2 VSOL 761/2013-A-13
KSOS 14 INS 17005/2013 2 VSOL 761/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašské Meziříčí, Smetanova 1152, PSČ 757 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 17005/2013-A-4 ze dne 24.7.2013 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Při úvaze o potřebě a výši zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud vyšel z toho, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět, neboť dlužník nesplňuje podmínky stanovené v insolvenčním zákoně. Z údajů uvedených v návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, neboť z přiloženého výpisu rejstříku trestů soud zjistil, že dlužník byl v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro trestné činy majetkové a hospodářské povahy (§ 395 odst. 3 písm. b/ IZ). Dlužník byl naposledy pravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 12.7.2012 za úmyslný trestný čin majetkový a úmyslný trestný čin hospodářský k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušební dobu 2 let, která končí dne 31.7.2014. Soud při hodnocení nepoctivého záměru přihlédl jak k charakteru trestné činnosti a době odsouzení, tak i k osobě dlužníka, a neshledal žádný důvod, který by nepoctivý záměr dlužníka vylučoval. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je tak konkurs. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. pokračování-2-

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že trest uložený mu na základě trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí sp. zn. 3 T 119/2012 mu byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č.j. 3 T 119/2012-35 ze dne 30.1.2013 prominut na základě amnestie, a proto se na něj hledí, jako by nebyl trestán. S ohledem na tuto skutečnost se domnívá, že jeho záměr podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl poctivý.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, se o nepoctivý záměr nejedná.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. pokračování-3-

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 18.6.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem 7 věřitelů a 9 dluhů v celkové výši 187.915 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů, jeho závazky přesahují hodnotu jeho majetku. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém specifikoval 9 závazků tak, že označil věřitele, uvedl výši závazku a datum poslední splátky (v období od června 2012 do února 2013). Dále k návrhu připojil výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze kterého vyplývá, že dlužník byl odsouzen rozhodnutími ze dne 27.3.2000, 25.2.2002, 2.4.2003, 14.11.2003 a 7.6.2004, naposledy rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně sp.zn. 3 T 119/2012 ze dne 12.7.2012 (pravomocným dne 31.7.2012) za úmyslný trestný čin podle ustanovení § 234 odst. 1 trestního zákoníku k podmíněnému odnětí svobody v délce 8 měsíců se zkušební dobou v délce 24 měsíců. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně č.j. 3 T 116/2012-32 ze dne 12.7.2012 (pravomocného dne 31.7.2012) vyplývá, že dlužník byl tímto trestní příkazem odsouzen za spáchání přečinu krádeže (podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) a písm. d), odst. 2 trestního zákoníku) a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku (podle ustanovení § 234 odst. 1 trestního zákoníku) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu na zkušební dobu 2 roky. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č.j. 3 T 119/2012-35 ze dne 30.1.2013 (pravomocným dne 12.2.2013) byl dlužníku trest odnětí svobody podle shora uvedeného trestního příkazu prominut s tím, že na odsouzeného se hledí, jako by nebyl v této věci odsouzen (podle ustanovení § 368 trestního řádu s přihlédnutím k článku IV. odst. 1 písm. b), odst. 3 amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. V ustanovení § 395 odst. 3 IZ zákonodárce pak vymezil dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat. Okolnosti uvedené v tomto ustanovení jsou však pouze demonstrativním výčtem případů, o nepoctivém záměru tak může svědčit celá řada jiných skutečností. Současně z ustanovení § 395 odst. 3 IZ vyplývá, že nastala-li některá ze zde uvedených skutečností, lze nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na oddlužení předpokládat. Z dikce ustanovení § 395 odst. 3 písm. b) IZ lze podle odvolacího soudu dovodit, že pro závěr o existenci nepoctivého záměru dlužníka postačí zjištění, že v rozhodné době (v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení) došlo k pravomocnému odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy, aniž by soud musel zkoumat další okolnosti případu. V případě odsouzení dlužníka pro takový trestný čin není rozhodná konkrétní právní kvalifikace trestného činu, výše způsobené škody, druh a výše uloženého trestu, skutečnost, zda případné pohledávky poškozeného za dlužníkem mají být dotčeny oddlužením či nikoli, případně okolnosti případu. Vyplývá to i z toho, že zákon výslovně hovoří o zjištění z výpisu z rejstříku trestů, a proto je zřejmé, že pro závěr o nepoctivém pokračování-4-záměru dlužníka není nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, které nejsou zjistitelné z výpisu z rejstříku trestů, avšak postačí pouhé zjištění o dlužníkově pravomocném odsouzení. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud při posuzování toho, zda dlužník při podání návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, vycházel ze zjištění učiněného z výpisu z rejstříku trestů, aniž by se blíže zabýval okolnostmi trestného jednání dlužníka.

Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs z důvodu, že lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení, neboť tento byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin majetkové a hospodářské povahy rozhodnutím ze dne 12.7.2012, jiné důvody nepoctivého záměru dlužníka soud prvního stupně neshledal. Vzhledem ke skutečnosti, že před podáním návrhu na povolení oddlužení na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1.1.2013 (č. 1/2013 Sb.) Okresní soud ve Vsetíně usnesením č.j. 3 T 119/2012-35 ze dne 30.1.2013 (pravomocně ke dni 12.2.2013) rozhodl o prominutí trestu odnětí svobody uloženém dlužníku shora uvedeným rozhodnutím a že na dlužníka je proto nutno pohlížet, jako by odsouzen nebyl (článek IV. odst. 1 a odst. 3 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1.1.2013) není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 395 odst. 3 písm. b) IZ k tomu, aby byl dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítnut a podle ustanovení § 396 IZ rozhodnuto současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Soud prvního stupně řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, jeho rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je tak předčasné.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí dlužníkův návrh na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, shledá-li nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení (§ 395), své rozhodnutí náležitě odůvodní vázán závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu