí 12 VSOL 8/2011-64, 16 ICm 745/2010 /KSOL 16 INS 3663/2010/ ze dne 15.12.2011). Soud prvního stupně nezohlednil, že věřitel, hájící svou řádně přihlášenou pohledávku, by musel vynaložit náklad v podobě soudního poplatku, čímž by svou pohledávku navýšil, a insolvenčnímu správci by v případě jeho úspěchu v řízení o určení pohledávky tento věřitelův náklad nebylo možno uložit k náhradě. V případě popření pohledávky jen zčásti by to mohlo znamenat omezování žalob na určení u takových pohledávek, u nichž výtěžek v rámci insolvenčního řízení nepřevýší hodnotu vynaloženého soudního poplatku. Navíc insolvenční správce má právo na náhradu nákladů incidenčního sporu z prostředků podstaty. Tím je dle věřitele dán prostor pro neomezenou libovůli insolvenčních správců popírat přihlášené pohledávky věřitelů, aniž by jim za tento postup hrozila bezprostřední sankce. Věřitel v odvolání odkazoval na značnou nejednotnost soudní praxe v posuzování platnosti rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách a polemizoval s názorem insolvenčního správce, že rozhodčí doložka ve smlouvě o úvěru, z níž vznikla věřitelova pohledávka, je neplatná. Pro svůj názor o její platnosti snášel i argumenty na úrovni evropského práva. Proto je věřitel přesvědčen, že v tomto případě měl insolvenční správce podat v zákonné lhůtě žalobu na určení vykonatelné pohledávky a pokud to neučinil, nemohla být jeho pohledávka v popřené části odmítnuta. V odvolacím řízení věřitel žádal změnu napadeného usnesení tak, že jeho přihlášená pohledávka se co do částky 106.065,55 Kč neodmítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a je projednatelné, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 a § 221a o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Zjištění o tom, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, o jejím zařazení k přezkumu jako nevykonatelné, částečném popření insolvenční správkyní, vyrozumění věřitele, jeho obsahu a převzetí věřitelem, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Ostatně věřitel tyto skutečnosti ani nezpochybňuje.

Podle § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1, 2, 3 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 201 odst. 2 IZ, vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

Pro posouzení napadeného usnesení je zásadní zodpovězení otázky, zda insolvenčnímu správci přísluší, aby předběžně posoudil povahu ( vykonatelnost ) věřitelem přihlášené pohledávky a tento svůj názor vyjádřil nejen tak, jak pohledávku, bez ohledu na to, jak byla přihlášena, zařadí k přezkumu (jako vykonatelnou či nevykonatelnou), ale zejména tím, zda k uplatnění nároku na určení popřené pohledávky či její popřené části věřitele vyzve (čímž je dána jeho aktivní legitimace k podání incidenční žaloby), nebo své popření uplatní sám (a pokud je neuplatní, nastane důsledek dle § 201 odst. 2 IZ).

Podle odvolacího soudu takovéto předběžné posouzení insolvenčnímu správci přísluší a stanovisko správce, vyjádřené tím, jak pohledávku zařadil na přezkumné jednání a po jejím popření dále postupoval, je pro následný postup věřitele určující. Pokud chce věřitel, který byl insolvenčním správcem řádně vyzván k podání žaloby o určení popřené pohledávky (její části), zabránit důsledku, že se nepřihlíží k jeho popřené pohledávce (její části), která byla přihlášena jako vykonatelná, ale zařazena k přezkumu a popřena jako nevykonatelná (§ 198 odst. 1, věta druhá IZ), musí ve lhůtě dle § 198 odst. 1, IZ podat určovací žalobu. Následkem nesprávného závěru správce o povaze pohledávky (zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou) a tomu odpovídajícího zařazení k přezkumu, může být, pokud v incidenčním řízení vyjde najevo, že pohledávka, která byla popřena jako nevykonatelná, je pohledávkou vykonatelnou, procesní důsledek dle § 198 odst. 3 IZ.

Názor odvolacího soudu, podle něhož insolvenčnímu správci přísluší oprávnění předběžného posouzení povahy pohledávky je v souladu s úpravou v § 198 odst. 3 IZ, která předvídá možnost nesprávného předběžného závěru správce o povaze pohledávky i s názorem Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 26.10.2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004 ( publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2006), který lze použít i v poměrech insolvenčního řízení. Shodné stanovisko k této otázce rovněž zaujal zdejší soud i v rozhodnutí sp. zn. 12 Cmo 13/2010 ze dne 2. března 2011 a v rozhodnutí ze dne 19. dubna 2012 č. j. KSBR 45 INS 8103/2011, 3 VSOL 113/2012-B-41. Shodná je i rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (viz. rozhodnutí ze dne 10. září 2012 č. j. KSUL 46 INS9147/2012, 1 VSPH1061/2012-P4-8. ).

Věřitel byl insolvenčním správcem ve vztahu k popřené části pohledávky vyzván k podání určovací žaloby dne 20.7.2012, 15denní lhůta k podání žaloby o určení popřené pohledávky, která byla přezkoumána jako nevykonatelná, uplynula věřiteli v pondělí dne 6. srpna 2012, a jejím marným uplynutím nastal dle § 198 odst. 1 IZ ten účinek, že pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna v částce 241.422,34 Kč. Úvahy věřitele o libovůli správce při popírání pohledávek, aniž by jim za tento postup hrozila sankce, nejsou na místě. Správce je povinen vykonávat svou funkci svědomitě a s odbornou péčí a při jejím výkonu je povinen dávat přednost společnému zájmu věřitelů. Současně i on je vázán zásadami insolvenčního řízení a musí postupovat tak, aby žádný z jeho účastníků nebyl nespravedlivě poškozen (§ 5, písm. a/ IZ). Při porušení této povinnosti nese za své jednání odpovědnost (§ 37 IZ).

Soud prvního stupně správně přihlášku pohledávky odmítl nad částku, která byla v insolvenčním řízení zjištěna, to je ohledně částky 106.065,55 Kč, a co do této částky deklaroval ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť u Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 o.s.ř., § 75 IZ).

V Olomouci dne 28. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu