2 VSOL 769/2016-A-14
KSBR 45 INS 10489/2016 2 VSOL 769/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka: Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem Slámova 29, 613 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2016, č.j. KSBR 45 INS 10489/2016-A-6

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2016, č.j. KSBR 45 INS 10489/2016-A-6 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a to buď na účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, Brno. Insolvenční soud zjistil, že dlužník nedosahuje na zákonnou minimální 30% hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů, v úvahu pak nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník uvádí, že vlastní pouze věci osobní potřeby nepatrné hodnoty. S ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do peněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, uložil insolvenční soud v souladu s § 108 odst. 2 IZ dlužníku zaplacení zálohy ve výši 50 000 Kč, přiměřené předpokládaným výdajům.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a po jeho doplnění namítal, že je samozřejmě známo zákonné ustanovení § 395 odst.1, písm. b) InsZ, ovšem dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení výslovné uvedl, že výše jeho mzdy je orientační a odvíjí se od množství odpracovaných hodin, přičemž částka 2.440 Kč měsíčné, určená ke splácení závazků dlužníka, byla v návrhu označena isir.justi ce.cz jako minimální s tím, že dlužník výslovně uvedl, že je schopen ze své plovoucí mzdy uhradit 30% svých závazků, vč. nákladů insolvenčního správce. Dlužník také odkazoval na skutečnost, že ne vždy se přihlásí do insolvenčního řízení všichni věřitelé, a dlužnou částku v tomto kontextu lze označit jako maximální. Dlužník písemnými doklady doložil, že pracuje ve službách, jako kuchař. Výše mzdy se odvíjí od odpracovaných hodin, v daném případě prostě výši mzdy nelze přesně určit označená výše byla opravdu brána jako minimální, kdy rozdíl proti kalkulaci soudu činí 440 Kč měsíčně, čehož si byl vědom i dlužník, ale s ohledem na plovoucí výši mzdy nepovažoval za nutné dokládat smlouvu o darování podpory. Krajský soud v Brně pravděpodobné přehlédl znění návrhu, kde je výslovně uvedeno: jsem schopen splácet částku 2.440,-Kč měsíčně, ale i více.... Dlužník nesouhlasil s názorem krajského soudu, že daný stav vylučuje řešit úpadek dlužníka oddlužením, tento závěr se dlužníku zdá poněkud předčasný, když ani není známo kolik věřitelů se skutečně přihlásí a jaká bude reálná výše dlužníkových závazků, ze kterých bude nucen splácet zákonné 30%-ní minimum. Navrhl Vrchnímu soudu v Olomouci, aby usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 3. 5. 2016, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ). Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením. Z řádného insolvenčního návrhu a jeho příloh je patrno, že závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům představují celkem částku 349 624 Kč. Dlužník sám uvedl, že pobírá mzdu ve výši cca 11 397 Kč za měsíc. Insolvenční soud správně vycházel z těchto údajů a zjistil, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let oddlužení (30 % z dlužné částky činí 104 887,2 Kč, dlužník při svých příjmech a srážce 2 448 Kč měsíčně uhradí za 5 let oddlužení 146 880 Kč včetně odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši nejméně 65 340 Kč včetně 21 % DPH, tedy k rozdělení věřitelům zbývá částka 81 540 Kč).

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud konstatuje, že výhrady dlužníka proti napadenému rozhodnutí nejsou důvodné. Krajský soud správně zjistil, z údajů dlužníka, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let oddlužení. Bylo proto na dlužníkovi, aby tvrdil a hodnověrně doložil takový příjem, při kterém splní předpoklady pro oddlužení; z vágních prohlášení o výši příjmu vycházet nelze. Dlužník si také pro účely výpočtů nemůže sám určit výši srážek z příjmu, neboť ta se odvíjí od výše příjmu a výše nezabavitelných částek stanovených zákonem. Jak správně uvedl insolvenční soud, předpoklady pro oddlužení splněny nejsou a pro nedostatek majetku v úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby nepatrné hodnoty. Insolvenční soud též v rozhodnutí vysvětlil účel zálohy a odůvodnil její výši, k čemuž nelze ničeho dodat.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu