2 VSOL 765/2015-A-12
KSBR 29 INS 14678/2015 2 VSOL 765/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dubňany, Luční 1461, PSČ 696 03 a b) Marie Schreiberové, nar. 15.1.1950, bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 14678/2015-A-6 ze dne 8.6.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků doručený soudu dne 4.6.2015. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci se tímto insolvenčním spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci však v návrhu dostatečně nepopsali rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, když pouze uvedli, že mají čtyři nezajištěné závazky vůči čtyřem věřitelům, které nejsou schopni plnit po dobu delší 30 dnů a jsou po splatnosti. Dlužníci v návrhu označili čtyři věřitele (jménem a příjmením, obchodním názvem), uvedli výši závazků a označili příslušné rozhodnutí (soudní nebo exekuční). Bližší specifikaci věřitelů a údaje o splatnosti závazků dlužníci neuvedli, povinnou přílohu-seznam závazků k návrhu nepřipojili. Dlužníci tak v návrhu uvedli toliko obecná tvrzení, že nejsou schopni hradit své závazky a nachází se v platební neschopnosti, tato tvrzení nejsou dostatečně určitá k tomu, aby soud mohl posoudit, zda se dlužníci nachází v úpadku či zda jim úpadek hrozí. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci společné odvolání. Poukázali na to, že jsou nekvalifikované fyzické osoby, bez právního vzdělání, nachází se v žalostné ekonomické situaci, a proto si nemohou dovolit najmout specialistu a návrh zpracovali sami. Podle jejich názoru v jejich návrhu byly jen formální vady, které by se daly při dobré vůli odstranit. Skutečnost, že neuvedli identifikační číslo organizace, neznamená, že tam nebylo. K tomu poukázali na přílohy k insolvenčnímu návrhu. Namítli, že soud prvního stupně jim mohl dát sedmidenní lhůtu k doplnění návrhu, svým rozhodnutím soud zvýhodnil exekutora a nespravedlivě je poškodil. Poukázali na to, že návrh na oddlužení podali v předstihu, nechtěli tím znemožnit exekuci na jejich nemovitý majetek. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil jejich návrh k opětovnému projednání Krajskému soudu v Brně.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci podali u soudu prvního stupně dne 4.6.2005 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, kterým se domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu uvedli, že v současné době mají čtyři závazky vůči čtyřem věřitelům, které nejsou schopni pravidelně splácet po dobu delší 30 dnů a jsou po jejich splatnosti. Všechny závazky označili jako závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, k jednotlivým závazkům specifikovali věřitele (u fyzické osoby jménem a příjmením, u právnické osoby názvem), uvedli výši jednotlivých závazků, označili číslo jednací nebo spisovou značku a datum rozhodnutí soudního nebo exekučního rozhodnutí. V bodě 20 formulářového návrhu dále k jednotlivým závazkům uvedli právní důvod. Seznam závazků k insolvenčnímu návrhu dlužníci nepřipojili.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníků nesplňuje, neboť dlužníci sice označili své věřitele (byť ne zcela dostatečně), a uvedli i výši jejich pohledávek s tím, že jejich závazky vůči věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu však chybí konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek, tedy absentuje konkrétní tvrzení, že dlužníci nejsou schopni své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. V insolvenčním návrhu tak chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužníci nejsou schopni své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) až c) IZ.

Obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání i seznam závazků, připojený k návrhu, opatřený údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný a podpisem dlužníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012, sen. zn. 29 NS ČR 22/2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). Dlužníci však ke svému insolvenčnímu návrhu tuto povinnou přílohu (§ 104 odst. 4 IZ) nepřipojili.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

K odvolací námitce dlužníků, že měli být soudem prvního stupně vyzváni (ve lhůtě 7 dnů) k odstranění vad insolvenčního návrhu, odvolací soud poukazuje na ustanovení § 128 odst. 1 IZ, které výslovně stanoví, že při odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, pro které nelze v řízení pokračovat, se ustanovení § 43 o.s.ř. (upravující postup soudu k odstranění vad podání) nepoužije.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům se doručuje zvlášť, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet od doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu