2 VSOL 763/2014-A-15
KSOL 10 INS 5439/2014 2 VSOL 763/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumperk, Jugoslávská 2738/9, PSČ 787 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 5439/2014-A-9 ze dne 26.5.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční řízení bylo dne 28.2.2014 zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má 6 nezajištěných peněžitých závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 1.035.032 Kč. Dlužník je rozvedený, má soudem stanovenou vyživovací povinnost vůči svému dítěti ve výši 3.000 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem dlužníka činí dle jeho tvrzení přibližně 17.086 Kč (měsíční mzda ve výši přibližně 8.300 Kč, invalidní důchod ve výši 5.786 Kč a dar ve výši 3.000 Kč měsíčně), avšak ani na výzvu soudu ke svému návrhu dlužník nedoložil darovací smlouvu. Dlužník doložil potvrzení o výši invalidního důchodu ve výši 5.810 Kč měsíčně, dohodu o provedení práce na dobu určitou do 31.12.2016 a doklady o výši čistého měsíčního příjmu ve výši 7.095 Kč za únor 2014 a ve výši 11.176 Kč za březen 2014. Při zohlednění výše pohledávek nezajištěných věřitelů, příjmů dlužníka a jeho vyživovací povinnosti je dlužník v průběhu 5 let schopen zaplatit přibližně 10,13 % nezajištěných závazků. Na oddlužení plněním splátkového kalendáře tak dlužník není schopen platit zákonem stanovenou výši. Dlužník je nemajetný, a proto jeho úpadek nelze řešit ani zpeněžením majetkové podstaty. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že zasílá soudu dohodu o provedení práce uzavřenou se společností AGP SLUŽBY & SERVICE, s.r.o., na základě které má měsíční příjem přibližně ve výši 3.000 Kč měsíčně. Poukázal dále na to, že jeho čistý měsíční příjem je ve výši 17.086 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 28.2.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má 6 závazků u 5 věřitelů v celkové výši 1.035.032 Kč, veškeré peněžité závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit, neboť zastavil podstatnou část plateb peněžitých závazků, většinu neplatí déle než 3 měsíce a pro většinu z nich byla nařízena exekuce. Všechny závazky jako nezajištěné specifikoval označením věřitele, uvedením právního důvodu, výše a splatnosti závazku (v letech 2012 a 2013). Shodné závazky dlužník uvedl v připojeném seznamu závazků. Dále dlužník v návrhu uvedl, že vlastní věci osobní potřeby a mobilní telefon, na výzvu soudu usnesením ze dne 9.4.2014 dlužník doložil seznam majetku, ve kterém rovněž uvedl, že vlastní věci osobní potřeby (v odhadované ceně 3.000 Kč) a mobilní telefon (bez hodnoty). Z dohody o pracovní činnosti ze dne 30.4.2013 a výplatních lístků (doložených k odvolání dlužníka) vyplývá, že dlužník je od 2.5.2014 zaměstnán na dobu určitou do 30.9.2016 u společnosti AGP SLUŽBY & SERVICE, s.r.o. za odměnu sjednanou ve výši 51,50 Kč brutto za hodinu, měsíční mzda dlužníka za měsíc květen 2014 činila 8.321 Kč čistého. Podle ústřižku poštovní poukázky o výplatě důchodu invalidní důchod dlužníka za měsíc červen 2010 činil 5.810 Kč.

Při mzdě dlužníka ve výši 8.864 Kč měsíčně čistého (průměrná mzda za měsíce únor, březen a červen 2014, když příjmy za duben a květen dlužník nedoložil), odměně z dohody o provedení práce ve výši 3.000 Kč a invalidního důchodu ve výši 5.810 Kč měsíčně, činí měsíční čistý příjem dlužníka 17.674 Kč. Po odečtení nezabavitelné částky ve výši 6.189 Kč zůstává k dispozici částka 11.485 Kč, ze které lze hradit měsíční srážky ve výši 8.391 Kč (dvě třetiny z částky 9.282 Kč ve výši 6.188 Kč a 2.203 Kč bez omezení), z této částky je však nutno platit výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně, takže zůstává částka 5.391 Kč, což za 5 let činí 323.460 Kč, po odečtení nároků správce zbývá částka ve výši 269.460 Kč (není-li správce plátcem DPH) nebo ve výši 258.120 Kč (je-li správce plátcem DPH), což představuje 26,03 % nebo 24,94 % nezajištěných závazků dlužníka. Z toho je zřejmé, že ani poté, co by byl zohledněn další příjem dlužníka ve výši 3.000 Kč měsíčně, dlužník není schopen zaplatit za 5 let trvání splátkového kalendáře plnění představující nejméně 30 % pohledávek jeho nezajištěných věřitelů. Současně je zřejmé, že dlužník nemá žádný hodnotný majetek, a proto u něj nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Lze proto očekávat, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 IZ).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu