2 VSOL 77/2011-A-10
KSBR 26 INS 130/2011 2 VSOL 77/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Myškové a v insolvenční věci dlužníka COMEX Hustopeče, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Javorová 1/A, 693 01 Hustopeče u Brna, IČ: 46 34 56 71, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem Dukelské nám. 1, 693 01 Hustopeče, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011, č.j. KSBR 26 INS 130/2011-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech uvedl, že postupoval dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) a stanovil zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení, neboť podle návrhu a předložených seznamů nemá dlužník žádný majetek. Záloha na náklady insolvenčního řízení má umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Vyšel i z toho, že institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Při určení výše zálohy soud vyšel z minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000,-Kč, stanovené v § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že z dosavadního průběhu řízení je zřejmé, že nevykazuje řadu let žádnou činnost, neprovozuje žádné aktivity a tudíž nedisponuje žádnými prostředky na účtech a ani majetkem, který by bylo možné zpeněžit. Je toho názoru, že lpět na záloze na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč je nespravedlivé a nesprávné. Navíc je zde předpoklad, že insolvenční řízení bude zamítnuto pro nedostatek majetku a uložení zálohy je tedy bezpředmětné.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 6.1.2011 domáhá zjištění úpadku pro platební neschopnost i předlužení. V návrhu uvedl, že společnost byla zrušena s likvidací usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2005, č.j. 1 Cm 49/2005 a likvidátorem byl ustanoven Ing. Jan Vrba (jednatel). Dále tvrdil, že do likvidace se přihlásili dva věřitelé (Finanční úřad Hustopeče a společnost Hubr, s.r.o.) s pohledávkami v celkové výši 618.766,-Kč, nemá žádné pohledávky ani finanční prostředky, navíc řadu let nevykazuje žádnou činnost.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné neplatnosti či neúčinnosti právních úkonů (srov. ust. § 231 až § 243 IZ). Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 odst. 1 a 2 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (což se za daného stavu jeví jako nejpravděpodobnější) činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Jak již výše uvedeno, účelem zálohy je kromě jiného též zajistit úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. V situaci, kdy dlužník potřebným majetkem (podle svého tvrzení) nedisponuje, je nutno stanovit zálohu ve výši, která zabrání nežádoucímu přenesení povinnosti hradit tyto nároky na stát (§ 38 odst. 2 IZ). Proto lze považovat soudem prvního stupně určenou výši zálohy za správnou.

K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Uvedený způsob rozhodnutí o insolvenčním návrhu je podmíněn řadou přesně stanovených předpokladů, z nichž dlužník nesplňuje ten, že jeho likvidátorem je osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. a/ IZ). Všechny podmínky stanovené v ust. § 144 odst. 1 IZ přitom musí být splněny kumulativně.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu