2 VSOL 764/2012-A-9
KSOL 10 INS 19483/2012 2 VSOL 764/2012-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 1710/23, 787 01 Šumperk, zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Nádražní 9, 789 85 Mohelnice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 5. září 2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 28.8.2012, č.j. KSOL 10 INS 19483/2012-A-4

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 10.8.2012, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Podle seznamu majetku je dlužník vlastníkem bytu v hodnotě 1.010.000 Kč, byt je předmětem zajištění pro pohledávku věřitele Česká spořitelna, a.s. ve výši 1.764.522,78 Kč. Dále má dlužník v majetku pohledávku za dlužnicí Cearca Florentina (dále poddlužnice ) ve výši 50.000 Kč z titulu dlužného nájemného. Soudu však o financích a majetkových poměrech této poddlužnice není nic známo, proto nemůže hodnotit dobytnost této pohledávky. Dlužník má vedle zajištěného věřitele závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 23.948,88 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník je bez příjmu, jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení jeho úpadku oddlužením je zpeněžení majetkové podstaty. Protože o dobytnosti pohledávky dlužníka vůči jeho poddlužnici nelze v této fázi řízení spekulovat, nelze jednoznačně uzavřít, zda oddlužení proběhne úspěšně či nikoliv. V případě řešení úpadku jak oddlužením, tak konkursem, by pohledávka za podstatnou na odměně insolvenčního správce, jejíž výše podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000 Kč, mohla být uspokojena do částky 20.200 Kč z výtěžku zpeněžení bytu. Zbytek odměny a hotové výdaje správce, by musely být hrazeny z výtěžku pohledávky za poddlužnicí. Protože o její dobytnosti není soudu nic známo, nelze s jistotou dovozovat, zda v majetkové podstatě budou po jejím zpeněžení dostatečné finanční prostředky k uspokojení odměny insolvenčního správce. Pokud by se pohledávka dlužníka ukázala nedobytnou, nejenže by nebyli uspokojeni nezajištění věřitelé, ale v podstatě by ani nebyly dostatečné prostředky k úhradě odměny insolvenčního správce v minimální výši. Proto soud jako jistotu na úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení stanovil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 35.000 Kč, která se vzhledem k minimální odměně insolvenčního správce jeví jako dostačující.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání dlužník. Namítal, že soud při svých úvahách o stanovení zálohy nevzal v potaz veškeré relevantní skutečnosti a zálohu stanovil nepřiměřeně vysokou. Dlužník zálohu, s ohledem na svou finanční situaci, není schopen uhradit. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby mu byla stanovena záloha v nižší částce.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Zjištění o majetkové situaci dlužníka, výši a povaze jeho závazků, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odvolací soud na tato odkazuje. Navíc ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že pohledávka vůči poddlužnici Cearca Florentina v částce 50.000 Kč představuje nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za dobu od prosince 2009 do dubna 2010. Odvolací soud se po přezkoumání napadeného usnesení ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že úvahy o tom, zda je k zajištění prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení třeba stanovit zálohu, se odvíjejí od posouzení dobytnosti pohledávky dlužníka vůči jeho poddlužnici, na které závisí rovněž to, zda úpadek dlužníka bude řešitelný oddlužením či konkursem.

Protože dlužníkův závazek vůči zajištěnému věřiteli přesahuje hodnotu bytu, kterým je zajištěn, na dobytnosti pohledávky dlužníka vůči poddlužnici závisí jak uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (minimálně 30%, § 395 odst. 1, písm. b/ IZ) a možnost řešení úpadku dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, tak úvaha o možnosti úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení (zejména odměny správce a náhrady jeho hotových výdajů). Ze seznamu majetku o této pohledávce vyplývá pouze to, že v době rozhodování odvolacího soudu není promlčená (§ 101 OZ), o její dobytnosti však jinak spekulovat nelze. Proto je správná úvaha soudu, že v této fázi řízení nelze jednoznačně usuzovat, jakým způsobem je případný úpadek dlužníka řešitelný.

Ať již však úpadek dlužníka bude řešen oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty nebo konkursem, činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5, § 3, písm. a/ vyhl. č. 313/2007 Sb.). Tato částka by mohla být kryta do výše 20.200,-Kč z výtěžku zpeněžení bytu, jehož hodnota činí 1.010.000,-Kč), ve zbytku ji nelze krýt jinak než ze zálohy, když o výtěžnosti dalšího majetku dlužníka, kterým je pohledávka za jeho poddlužnicí, nelze učinit žádný podložený závěr. Proto je závěr soudu, že záloha ve výši 35.000,-Kč je nutná jako jistota ke krytí konečných nákladů insolvenčního řízení zcela opodstatněn a námitka dlužníka, že záloha byla stanovena v nepřiměřené výši, není důvodná.

Krytí konečných nákladů insolvenčního řízení z rozpočtových prostředků soudu přichází v úvahu jen ve výjimečných situacích, proto odvolací námitka dlužníka, že nemá k dispozici finanční prostředky na úhradu této zálohy, nemůže být důvodná.

Podle odvolacího soudu je napadené usnesení věcně správné, proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu