2 VSOL 759/2012-B-11
KSOS 33 INS 10215/2012 2 VSOL 759/2012-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , Na Jízdárně 2486/15, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby 74 45 93 17, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2012, č.j. KSOS 33 INS 10215/2012-B-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že usnesením ze dne 12.6.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení. Ze zprávy insolvenčního správce a vyjádření dlužníka dne 3.9.2012 vyplynulo, že má celkem 7 přihlášených závazků v úhrnné výši 289.755,65 Kč, přičemž závazky z přihlášek č. 2 a č. 3 ve výši 244.850,35 Kč pochází z podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze schválit oddlužení, neboť podstatná část (84,5 %) dlužníkových závazků pochází z podnikatelské činnosti. Nad rámec uvedl, že rozhodovací praxe soudů akceptuje maximální výši 15 % až 20 % podnikatelských závazků. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 405 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), neschválil oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že dle informace pracovníka finančního úřadu není dotace na vytvoření pracovního místa dluhem z podnikání a že úvěr sjednaný u GE Money Auto byl sjednán na jeho rodné číslo a nikoli na identifikační číslo osoby , proto se domnívá, že oba tyto dluhy nepochází z podnikání. Navrhl, aby mu bylo povoleno oddlužení, neboť chce své dluhy poctivě platit.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a oddlužení splněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má celkem 12 věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 328.679,61 Kč. V příloze č. 8 k návrhu dlužník výslovně uvedl, že jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, přičemž si je vědom trestních následků za nepravdivé tvrzení. Usnesením ze dne 12.6.2012, č.j. KSOS 33 INS 10215/2012-A-6 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil JUDr. Pavla Kortu insolvenčním správcem dlužníka. Podáním ze dne 22.8.2012 insolvenční správce sdělil, že dlužník má závazky z podnikání. Jak zjistil, dlužník je podnikatelem v oboru demolice a příprava staveniště a svou podnikatelskou činnost přerušil dne 22.5.2008. Dlužníkův závazek vůči GE Money Auto, s.r.o. ve výši 110.234,35 Kč vznikl z úvěrové smlouvy na nákup automobilu pro podnikatelskou činnost a závazek vůči Finančnímu úřadu v Ostravě ve výši 134.616 Kč vznikl porušením rozpočtové kázně související s dotací na podnikatelskou činnost dlužníka. Tyto jmenované závazky ve výši 244.850,35,-Kč představují 84,50 % nezajištěných pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení. Dále správce sdělil, že dlužníkovy příjmy 8.036 Kč nedosahují ani výše nezabavitelné částky. Na přezkumné jednání dne 3.9.2012 dlužník soudu prvního stupně potvrdil, že pohledávky věřitelů GE Money Auto, s.r.o. a Finančního úřadu v Ostravě pochází z jeho podnikatelské činnosti.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle odstavce 2 jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Podle ust. § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Dle odst. 2 jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ obsahuje usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009, dle něhož dlužníkem, který není podnikatelem, se rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

K tomu Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále vysvětlil, že dluhy vzešlými z dřívějšího podnikání dlužníka, které ve smyslu § 389 odst. 1 IZ zásadně brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na pojistném apod.), měly-li původ v dlužníkově podnikání. Schválení oddlužení nebrání zjištění, že dlužník (jenž již není podnikatelem) sice má dluh z podnikání, který řádně uvedl v seznamu závazků, ale jeho věřitel nepřihlásil tomu odpovídající pohledávku včas do insolvenčního řízení. Schválení oddlužení nebrání ani zjištění, že dlužník má dluh z podnikání, jestliže jiný dlužníkův věřitel nepřihlásil pohledávku včas do insolvenčního řízení a v důsledku toho povede schválené oddlužení k plnému uspokojení přihlášených věřitelů.

Z obsahu seznamu přezkoumaných pohledávek odvolací soud zjistil, že celková výše závazků dlužníka činí 289.755,65 Kč. Závazek vůči správci daně činí 134.616,-Kč, což představuje více než 46% celkových závazků dlužníka. Tento závazek, splatný v roce 2011, je nepochybně závazkem z jeho podnikatelské činnosti, neboť se jedná o závazek vzniklý z porušení rozpočtové kázně v souvislosti s poskytnutou dotací na vytvoření pracovního místa (což sám dlužník potvrdil v odvolání). Tento věřitel nevyjádřil souhlas s uspokojením své pohledávky v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře. I kdyby závazek vůči věřiteli GE Money Auto, s.r.o. ve výši 110.234,35,-Kč nevznikl z dřívější podnikatelské činnosti dlužníka (tento závazek vznikl ze smlouvy o úvěru ze dne 17.9.2008 a dlužník, dle zprávy správce, přerušil podnikání dne 22.5.2008) vylučoval by závazek vůči správci daně, s ohledem na jeho výši, dlužníka z možnosti řešit svůj úpadek oddlužením. Navíc sám dlužník v prohlášení připojeném k návrhu uvedl, že nemá závazky pocházející z podnikatelské činnosti, u jednání soudu dne 3.9.2012 však potvrdil, že pohledávkám v přihláškách č. P2 (věřitel GE Money Auto, s.r.o.) a P3 (věřitel Finanční úřad Ostrava I.) odpovídají dluhy pocházející z jeho podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když pro závazky dlužníka pocházející z podnikatelské činnosti návrh na oddlužení plněním splátkového kalendáře neschválil.

Nepřípustnost oddlužení dlužníka podle ust. § 389 IZ je ve stadiu po rozhodnutí o povolení oddlužení důvodem pro jeho neschválení podle ust. § 405 odst. 1 IZ. Podle odvolacího soudu je však pro neschválení oddlužení dlužníka dán i důvod podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť dlužníku by z jeho příjmu 8.036,-Kč měsíčně nebylo možno, při jeho vyživovací povinnosti vůči jednomu dítěti a manželce, pro účely splátek v oddlužení splátkovým kalendářem strhnout žádnou částku (§ 398 odst. 3 IZ) a dlužník je nemajetný.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení zvlášť prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR.

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu