2 VSOL 768/2012-A-8
KSOS 31 INS 20396/2012 2 VSOL 768/2012-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka WELL-BUILD stavební společnost s.r.o., se sídlem Bartákova 153/10, 795 01 Rýmařov, identifikační číslo osoby 28 57 42 65, o insolvenčním návrhu věřitele Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Sokolovská 836/40, 795 01 Rýmařov, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 31 INS 20396/2012-A-3 ze dne 29.8.2012,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že dne 21.8.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Věřitel ve svém návrhu uvedl, že byl u dlužníka zaměstnán na základě pracovní smlouvy od 1.5.2011 jako stavební dělník, přičemž dlužník mu nezaplatil mzdu za měsíce duben a květen 2012, odstupné a náhradu za vyčerpanou dovolenou v celkové výši 72.156,-Kč. Dále v návrhu označil další věřitele dlužníka a uvedl, že výše jejich pohledávek mu není známa. Podle soudu prvního stupně věřitel v návrhu sice označil další věřitele, ale již neuvedl výši a splatnost jejich pohledávek. Proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitele odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. V něm namítl, že jako zaměstnanec není schopen přesně určit výši ani splatnost pohledávek, neboť není schopen se dostat k interním podkladům dlužníka. Přepokládal, že soud vyzve dlužníka k tomu, aby se k návrhu vyjádřil a předložil seznamy dle insolvenčního zákona. Dále poukázal na skutečnost, že jeho pohledávka vznikla neuhrazením mzdových nároků a ze strany příslušného úřadu práce bude mzdový nárok za zaměstnavatele uhrazen tehdy, pokud bude na dlužníka zahájeno insolvenční řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel se insolvenčním návrhem ze dne 17.8.2012 domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdil, že má za dlužníkem pohledávky z titulu nevyplacené mzdy za období duben a květen 2012, odstupného a náhrad za vyčerpanou dovolenou v celkové výši 72.156,-Kč. Dále označil další věřitele dlužníka, např. Rostislav Bureš, Luční 1080/9, 795 01 Rýmařov, Telefonica O2 Czech Republic, a.s., Všeobecná zdravotní pojišťovna, Finanční úřad Bruntál a současně sdělil, že výše pohledávek těchto věřitelů mu není známa. Podle věřitele jsou u dlužníka splněny podmínky pro prohlášení konkursu, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ustanovení § 103 odst. 3 IZ stanoví, že insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít se závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Věřitel sice ve svém návrhu označil další věřitele (Finanční úřad Bruntál, Všeobecná zdravotní pojišťovna, atd.), avšak již neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Bez uvedení alespoň předpokládané výše jejich pohledávek a údaje o jejich splatnosti, příp. jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (např. data vydání vykonatelného rozhodnutí), nelze mít za naplněný již znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ. Rovněž tak věřitel v návrhu neuvedl žádné konkrétní údaje, jež by svědčily o neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky. Za ně nelze považovat pouhé obecné konstatování, že dlužník své splatné závazky neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Věřitel, na rozdíl od dlužníka, nemá povinnost podat insolvenční návrh. Rozhodne-li se podat insolvenční návrh, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která-co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka-nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským, z čehož plyne závěr, že k podání návrhu může věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Nelze přehlédnout, že platná úprava spojuje se zahájením insolvenčního řízení v ust. § 109 a násl. IZ významné účinky, z čehož lze dovodit, že insolvenční navrhovatelé by měli k podávání návrhu přistupovat pouze za situace, jsou-li s to vyhovět náležitostem kladeným na insolvenční návrhy ust. § 103 IZ. Tomu ostatně odpovídá i judikatura, která se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu lze odstranit pouze do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu dle ust. § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009).

Nedůvodná je námitka věřitele, že soud měl vyzvat dlužníka k vyjádření se a k předložení povinných seznamů. Aby insolvenční soud mohl přijmout závěr o aktivní legitimaci věřitele (o doložení jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem) a přistoupit k dokazování věřitelem tvrzeného úpadku dlužníka, musí mít k dispozici projednatelný insolvenční návrh. Z ust. § 128 odst. 1 IZ jednoznačně plyne, že v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, avšak dlužníkovi v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) k Nevyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Olomouci dne 26. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu