2 VSOL 762/2012-A-20
KSBR 37 INS 3172/2012 2 VSOL 762/2012-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Josefíny anonymizovano , anonymizovano , bytem Kloboučky 72, 664 84 Zastávka u Brna, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2012, č. j. KSBR 37 INS 3172/2012-A-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 49.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 10.2.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V seznamu závazků uvedla závazky v celkové výši 2.108.856,-Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 1.481.644,-Kč. Dále uvedla, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobírá příspěvek na péči a živobytí a má vyživovací povinnost vůči svému manželovi. Ve společném jmění manželů má nemovitosti zapsané u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Kat. pracoviště Brno-venkov, pro obec a kat. území Zakřany, na LV č. 186-rodinný dům č. p. 197 na pozemku parc. st. č. 259, pozemek parc. č. st. 259 a parc. č. 258. Znalecký posudek ze dne 9.3.2012 stanovil obvyklou cenu nemovitostí na částku 1.720.000,-Kč. Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 23.5.2012 se domáhal manžel dlužnice Otto Růžička rozhodnutí o jeho úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V seznamu závazků uvedl závazky v celkové výši 1.132.953,-Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 1.029.867,-Kč. Současně požádal, aby soud spojil jeho návrh s návrhem dlužnice vzhledem k tomu, že závazky vznikly za dobu trvání manželství a spadají do společného jmění manželů. Podáním ze dne 21.5.2012 dlužnice rovněž požádala o spojení obou návrhů. Dle soudu prvního stupně se podstatně změnily okolnosti, za kterých soud rozhodl o uložení zálohy dlužnici ve výši 1.000,-Kč. Z listin předložených dlužnicí soud zjistil, že dlužnice má závazky v celkové výši 2.108.856,-Kč, z toho závazky ve výši 1.481.644,-Kč jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti dlužnice a jejího manžela. Předloženým znaleckým posudkem ze dne 9.3.2012 byla obvyklá cena oceňovaných nemovitostí stanovena na částku 1.720.000,-Kč. S ohledem na to, že oba manželé podali insolvenční návrh a veškeré závazky a majetek náleží do společného jmění manželů, bylo by na místě obě insolvenční řízení spojit ke společnému řízení, aby byla vyřešena majetková situace zadlužené domácnosti. Celková výše závazků dlužnice a jejího manžela ve společném jmění manželů činí 2.211.942,-Kč, neboť manžel ve svém návrhu označil závazky v celkové výši 1.132.953,-Kč, z toho zajištěný závazek vůči věřiteli Hypoteční banka, a.s. je uveden duplicitně u obou manželů. Zajištěné závazky celkem činí 1.508.376,-Kč. Z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění-z prodeje nemovitostí, na kterých váznou zástavní práva, budou věřitelé, kteří mají právo na uspokojení ze zajištění, uspokojeni v rozsahu až celé výše zajištěných pohledávek. Po uspokojení zajištěných pohledávek z hodnoty nemovitostí dle znaleckého posudku zbývá částka 211.624,-Kč. Po odečtení pohledávky za majetkovou podstatou (odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v minimální výši 54.000,-. Kč včetně DPH), zbývá částka 157.624,-Kč (bez hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením majetkové podstaty). Celková výše nezajištěných pohledávek činí 703.566,-Kč, zbývající částka po zpeněžení nemovitostí a po odečtení odměny insolvenčního správce použitelná pro uspokojení nezajištěných věřitelů by měla činit cca 157.624,-Kč, přičemž 30 % z částky 703.566,-Kč činí 211.069,-Kč. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ve spojeném řízení obou manželů, ze zpeněžení zajištěného majetku, by nebylo možné po uspokojení zajištěných pohledávek uspokojit i nezajištěné věřitele, a to minimálně ve výši 30 % jejich pohledávek. V současné době není možné schválit oddlužení dlužnice a jejího manžela zpeněžením majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že dlužnice i její manžel jsou nezaměstnaní, nebylo by možné schválit oddlužení ani ve formě splátkového kalendáře. Lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs. Proto soud dlužnici uložil zálohu na náklady řízení ve výši 49.000,-Kč tak, aby celková výše zálohy činila 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů). Záloha ve výši 1.000,-Kč byla již dlužnicí složena. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že s manželem jsou bez pravidelného příjmu a schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je jediná šance na oddlužení. Proto také uzavřela s Jarmilou Hunkovou darovací smlouvu dne 28.8.2012, kterou se dárkyně zavázala poskytovat dlužnici dar 1.000,-Kč měsíčně, aby dlužnice splňovala podmínku 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Navrhla napadené usnesení soudu prvního stupně změnit.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 10.2.2012 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu tvrdila, že má celkem 15 věřitelů a 19 závazků, jejichž celková výše je 1.943.036,-Kč. Závazky ve výši 652.271,-Kč má vůči nezajištěným věřitelům a závazek ve výši 1.456.586,-Kč vůči zajištěnému věřiteli Hypoteční bance. Současně s návrhem dlužnice předložila znalecký posudek č. 332-08/2012 ze dne 9.3.2012, dle něhož činí cena nemovitosti 1.720.000,-Kč. K odvolání připojila darovací smlouvu ze dne 28.8.2012, kterou uzavřela s Jarmilou Hunkovou a na základě které se dárkyně zavázala, že bude dlužnici poskytovat po dobu trvání účinků schváleného oddlužení dar ve výši 1.000,-Kč měsíčně. Dále z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dne 23.5.2012 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh manžel dlužnice Otto Růžička. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 37 INS 12528/2012. V návrhu uvedl, že má zajištěný závazek vůči Hypoteční bance a jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům dosahují výše 67.847,-Kč. Požádal o společné oddlužení obou manželů, neboť jejich závazky vznikly za dobu trvání manželství.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 398 odst. 2 IZ, při oddlužením zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda lze očekávat, že dlužnice a její manžel mohou splňovat podmínky pro povolení oddlužení. V případě očekávaného povolení oddlužení má význam též posouzení toho, jakou formou bude oddlužení probíhat, tedy zda plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, které dlužnice navrhla, probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ), tedy jednorázově vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě.

V posuzované věci by při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (v případě zpeněžení nemovitostí za odhadnutou obvyklou cenu) po uspokojení závazků zajištěných nemovitostmi zůstala pro nezajištěné věřitele částka 209.414,-Kč po započtení odměny insolvenčního správce, včetně daně z přidané hodnoty. Jak odvolací soud z obsahu spisu zjistil, dlužnice i její manžel mají nezajištěné závazky vůči věřitelům ve výši 720.118,-Kč, přičemž 30 % z této částky činí 216.035,40,-Kč. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že dlužnici a jejímu manželovi by nebylo možné v současné době schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Byť dlužnice v odvolacím řízení předložila darovací smlouvu, dle které se dárkyně zavázala poskytovat dlužnici po dobu schválení oddlužení dar 1.000,-Kč měsíčně, nelze předjímat, za jakou částku se nemovitost ve vlastnictví dlužnice a jejího manžela zpeněží. Příjem z darovací smlouvy tak představuje jediný zdroj příjmů dlužnice a jejího manžela, neboť oba jsou bez pravidelného příjmu ze zaměstnaneckého poměru a nebylo-li by tohoto dodatečného příjmu, dlužnice by nebyla schopna plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Přestože insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele), podstatnou část oddlužení musí dlužník plnit ze svých příjmů. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven.

Insolvenčnímu správci budou v době od jeho ustanovení do funkce do předpokládaného schválení oddlužení vznikat náklady. Po správci přitom nelze požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutno, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení, je určující zejména výše možných nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Podle odvolacího soudu lze předpokládat, že insolvenčnímu správci vzniknou náklady v souvislosti se sepisem majetku dlužnice a následným zpeněžením nemovitostí. Za přiměřenou okolnostem považuje odvolací soud v dané věci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 49.000,-Kč. Pro úplnost lze uvést, že minimální odměna správce ze zpeněžení majetkové podstaty činí 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Tedy i v případě prodeje nemovitostí za cenu výrazně nižší než stanovenou znaleckým posudkem by bylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení odměnu správce a jeho náklady spojené se zpeněžením (§ 298 odst. 2 IZ). Odměna správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácena postupně spolu se splátkami věřitelům.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu