2 VSOL 752/2014-B-18
KSBR 24 INS 23857/2013 2 VSOL 752/2014-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Francouzská 316/62, 602 00 Brno, o neschválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2014, č. j. KSBR 24 INS 23857/2013-B-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužnice Evy anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.), že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce JUDr. Ing. Pavla Fabiana oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužnici, pokud souvisí s majetkovou podstatou (výrok IV.), že insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví, plnění daňových povinností a že osoby, které mají závazky vůči dlužnici, napříště nebudou plnění poskytovat dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok V.) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok VI.).

Dle odůvodnění tohoto usnesení rozhodl soud prvního stupně dne 11.2.2014 ve spojeném řízení dlužnice a jejího manžela o úpadku obou dlužníků, povolil jim oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ing. Pavla Fabiana.

Zjištěny byly pohledávky osmi nezajištěných věřitelů v celkové výši 3.038.870,45 Kč. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo pět nezajištěných věřitelů s celkovou výší pohledávek 2.684.156,67 Kč. Měsíční příjem dlužnice sestává z dávek nemocenského pojištění 9.000 Kč, manžel dlužnice má čistý měsíční příjem 14.963 Kč u Tesco Stores ČR, a.s. Společně vlastní movitý majetek v hodnotě asi 70.000 Kč. Zdeněk Milk se zavázal poskytovat dlužnici dar ve výši 4.000 Kč měsíčně. Příjem dlužnice v únoru 2014 od Městské správy sociálního zabezpečení Brno činil 15.092 Kč. Zabavitelná částka u dlužnice by při čistém měsíčním příjmu 9.000 Kč dosahovala 842 Kč a při čistém měsíčním příjmu 15.092 Kč částky 4.904 Kč. Ze zabavitelné částky by dlužnice zaplatila za pět let 50.520 Kč a z daru by bylo uhrazeno 240.000 Kč. Celkem by dlužnice za pět let zaplatila na oddlužení 290.520 Kč. Po zaplacení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, by dlužnice z těchto příjmů zaplatila nezajištěným věřitelům 225.180 Kč, což činí 8,38 % zjištěných nezajištěných pohledávek. Ze zabavitelné částky 4.904 Kč by dlužnice po zaplacení odměny a hotových výdajů správce ve výši 1.089 Kč zaplatila nezajištěným věřitelům 3.815 Kč měsíčně, za 60 měsíců oddlužení by věřitelé obdrželi 228.900 Kč, spolu s darem ve výši 240.000 Kč pak 468.900 Kč, což činí 17,46 % zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů. K možnosti oddlužení dlužnice a jejího manžela ve spojeném řízení soud prvního stupně uvedl, že zabavitelná částka u manžela dlužnice by při čistém příjmu 14.963 Kč činila 4.818 Kč, za 60 měsíců by na oddlužení manžel zaplatil 289.080 Kč. Pokud by dlužnice zaplatila za 60 měsíců oddlužení 534.240 Kč, po zaplacení odměny správce ve výši 98.010 Kč by dlužníci ze svých příjmů za 60 měsíců zaplatili nezajištěným věřitelům 725.310 Kč, tedy 23,86 % zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů. Dlužníci nevlastní žádný hodnotný majetek. V posuzované věci tedy nejsou naplněny požadavky ust. § 395 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť je jisté, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nesouhlasí s nižším plněním. Oddlužení není přípustné, proto soud postupoval podle ust. § 405 odst. 1 IZ a oddlužení neschválil. O způsobu řešení úpadku konkursem rozhodl podle ust. § 405 odst. 2 IZ, neboť dlužnice je fyzická osoba, která není podnikatelem, proto u ní není přípustná reorganizace. Do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky za dlužnicí pět věřitelů, dlužnice není podnikatelka, za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu neměla žádný obrat. Proto jde v dané věci o nepatrný konkurs podle ust. § 314 odst. 1, písm. b) IZ. Rozhodnutí pod body IV. a V. výroku odůvodnil ust. § 246 odst. 1 IZ a pod bodem VI. výroku ust. § 245 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Zdůraznila, že příjem obou manželů byl v průběhu insolvenčního řízení dostatečný k úhradě alespoň 30 % nezajištěných závazků. Před přezkumným jednáním sice dlužnice přišla o zaměstnání, získala však dar ve výši 4.000 Kč od pana Zdeňka Milka. Dále dlužnice prohlásila, že si příjem v co nejbližší době zajistí. K tomu však již nedostala příležitost, neboť soud rozhodl napadeným usnesením. Dlužnice si zajistila zaměstnání u AMSYS, s.r.o., se sídlem Brno, Orlí 17, od 19.5.2014 pobírá mzdu ve výši cca 19.000 Kč čistého. Dále uvedla, že společná pravidelná měsíční splátka nyní činí 12.988 Kč měsíčně. Příjem z darovací smlouvy 4.000 Kč měsíčně bude použit pro účely oddlužení jako mimořádný příjem v celé výši. Souhrn pravidelné měsíční splátky pro oddlužení tak činí 16.988 Kč. Za dobu pěti let se jedná o částku 921.270 Kč, což je dostačující na zaplacení 30 % z hodnoty nezajištěných závazků. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně nařídil opětovné spojení a projednání insolvenčních návrhů na povolení oddlužení manželů anonymizovano .

U jednání odvolacího soudu dlužnice doplnila, že v současné době je zaměstnána na dohodu o provedení práce u společnosti Atento jako telefonní operátorka. Dosud mzdu neobdržela, neboť výplatní termín je 15. dne v měsíci. Domnívá se, že je schopna si na této pozici vydělat 19.000 Kč čistého, z čehož převážnou část tvoří bonusy. U stejného zaměstnavatele má přislíben od 1.10.2014 stálý pracovní poměr. Má středoškolské vzdělání ekonomického směru, hledá si i jiné zaměstnání, je schopna pracovat i na další úvazek. Její manžel stále pracuje u Tesco Stores a.s., od června 2014 se mu nepatrně zvýšil plat.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (27.8.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2, písm. f) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Předně je nutno uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění o dosavadním průběhu řízení, dále zjištění ze zprávy insolvenčního správce ze dne 20.3.2014, ze sdělení dlužnice u přezkumného jednání dne 7.4.2014, z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 16.4.2014 a z darovací smlouvy ze dne 17.4.2014. Na základě těchto zjištění učinil i správné skutkové závěry. Ostatně dlužnice skutkový stav věci ani nezpochybňovala.

V návaznosti na změnu poměrů na straně dlužnice doplnil odvolací soud dokazování dohodou o provedení práce ze dne 11.8.2014, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi zaměstnavatelem Atento Česká republika a.s., se sídlem Drahobejlova 36, Praha 9, a zaměstnancem Evou anonymizovano . Předmětem dohody je vykonávání práce telefonního operátora, místo výkonu práce Brno, dohoda je uzavřena na dobu od 11.8.2014 do 30.9.2014. Odměna byla sjednána ve výši 60 Kč za každou skutečně odpracovanou hodinu.

Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů soudu prvního stupně, které považuje ze správné.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení nechválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci původně podala dlužnice sama insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v průběhu řízení pak podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení také manžel dlužnice Tomáš Podešva. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22.11.2013 spojil obě tato insolvenční řízení ke společnému řízení. O úpadku obou manželů rozhodl soud usnesením ze dne 11.2.2014, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ing. Pavla Fabiana a současně dlužníkům povolil oddlužení. Lze dovozovat (usnesení neobsahuje odůvodnění), že v době vydání rozhodnutí o úpadku vycházel soud prvního stupně z předpokladu, že oba manželé společně dosáhnou požadovaného plnění 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Na schůzi věřitelů dne 7.4.2014 však dlužnice sdělila, že jí ke dni 31.12.2013 skončil pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele EUROVIA CS, a.s. Celkový čistý příjem obou dlužníků tak činil 23.963 Kč. Posléze dlužnice doložila darovací smlouvu uzavřenou dne

17.4.2014 s dárcem Zdeňkem Milkou na částku 4.000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 15.5.2014 soud prvního stupně řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Tomáše Podešvy vyloučil k samotnému projednání s tím, že důvod pro společné projednání obou věcí odpadl.

Po vydání napadeného usnesení o neschválení oddlužení doložila dlužnice nové pracovní smlouvy (zaměstnavatelé AMSYS, s.r.o. a Atento Česká republika a.s.) a rozhodnutí Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Brně. Jde o nové skutečnosti, ke kterým je nutno v odvolacím řízení přihlédnout. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je třeba vypořádat se s otázkou, zda dlužnice bude schopna uspokojit v oddlužení pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši nejméně 30 % tak, jak vyplývá z ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ. V insolvenčním řízení se přihlásilo pět věřitelů dlužnice s pohledávkami v celkové výši 2.684.156,67 Kč. V současné době je dlužnice zaměstnána u Atento Česká republika a.s. na dohodu o provedení práce. Dosud neobdržela mzdu, neboť dohodnutou práci vykonává od 11.8.2014 a mzda je vyplácena zaměstnavatelem každého 15. dne následujícího měsíce. Není tedy doložen dlužnicí tvrzený (možný) příjem 19.000 Kč čistého měsíčně. Přitom však nelze rovněž pominout, že stávající mzdu bude dlužnice pobírat jen do 30.9.2014 a svůj případný další příjem ze zaměstnání nemůže v současnosti doložit.

Pro názornost je možno uvést, že pokud by měsíční příjem dlužnice činil cca 21.000 Kč hrubého (cca 16.600 Kč čistého), po odečtení nezabavitelné částky 7.736 Kč by dlužnici zůstalo k dispozici 8.864 Kč, z čehož lze pro oddlužení použít dvě třetiny (5.908 Kč). Spolu s darem 4.000 Kč jde o částku 9.908 Kč měsíčně. Dlužnice by tedy za 5 let zaplatila věřitelům 594.480 Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce (65.340 Kč) částku 529.140 Kč, což je 19,71 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Za této situace je nutno setrvat na správném závěru soudu prvního stupně, že dlužnice není schopna uspokojit v oddlužení pohledávky svých nezajištěných věřitelů ve výši nejméně 30 % (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází u dlužnice v úvahu, a to s ohledem na hodnotu a charakter jejího majetku (bytové zařízení, vybavení domácnosti, osobní automobil Honda Civic, rok výroby 1993, dvě jízdní kola). Je proto zcela na místě postup podle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, který vede k zamítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení. Z tohoto důvodu soud prvního stupně postupoval správně podle ust. § 405 odst. 1 IZ, když oddlužení dlužnice neschválil, a současně podle ust. § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem.

Závěrem odvolací soud podotýká, že nemá žádný důvod domnívat se, že dlužnice neusilovala a nesnažila se o zlepšení své finanční situace, která ji neumožňuje uspokojit oddlužením pohledávky jejích nezajištěných věřitelů ve výši nejméně 30 %, jak vyplývá z ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Odvolací námitka,

že dlužnice spolu s manželem je schopna poskytnout v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek, neobstojí. Odvolací soud je vázán pravomocným usnesením ze dne 15.5.2014, kterým bylo vyloučeno k samostatnému řízení insolvenční řízení manžela dlužnice. Přitom je nutno vzít v úvahu právní úpravu danou insolvenčním zákonem v ust. § 83a IZ, dle kterého, není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení, a že z ust. § 394a IZ vyplývá, že manželé mohou každý samostatně podat návrh na povolení oddlužení nebo podat tento návrh společně, přičemž pouze v případě podání společného návrhu mají manželé postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. V dané věci dlužnice i její manžel podali samostatné návrhy na povolení oddlužení, a proto již podle současné právní úpravy není možno jejich insolvenční řízení spojit.

Na základě výše uvedených zjištění a úvah odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku potvrdil jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu