2 VSOL 760/2016-A-11
KSOS 40 INS 8504/2016 2 VSOL 760/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČO 22827854, Sokola Tůmy 1099/1, 709 00 Ostrava-Hulváky, o záloze na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2016, č.j. KSOS 40 INS 8504/2016-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2016, č.j. KSOS 40 INS 8504/2016-A-5, se mění tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi dle § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet krajského soudu. Soud vycházel u údajů v návrhu, zjistil, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (celková výše závazků dlužníka činí 201.067,80 Kč), dlužník nevlastní žádný majetek, nemá ani žádné pohledávky vůči třetím osobám a neočekává žádné příjmy. Uvedené skutečnosti isir.justi ce.cz podle insolvenčního soudu svědčí o úpadku dlužníka. Dlužník však nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkurzu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce (dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurz, činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč). Soud proto považoval za nezbytné vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl, má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Celková výše závazků dlužníka činí 201.067,80 Kč. Dlužník nevlastní žádný majetek, nemá ani žádné pohledávky vůči třetím osobám a neočekává žádné příjmy. Uvedené skutečnosti dle dlužníka osvědčují jeho úpadek pro předlužení. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že dlužník nedisponuje ani žádnou hotovostí, ani majetkem či pohledávkami nebo právy, ze kterých by mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a s ohledem na své předlužení nemá jak tyto prostředky ani opatřit. Dlužník uvádí, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tedy touto cestou žádá, aby bylo ustoupeno od uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Za situace, kdy by dlužník disponoval majetkem, hotovostí nebo pohledávkami, zálohu by uhradil, avšak v tuto chvíli dlužník není schopen zálohu na náklady řízení zaplatit a ani neočekává žádný příjem, který by mu toto umožnil, byť alespoň částečně. Dlužník podotýká, že se do úpadku dostal v rámci soudních řízení o vydání prostředků ze soudní úschovy, když dluhy tvoří náklady soudních řízení, které byl dlužník zavázán uhradit. V rámci těchto řízení propadla státu z nevyplacené soudní úschovy částka v řádech několika milionů. Za těchto okolností má tedy dlužník za to, že náklady insolvenčního řízení mohou být kryty z takto nabytých peněžních prostředků. Dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 12.04.2016, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti, byť ze zcela jiných než namítaných důvodů.

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu vyplývá, že insolvenční navrhovatel -dlužník zde uvedl, že má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, že celková výše závazků dlužníka činí 201.067,80 Kč, že nevlastní žádný majetek, nemá ani žádné pohledávky vůči třetím osobám a neočekává žádné příjmy. Uvedené skutečnosti dle dlužníka osvědčují jeho úpadek pro předlužení. V přehledu jednotlivých závazků uvedl přehledně věřitele, výši, právní titul, jímž jsou vždy rozhodnutí soudu, neuvedl u žádného závazku jeho splatnost; stejné údaje dlužník uvedl v seznamu závazků. V přílohách k návrhu doložil veškerá soudní rozhodnutí, jimiž je dlužníkovi ukládána povinnost k úhradám nákladů řízení, která je vázána na právní moc rozhodnutí; u žádného rozhodnutí není vyznačena jeho právní moc. Dlužník tvrdil, že uvedené skutečnosti osvědčují jeho úpadek pro předlužení a krajský soud tuto tezi bez dalšího přijal. S tím odvolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud oproti soudu prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

O předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku je též nutno přihlédnout k další správě a provozování podniku dlužníka, lze-li předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku a provozu podniku pokračovat.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Byť Nejvyšší soud své závěry formuloval pro posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, lze zcela jistě tyto závěry vztáhnout i na posouzení insolvenčního návrhu, který podává podnikatel. Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolnostní, z nich insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, ať již pro platební neschopnost či pro předlužení, protože insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (tj. nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Insolvenční návrh dlužníka neobsahuje žádný údaj, že dlužníkovi povinnost plnit podle soudních rozhodnutí vůbec vznikla. Pouhý odkaz na soudní rozhodnutí náležitostem § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Chybějící údaje osvědčující úpadek dlužníka jsou vadou návrhu, na podkladě kterého nebylo lze ukládat povinnost zálohovat řízení, nýbrž se nabízel postup podle § 128 odst. 1 IZ; vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. R 11/2009).

V současné době ovšem vady návrhu trvají, proto odvolací soud napadené usnesení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu