2 VSOL 752/2012-B-9
KSOS 25 INS 8299/2012 2 VSOL 752/2012-B-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Zlatuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Petřvald 2-Petřvaldík 24, PSČ 742 60, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 10.9.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.8.2012, č.j. KSOS 25 INS 8299/2012-B-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.8.2012, č.j. KSOS 25 INS 8299/2012-B-4, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě schválil oddlužení dlužnice Zlatuše anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty (odst. I. výroku), informoval účastníky řízení o tom, že insolvenční správkyní ke dni schválení oddlužení je Mgr. Eva Budínová, advokátka se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek (odstavec II. výroku) a označil majetek, který ke dni vydání tohoto rozhodnutí náleží do majetkové podstaty a to pohledávka, příp. majetek přiznaný eventuálním rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenční správkyně (odst. III. výroku).

V důvodech uvedl, že usnesením z 26.4.2012, č.j. KSOS 25 INS 8299/2012-A-7 bylo ve věci dlužnice rozhodnuto o úpadku a povoleno oddlužení. K přezkumnému jednání a schůzi věřitelů konané dne 16.7.2012 se nedostavil žádný z věřitelů, v průběhu jednání nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, insolvenční správkyně uvedla, že takové skutečnosti jí nejsou známy. S ohledem na nepřítomnost věřitelů soud proto s odkazem na ust.

§ 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) rozhodl o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V poučení tohoto rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a dále poskytl účastníkům řízení poučení dle ust. § 407 odst. 1 a § 408 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že v insolvenčním návrhu a návrhu na oddlužení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře, protože nevlastní majetek, jehož zpeněžením by bylo možno dosáhnout uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 30%. Naopak její příjmy z pracovního poměru ve výši 18.535,-Kč a dále z darovací smlouvy by postačovaly na uspokojení věřitelů v potřebném rozsahu, což potvrzuje i insolvenční správkyně. Přesto soud prvního stupně po té, kdy rozhodl o jejím úpadku a o povolení oddlužení, vydal napadené usnesení a schválil její oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice především nesouhlasí, že nemá právo odvolání proti tomuto usnesení. Způsob jakým insolvenční soud rozhodl, je totiž způsobilý zapříčinit neúspěšnou realizaci oddlužení, objektivní nemožnost dlužnice dostát svým povinnostem ze schváleného způsobu oddlužení, riziko prohlášení konkursu na její majetek a ve svém důsledku také poškození nezajištěných věřitelů. Dále namítala, že napadené rozhodnutí:-bylo vydáno na základě neúplných a nedostatečných informací ze strany správkyně,-je v rozporu se zákonem (dlužnice nesplňuje podmínky pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, označený majetek není součástí majetkové podstaty),-je nepřezkoumatelné,-zasahuje do jejích základních práv a svobod na řádný a spravedlivý soudní proces (je jí odjímáno právo bránit se). Dne 16.7.2012 se konala schůze věřitelů, které se žádný z věřitelů nezúčastnil. Důvodem k vydání napadeného rozhodnutí bylo sdělení správkyně, že spolu s manželem smlouvou ze dne 23.2.2009 darovali nemovitost a to dům č.p. 24 na p. č. st. 56 a pozemky p. č. st. 56 a p. č. 74 (zahrada), vše v kat. úz. Petřvaldík, obec Petřvadl, zapsané na LV č. 81, osobám blízkým. Dle správkyně se jedná o neúčinný právní úkon, hodlá proto podat žalobu dle ust. § 239 IZ. V tomto směru dlužnice především namítá, že výrok v odstavci III. napadeného usnesení je zmatečný a nemá oporu v zákoně (§ 406 odst. 2 IZ). Vlastníky nemovitostí jsou třetí osoby (Radim a Karina Ondračkovi), neúčinnost právního úkonu se zakládá až pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě správce v rámci odpůrčí žaloby. Teprve poté může správce věc zapsat (§ 205 odst. 4, 235 odst. 2 a 217 IZ). Jelikož žaloba ve smyslu § 239 IZ dosud správkyní podána nebyla, uvedený majetek nenáleží do majetkové podstaty. Proto není možné schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a jako majetek k uspokojení věřitelů označit imaginární, domnělý či hypotetický majetek dlužníka. Dále dlužnice nesouhlasí s názorem správkyně, že uvedená darovací smlouva je neúčinným právním úkonem (§ 235 a násl. IZ). Převodem tohoto majetku nebylo sledováno krácení věřitelů, nýbrž šlo o snahu dokončit jeho rekonstrukci a zajistit tak pro sebe a svou rodinu odpovídající bydlení. Nepoctivý záměr odmítl i soud tím, že oddlužení schválil. Jak vyplývá ze seznamu závazků i z podaných přihlášek, své pohledávky dlužnice poctivě hradila až do roku 2011, resp. 2012, kdy výše splátek překročily její ekonomické možnosti. Počátkem roku 2009 nemohla o svých budoucích problémech vědět a nesnažila se vyvést majetek a zkrátit tak své věřitele. Převod byl činěn s vědomím zajištěného věřitele, který poté poskytl na uvedenou nemovitost další zajištění i obdarovaným. Darovací smlouva byla uzavřena 23.2.2009, ke vkladu vlastnického práva došlo ke dni 9.3.2009, insolvenční návrh byl podán 5.4.2012, tedy více než po třech letech (§ 240 IZ). Nejde ani o úkon dle § 241 IZ či o úkon dle § 242 IZ. Je proto nepravděpodobné, že by správkyně mohla se svou případnou odpůrčí žalobou uspět a následně nemovitosti do soupisu majetku sepsat. I v případě (hypoteticky), že by správkyně byla s odpůrčí žalobou úspěšná, upozorňuje dlužnice na skutečnost, že na nemovitostech váznou zástavní práva věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a.s., pro pohledávku, kterou přihlásila v tomto řízení a dále pro pohledávky z meziúvěru a úvěrů ze stavebního spoření, které byly uzavřeny se současnými vlastníky nemovitostí. S ohledem na možnost tohoto věřitele přihlásit se do insolvenčního řízení i dodatečně po té, co bude na základě neúčinného právního úkonu nemovitost zahrnuta do majetkové podstaty (viz usnesení Vrchního soudu v Praze 1 VSPH 663/2001-P226-10 ve věci sp. zn. KSPH 41 INS 2804/2010), je velmi nepravděpodobné, s ohledem na hodnotu nemovitostí a výši zajištěných pohledávek, že by po realizaci zpeněžení nezajištění věřitelé obdrželi plnění v takové míře, jako je jim nabízeno při plnění splátkového kalendáře; společně s manželem v obou řízeních by byli nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši téměř 90%. Proto, ukáže-li se právní názor správkyně mylný a nebude-li s odpůrčí žalobou úspěšná, případně se jí nepodaří nemovitosti zpeněžit takovou částkou, aby se podařilo uspokojit všechny zajištěné věřitele a ještě zůstalo dostatek na nezajištěné věřitele, pak bude její oddlužení hodnoceno jako neúspěšné a nebude osvobozena od neuhrazených částí svých závazků, případně bude na její majetek prohlášen konkurs. Pokud by v takové situaci soud přesto dlužnici od závazků osvobodil (§ 415 IZ), došlo by jistě k poškození věřitelů. Ze všech uvedených důvodů dlužnice navrhla zrušení napadeného usnesení, následně schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, případně kombinovanou formou splátkového kalendáře a zpeněžením majetku potencionálně zahrnutého do soupisu majetkové podstaty, aby tak bylo dlužnici umožněno své oddlužení splnit.

Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda dlužnice je subjektivně legitimována k podání odvolání proti napadenému usnesení a z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že toto právo dlužnici v daném případě upřít nelze.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v prvé řadě účastníku řízení. Přestože ustanovení § 406 odst. 4 IZ přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení jen vymezenému okruhu věřitelů (tedy nikoliv všem přihlášeným věřitelům), neznamená to, že by bylo možno právo odvolání odepřít účastníku řízení, to je dlužníku. Úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena především na předpokladu, že rozhodnutí, v daném případě rozhodnutí o schválení oddlužení, odpovídá návrhu dlužníka, a proto jím-ve srovnání s tím, čeho se domáhal-dlužníku nemůže být způsobena újma. Jestliže však rozhodnutím o schválení oddlužení mohla být dlužníku způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je k odvolání proti tomuto rozhodnutí dlužník oprávněn. O takový případ jde v dané věci, ve které soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (podmínky pro postup dle ust. § 405 IZ shledány nebyly), i když se dlužnice domáhala oddlužení formou splátkového kalendáře (obdobně Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 30.3.2012, sp. zn. KSPH 40 INS 15354/2011, 3 VSPH 200/2012, ze dne 27.8.2012, sp. zn. KSPH 45 INS 12557/2011, 1 VSPH 874/2012, a ze dne 9.3.2012 KSUL 77 INS 14215/2010, 3 VSPH 34/2012).

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že dlužnice je subjektivně legitimována k podání odvolaní, proto se odvolací soud jejím odvoláním zabýval, a aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Především proto, že v případě, pokud by insolvenční správkyně nebyla s odpůrčí žalobou úspěšná (§ 239 IZ), oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty by nemohlo být úspěšné (s ohledem na dosavadní rozsah jejího majetku sepsaným správkyní v majetkové podstatě) a je otázkou, zda by za dané situace bylo možno dlužnici osvobodit od placení pohledávek (§ 414, § 415 IZ), či zda by nebyl namístě postup dle § 418 IZ. V obou případech by nepochybně došlo k poškození všech přihlášených věřitelů.

Dále je nutno připomenout, že oddlužení je v insolvenčním zákoně upraveno v ust. § 389 a násl. IZ a je určeno především dlužníkům nepodnikatelům. Podmínky, za nichž lze dlužníku umožnit oddlužení vymezuje ust. § 395 IZ, oddlužení je možné buď formou zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ) nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 2 IZ). Je-li dlužníku insolvenčním soudem povoleno oddlužení (§ 397 odst. 1 IZ), o způsobu jeho provedení rozhodne schůze věřitelů (§ 402 IZ). Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů (§ 402 odst. 3 IZ), rozhodne o způsobu oddlužení soud (§ 402 odst. 5 IZ). Učiní tak do skončení schůze věřitelů a v případě uvedeném v ust. § 399 odst. 3 IZ (při hlasování mimo schůzi věřitelů) do 15 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. Neshledá-li soud důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 IZ, oddlužení schválí (§ 406 odst. 1 IZ). Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně těch, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení, ať již zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře stanoví ust. § 406 odst. 2, odst. 3 IZ.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení je rozhodnutím meritorním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sp. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), které musí být vždy řádně odůvodněno (§ 167 odst. 2, 157 odst. 2 a § 406 IZ). To znamená, že v tomto rozhodnutí musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná konkrétní skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál, neboť z něj lze zjistit pouze to, že bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, povoleno její oddlužení, že přezkumného jednání a schůze věřitelů (dne 16.7.2012) se žádný z věřitelů nezúčastnil, dále že nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a že o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozhodl soud. Naproti zde není uvedeno ničeho o tom, zda dlužnice oddlužení zpeněžením majetkové podstaty sama navrhla, či zda se domáhala plnění splátkového kalendáře, jaká je její celková majetková situace. Ke zvolenému způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty soud prvního stupně rovněž neuvedl žádné skutkové ani právní závěry, neuvedl údaje o výši přihlášených pohledávek ani o charakteru a hodnotě majetku dlužnice, který má zvolenému způsobu oddlužení podléhat. Majetek, který má ke dni vydání tohoto rozhodnutí náležet do majetkové podstaty a který má být dle výrokové části (v odstavci III.) předmětem odpůrčí žaloby, není v napadeném usnesení vůbec identifikován. Stranou pozornosti soud prvního stupně ponechal i okolnost, zda lze všechen tento majetek k uspokojení nezajištěných pohledávek použít, nebo zda na něm (či jeho části) neváznou práva zajištěných věřitelů, která byla či by mohla být v insolvenčním řízení uplatněna (přihlášena) apod. Z těchto všech důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně zcela nepřezkoumatelné a rovněž z tohoto hlediska je odvolací námitka dlužnice důvodná.

Proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v daném případě neshledal důvod k neschválení oddlužení (§ 405 IZ) a dlužnice (jak vyplývá ze spisu i z jejího odvolání) žádala oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle předběžného propočtu odvolacího soudu by dlužnice na základě jejího doposud zjištěného průměrného čistého měsíčního příjmu (18.673,-Kč) z pracovního poměru, z příjmu z darovací smlouvy (2.500,-Kč) a při celkové výši zjištěných pohledávek 1.761.393,10 Kč (po odpočtu odmítnutých či částečně odmítnutých pohledávek věřitelů č. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s., č. 4 COFIDIS, s.r.o., č. 8 ESSOX s.r.o.), ovšem včetně zajištěné pohledávky věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a.s. (jež má doposud svou pohledávku zajištěnou na majetku 3. osob, v majetkové podstatě dosud nesepsaném) podmínky pro tento způsob oddlužení splňovala, bude v dalším řízení na soudu prvního stupně, aby především zvážil, zda by nebylo namístě vyčkat na výsledek sporu ohledně odpůrčí žaloby (§ 239 IZ), kterou avizuje správkyně. Teprve po té, bude-li správkyně s odpůrčí žalobou úspěšná a bude moci na základě pravomocného rozsudku nemovitý majetek do soupisu majetkové podstaty sepsat (§ 205, § 206, § 239 odst. 4 IZ) a bude známa skutečná hodnota tohoto majetku, bude na soudu prvního stupně, aby znovu zvážil otázku schválení oddlužení a jeho formy. Své rozhodnutí však musí náležitě a přezkoumatelným způsobem zdůvodnit (viz výhrady uvedené shora).

Přitom nepřehlédne, že insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení (kterému bylo rovněž vyhověno) podal rovněž manžel dlužnice Radek Čibera (sp. zn. 25 INS 8302/2012), že oba dlužníci žádali o spojení věcí a oddlužení jejich společné domácnosti. Za předpokladu, že všechny závazky (ať již společné, či závazky toho kterého z manželů) vznikly za trvání manželství a proto spadají do společného jmění manželů (§ 143 obč. zák.) a oba dlužníci společně budou podmínky pro oddlužení (ať již v té či oné formě) splňovat, nic nebude soudu prvního stupně bránit spojení obou věcí a rozhodnout o společném oddlužení obou manželů. V takovém případě bude insolvenční správkyni náležet pouze jedna odměna a bude mít nárok na úhradu jedněch hotových výdajů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu