2 VSOL 75/2012-A-10
KSBR 24 INS 24565/2011 2 VSOL 75/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka NYKL, spol. s r.o.-v likvidaci, se sídlem Brno, Vodní 13, okres Brno-město, PSČ 602 00, identifikační číslo: 607 38 715, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 11.1.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2012, č.j. KSBR 24 INS 24565/2011-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2012, č.j. KSBR 24 INS 24565/2011-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na jeho pokladně.

V důvodech uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 29. prosince 2011 domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. V návrhu mimo jiné uvedl, že jediný majetek společnosti je 100% obchodní podíl ve formě akcií společnosti METACREDIT a.s.-v likvidaci, identifikační číslo: 25533151. Tato společnost je však v insolvenčním řízení a jak dlužník sám uvádí, akcie představující

100% obchodní podíl jsou nezpeněžitelné. Soud proto dospěl k závěru, že složení zálohy na náklady tohoto insolvenčního řízení a v požadované výši je v daném případě potřebné, neboť prostředky k jejich úhradě nelze dle dosavadního obsahu spisu zajistit jinak. Smyslem zálohy je, jak dále vyložil soud prvního stupně, umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Jak se zpravidla ukazuje, není možné úhradu těchto výdajů odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Právě naopak, tyto výdaje, zejména poštovné, telekomunikační služby, cestovné, inzerce (tedy zvlášť náklady spojené se zpeněžováním), je nutno hradit ihned a nelze spravedlivě požadovat, aby je hradil insolvenční správce z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. V daném případě nelze, s ohledem na obsah návrhu, oprávněně předpokládat, že by insolvenční správce mohl krýt výdaje na svoji činnost z pozdějšího zpeněžení majetkové podstaty. Nelze tedy očekávat příjem, který by pokryl odměnu a hotové výdaje správce. V takovém případě by tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. V neposlední řadě soud prvního stupně zdůraznil, že povinností dlužníka je podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smyslem a cílem insolvenčního řízení není odstraňování nefunkčních společností z obchodního rejstříku , ale uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Dlužník si tak musí být vědom skutečnosti, že k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení může být insolvenčním soudem vyzván. Podle ust. § 98 odst. 1 věty první IZ dlužník, který je právnickou osobou, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Hotové finanční prostředky k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení může dlužník získat i od osob, které včas tuto osobní povinnost nesplnily (ust. § 98 odst. 2 IZ). Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Současně soud prvního stupně poskytl dlužníku poučení o následcích pro případ, že záloha nebude ve stanovené lhůtě zaplacena.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které odůvodnil tím, že prostředky na zaplacení požadované zálohy nemá a proto není schopen tuto povinnost splnit, což vyplývá již ze samotného návrhu. Dále namítal, že vzhledem k majetkové podstatě lze reálně předpokládat, že v jeho případě jsou splněny zákonné podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku ve smyslu ust. § 142 písm.d) a § 144 odst. 1 IZ, čímž by nedošlo ke vzniku nákladů na odměnu správce, jeho hotových výdajů ani ostatních nákladů tohoto řízení. Z uvedeného vyplývá, že soud nevzal dostatečně v úvahu jeho majetkové poměry, proto dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Jak správně poukázal soud prvního stupně ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

V přezkoumávaném případě bylo řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Návrh jménem dlužníka podal likvidátor Josef Nykl. Z insolvenčního návrhu a rovněž z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, včetně přílohy k účetní závěrce a k dani z příjmu právnických osob za období od 3.12.2008 do 31.12.2008 veřejně dostupné ve Sbírce listin dále vyplývá, že společnost dlužníka byla zrušena na základě rozhodnutí valné hromady (zřejmě ze dne 4.12.2008) a současně byl jmenován likvidátorem společnosti Josef Nikl, vstup do likvidace byl v obchodním rejstříku zapsán 19.12.2008.

Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že jeho likvidátor na základě závěrek zjistil, že s ohledem na majetek likvidované společnosti není dlužník schopen uspokojit v plném rozsahu pohledávky všech věřitelů. Aktiva dlužníka tvoří prakticky jen 100% obchodní podíl ve formě akcií společnosti METACREDIT a.s.-v likvidaci (v pořizovací hodnotě 8.000.000,-Kč), která je ovšem v insolvenčním řízení; vzhledem k tomu se hodnota tohoto majetku blíží k nule. Naproti tomu má dlužník nepromlčené závazky vůči 11 věřitelům, které včetně dalších 3 závazků k osobě blízké činí celkovou částku 10.677.343,-Kč. Společnost k datu sepisu návrhu (21.12.2011) ani v průběhu likvidace nemá žádné zaměstnance, všechny závazky dlužníka jsou po lhůtě splatnosti více než 1 rok, které dlužník neplní déle než tři měsíce, platby byly zastaveny před dvěma roky. Své věřitele, včetně výše závazků dlužník uvedl i v seznamu svých závazků, majetek (jak je specifikován shora) uvedl v seznamu svého majetku, které k návrhu předložil a současně dlužník prohlásil, že jde o seznamy úplné a správné. Na to vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení, kterým vyzval dlužníka k zaplacení zálohy v požadované výši.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku a že jej bude nutno řešit konkursem, byla správná a z tohoto hlediska byl rovněž správný i závěr, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nutné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, skutečně nelze v současné době zajistit jinak. Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně institutem zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li k nějakému zpeněžení) nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.).

S ohledem na argumentaci dlužníka uvedenou v odvolání, je nutno uvést, že v přezkoumávaném případě není možno postupovat dle ust. § 144 odst. 1 IZ a bez dalšího zamítnou insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek jeho majetku, protože dlužník nesplňuje v tomto ustanovení vyjmenované (taxativně a kumulativně) zákonné podmínky. Především v případě dlužníka nedošlo ke zrušení společnosti rozhodnutím soudu, likvidátor dlužníka nebyl jmenován soudem a není zapsán v seznamu insolvenčních správců. V této souvislosti je třeba též odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván. Z návrhu dále vyplývá, že závazky dlužníka vznikly, resp. se staly postupně splatnými před více než 1 rokem a že dlužník zastavil platby před více než dvěma lety. Z toho lze dovodit, že přinejmenším z důvodu insolvence byl dlužník v úpadku po delší dobu, bylo proto jeho povinností podat insolvenční návrh včas, tedy především v době, kdy ještě nějakým majetkem, alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení disponoval.

Dále je třeba zdůraznit, jak správně poukázal již soud prvního stupně, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku, či hrozícího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zcela nemajetného dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná.

Pouze pro úplnost v závěru odvolací soud dodává, že jestliže by se údaje uvedené dlužníkem v jeho insolvenčním návrhu potvrdily a insolvenčním správcem by nebyl zjištěn žádný majetek, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl. Nebude-li proto likvidátor dlužníka schopen, s ohledem na majetkové poměry dlužníka, zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, pak za naznačené situace by další pokračování insolvenčního řízení bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace společnosti dlužníka.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku však bude doručeno také zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ) .

V Olomouci dne 29. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu