2 VSOL 756/2013-A-11
KSBR 31 INS 12367/2013 2 VSOL 756/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Větrný Jeníkov 192, PSČ 588 42, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 12367/2013-A-6 ze dne 18.7.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví toto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a oddlužení formou splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh soud zjistil, že dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, čtyřkolku a osobní automobil. Závazky dlužnice a jejího manžela, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, dosahují výše 1.523.906 Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi a synovi. Soud vzal do úvahy i skutečnost, že pod sp. zn. KSBR 31 INS 12368/2013 je vedeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice Františka anonymizovano , anonymizovano , a že manželé žádají o společné posuzování jejich insolvenčních návrhů. Dlužnice však v seznamu závazků uvedla pouze 2 závazky v rámci společného jmění manželů (vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 79.412 Kč a vůči věřitelce Anně Štěpánkové ve výši 30.000 Kč). Manželé tedy nemají společné závazky a nemají ani veškerý společný majetek, nelze proto uvažovat o společném posuzování obou pokračování-2-insolvenčních návrhů a případném spojení řízení. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tak konkurs. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále IZ ) a uložil dlužnici povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že všechny závazky (s výjimkou jednoho závazku) vznikly za společného soužití s manželem, možné pochybení soudu spatřuje v tom, že posuzuje pouze 2 prokazatelné závazky v rámci společné jmění manželů. Poukázala na to, že darovací smlouva v originále je součástí příloh insolvenčního návrhu manžela Františka anonymizovano a že tato skutečnost byla soudu sdělena dne 12.6.2013. Zdůraznila, že s manželem žádali o sloučení a společné posuzování jejich návrhů. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 108 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 2.5.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že společně s manželem jsou úpadku, neboť mají více věřitelů, peněžité závazky více jak 30 dnů po splatnosti a tyto nejsou schopni plnit. K tomu příkladmo uvedla své věřitele, včetně výše závazků, data poslední platby a data zesplatnění závazků. Dále uvedla, že společně s manželem mají 9 věřitelů, vůči nimž mají 10 závazků, celková výše jejich závazků činí 2.323.906 Kč, z toho 1.523.906 Kč jsou závazky nezajištěné a 65.340 Kč by měly představovat náklady insolvenčního správce. Ve vztahu ke svým příjmům uvedla, že v současné době je na mateřské dovolené, pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši 11.000 Kč, v říjnu 2013 se vrací do původního zaměstnání, kde bude pobírat mzdu v průměrné výši 16.000 Kč až 17.000 Kč měsíčně čistého. Současně požádala o sloučení a společné pokračování-3-posuzování svého návrhu s insolvenčním návrhem manžela Františka anonymizovano . K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam závazků, ve kterém uvedla závazky vůči věřitelům Profi Credit (správně PROFI CREDIT Czech, a.s.) ve výši 79.412 Kč, Volksbank CZ, a.s. ve výši 169.216 Kč, České spořitelně, a.s. ve výši 190.267 Kč, AB5BV., Amsterdam, Nizozemí ve výši 37.778 Kč, CETELEM ČR, a.s. ve výši 42.953 Kč, Davidu Menclovi ve výši 347.549 Kč a ve výši 376.600 Kč, Raiffeisenbank a.s. ve výši 250.131 Kč, Anně Štěpánkové ve výší 30.000,-Kč a Českomoravské stavební spořitelně, a.s. ve výši 800.000 Kč (jako zajištěný závazek), v seznamu závazků označila jako závazky ve společné jmění manželů závazek vůči věřitelům PROFI CREDIT Czech, a.s. a Anně Štěpánkové. Jako svůj majetek dlužnice v návrhu uvedla movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti, čtyřkolku a osobní automobil.

Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 12367/2013 soud zjistil, že dne 2.5.2013 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři) manžel dlužnice František Mrhal, anonymizovano , který se návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a připojeném seznamu závazků označil zcela shodné závazky jako dlužnice, rovněž požádal o sloučení a společné posuzování s insolvenčním návrhem manželky Martiny anonymizovano . Jako svůj majetek manžel dlužnice uvedl shodné movité věci jako dlužnice, dále nemovitosti, které jsou předmětem zajištění.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužnice je vdaná a má vyživovací povinnost k manželovi a jednomu dítěti, její příjmy doposud představovaly příjmy z rodičovského příspěvku, od října 2013 by měla mít příjem ze mzdy. Z jejího insolvenčního návrhu a insolvenčního návrhu manžela dlužnice vyplývá, že byť oba označili jako závazky ve společném jmění manželů shodně toliko 2 závazky, oba uvedli všechny další své závazky zcela stejné. Přitom soud prvního stupně pro účely oddlužení dlužnice vzal všechny tyto závazky v úvahu, aniž by se zabýval tím, které z nich jsou výlučným závazkem dlužnice nebo jejího manžela, případně zda se nejedná o jejich společné závazky, byť je takto v návrhu výslovně neoznačili. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně bez takového konkrétního hodnocení jednotlivých závazků dlužnice nemohl dospět k závěru, že dlužnice a její manžel nemají společné závazky, a proto nelze jejich úpadek řešit ve společném řízení. Soud prvního stupně rovněž nesprávně uzavřel, že dlužnice a její manžel nemají společný majetek, když tito jako společný majetek mají veškeré movité věci uvedené shodně v jejich návrhu, výlučným majetkem manžela dlužnice jsou pouze nemovitosti, které však zajišťují pohledávku zajištěného věřitele. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se pokračování-4-v odůvodnění napadeného usnesení s potřebou zálohy na náklady insolvenčního řízení (jako důvodu pro nesplnění podmínek pro povolení oddlužení) ve smyslu ustanovení § 108 IZ dostatečně nevypořádal.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil pro vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava a pro nepřezkoumatelnost. Podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude třeba, aby soud prvního stupně opětovně vyhodnotil závazky dlužnice a jejího manžela, případně si od dlužnice vyžádal k tomu potřebné údaje a listiny, a při posuzování splnění podmínek pro povolení oddlužení zohlednil všechny současné příjmy dlužnice. Teprve poté, dospěje-li k závěru, že je třeba dlužnici uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní, včetně výše uložené zálohy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu