2 VSOL 749/2015-A-21
KSBR 47 INS 6377/2015 2 VSOL 749/2015-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Míru 12, Zlín, PSČ 760 01, identifikační číslo 49476289, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 47 INS 6377/2015-A-11 ze dne 6.5.2015,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Michala Grubera, se sídlem Divadelní 616/4, Brno (výrok IV.) a vyslovil související výroky V. až XIII. podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 11.3.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužník je zapsán v živnostenském rejstříku a podnikal. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má nezajištěné závazky, které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, zejména závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Dlužník v návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník netvrdil ani nedoložil souhlasy s oddlužením věřitelů, vůči nimž má závazky z podnikání. Dlužník tak není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Soud proto jeho návrh na povolení oddlužení odmítl. Současně soud rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek a ustanovil do funkce insolvenčního správce Mgr. Michala Grubera.

Proti tomuto rozhodnutí, mimo výroku I., podal dlužník odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně jej měl vyzvat k doplnění insolvenčního návrhu postupem podle ustanovení § 393 odst. 1 IZ, což však neučinil. Domnívá se, že návrh na povolení oddlužení lze do rozhodnutí soudu doplnit kdykoliv, a proto neobsahoval-li jeho návrh všechny stanovené náležitosti nebo byl neurčitý anebo nesrozumitelný, měl být soudem vyzván, aby ve lhůtě návrh doplnil nebo opravil, a současně k tomu měl být soudem poučen. Poukázal na ustanovení § 389 odst. 2 písm. c) IZ, dle kterého je možno oddlužení povolit v případě dluhů z podnikání, pokud věřitelé mají své pohledávky zajištěny. Namítl, že jeho závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín ve výši 320.071 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 15.870 Kč jsou závazky zajištěné zástavním právem, jedná se tedy o zajištěné věřitele. Soud prvního stupně však tyto skutečnosti vůbec nezkoumal a nevzal je proto ani do úvahy při svém posuzování. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování, případně rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se povoluje oddlužení a v tomto směru změnil i jednotlivé navazující výroky napadeného usnesení. Odvolací soud posoudil odvolání dlužníka podle jeho obsahu jako odvolání do výroků II., II. a IV. napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 11.3.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky z podnikání u Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, ve kterém uvedl mimo jiné zajištěné závazky vůči věřitelům Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 15.770 Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín ve výši 323.071 Kč a Finančnímu úřadu ve Zlíně ve výši 62.494 Kč, 100.395,50 Kč a 5.317 Kč. Usnesením č. j. KSBR 47 INS 6377/2015-A-5 ze dne 24.3.2015 (pravomocným dne 15.4.2015) byla dlužníku uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s odůvodněním, že dlužník není osobou oprávněnou podat insolvenční návrh, neboť má nezajištěné závazky, které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, ke kterým dlužník netvrdil ani nedoložil souhlasy věřitelů s uplatněním institutu oddlužení. Tuto zálohu dlužník dne 23.4.2015 zaplatil.

Z přihlášky pohledávky č. P13 věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj vyplývá, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 31.507 Kč představující penále za prodlení s úhradou daně příjmu z fyzických osob splatnou dne 13.10.2008 v částce 29.976 Kč, dne 14.10.2010 v částce 1.127 Kč a dne 2.6.2015 v částce 404 Kč. Dále přihlásil vykonatelné pohledávky č. 2 až č. 21 v celkové výši 132.856,50 Kč zajištěné zástavními právy dle rozhodnutí správce daně č. j. 184931/06/303942/6510 ze dne 4.8.2006 a č. j. 128562/08/30942/6510 ze dne 5.5.2008. Podle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 482 pro k.ú. a obec Kašava, vedené u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, jsou na nemovitostech dlužníka (pozemku parc. č. 345 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. 4, jiná stavba, a pozemku parc. č. 1793/11, lesní pozemek) zapsána zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu-Finančního úřad pro Zlínský kraj ze dne 5.5.2008 pro pohledávku ve výši 33.656 Kč a ze dne 4.8.2006 pro pohledávku ve výši 74.954 Kč.

Z přihlášky pohledávky č. P10 věřitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky vyplývá, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 15.770 Kč zajištěnou zřízením exekutorského zástavního práva dle exekučního příkazu č. j. 030 EX 113/14/-14 ze dne 23.1.2014. Dále přihlásil nevykonatelné nezajištěné pohledávky č. 2 a č. 3 v celkové výši 18.499 Kč, a to pohledávku z titulu pojistného na veřejném zdravotní pojištění za období 17.8.2010 do 20.2.2010 a penále ve výši 18.137 Kč splatnou dne 7.4.2015, a pohledávku z titulu nevyměřeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění dle vyúčtování za období od 21.2.2015 k datu úpadku ve výši 362 Kč splatnou dne 6.5.2015 s tím, že dlužník je evidován jako osoba samostatně výdělečně činná. Podle shora uvedeného výpisu z katastru nemovitostí na nemovitostech dlužníka vázne zástavní právo pro pohledávku tohoto věřitele ve výši 15.770 Kč na základě exekučního příkazu ze dne 23.1.2014 vydaného soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Homolou, Exekutorským úřad se sídlem v Brně.

Z přihlášky pohledávky č. P16 věřitele České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelné nezajištěné pohledávky č. 1 až č. 3 v celkové výši 92.755 Kč, splatné dne 7.2.2015 v částce 6.941 Kč, dne 9.6.2015 v částce 29.667 Kč a dne 29.11.2014 v částce 56.147 Kč, dále nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku č. 4 ve výši 7.625 Kč splatnou dne 1.5.2015, a to z titulu dlužného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dále přihlásil vykonatelné zajištěné pohledávky č. 5 až č. 11 v celkové výši 259.983 Kč. Pohledávky č. 5 ve výši 8.959 Kč, č. 6 ve výši 23.761 Kč a č. 7 ve výši 30.877 Kč věřitel přihlásil jako zajištěné zástavním právem dle rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č. j. 2 E 73/2010-18 ze dne 26.1.2011, pohledávku č. 8 ve výši 24.948 Kč jako zajištěnou zástavním právem dle rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č. j. 21 E 14/2009-6 ze dne 7.12.2009, pohledávku č. 9 ve výši 77.490 Kč jako zajištěnou zástavním právem dle rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č. j. 29 E 73/2012-17 ze dne 12.12.2012, pohledávku č. 10 ve výši 47.890 Kč jako zajištěnou zástavním právem dle rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín č. j. 47014/220/9010/16.1.2013/129/K/TV-3 ze dne 7.3.2013 a pohledávku č. 11 ve výši 46.057 Kč zajištěnou zástavním právem na základě rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín č. j. 47014/015006/14/220/TV-32 ze dne 6.5.2014. Podle shora uvedeného výpisu z katastru nemovitostí jsou zástavní práva k těmto pohledávkám zapsána na nemovitostech dlužníka.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Odvolací soud především konstatuje, že dlužník jako insolvenční navrhovatel je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí (o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které však nebrání řešení jeho úpadku (nebo hrozícího úpadku) oddlužením, tedy v rámci vylíčení rozhodujících skutečností tvrdit, že zde jsou dány skutečnosti spočívající v tom, že s oddlužením souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (§ 389 odst. 2 písm. a/,písm. b/ a písm. c/ IZ). Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání je současně povinen tvrdit, že zde nejsou skutečnosti odůvodňující odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení jako podaného osobou neoprávněnou.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) a odst. 2 IZ pak vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, jsou rozhodná tvrzení dlužníka ve smyslu tohoto ustanovení v návrhu na povolení oddlužení, tedy tvrzení k tomu, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, jakož i při posouzení, zda je dán důvod k postupu podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, tedy k povolení oddlužení a k prozkoumání této otázky až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (§ 402 a § 403 IZ).

Podle odvolacího pouze jsou-li zde pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je to důvodem pro povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Naopak nejsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněnou osobou podat návrh na povolení oddlužení, soud oddlužení nepovolí (je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst.3 IZ) a na schůzi věřitelů způsob oddlužení již nelze projednat.

Jinak řečeno, postup předjímaný v ustanovení § 397 odst.1 věta druhá IZ se uplatní za situace, tvrdí-li dlužník v návrhu skutečnosti ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) až c) IZ a není-li dosud postaveno najisto, zda dluhy z podnikání dlužníka brání řešení jeho úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením. Pokud dlužník však taková tvrzení v návrhu na povolení oddlužení nemá nebo vyjde-li v řízení najevo, že přes tvrzení dlužníka v návrhu věřitel, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením nesouhlasí, nebo vyjde-li najevo, že nejde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, anebo vyjde-li najevo, že nejde o pohledávku nezajištěného věřitele, je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

V posuzované věci dlužník v návrhu na povolení oddlužení tvrdil závazek z podnikání vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín, avšak žádná konkrétní tvrzení k tomu, že tento závazek z podnikání mu nebrání v řešení jeho úpadku oddlužením neuvedl. Přitom ze seznamu závazků a listin připojených k návrhu vyplývá, že dlužník má i další závazky z podnikání (což sám připustil i v odvolání), ke kterým dlužník ničeho neuvedl. Podle odvolacího soudu tak dlužník nesplnil povinnost tvrdit v návrhu všechny pro rozhodnutí o povolení oddlužení významné skutečnosti. Přitom z přihlášek pohledávek věřitelů Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky i České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že dlužník má vůči těmto věřitelům nejen zajištěné závazky z podnikání (které jsou všechny zapsány i v katastru nemovitostí na příslušném listu vlastnictví), ale i nezajištěné závazky z podnikání, přičemž souhlasy věřitelů k těmto závazkům dlužník netvrdí ani nedokládá. Z tohoto důvodu je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/ a odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

K odvolací námitce, že insolvenční soud měl dlužníky vyzvat k doplnění nebo opravě návrhu na povolení oddlužení (o tvrzení o podnikatelských závazcích), odvolací soud poznamenává následující. Znění ustanovení § 391 odst. 1 písm. a) až d) IZ stanoví náležitosti návrhu na povolení oddlužení a ustanovení § 392 odst. 1 písm. a) až c) IZ vymezuje povinné přílohy k návrhu na povolení oddlužení. Žádné z těchto ustanovení neukládá dlužníku povinnost uvést u svých závazků informaci o tom, zda jde o závazek z podnikání. Skutečnost, zda dlužník má (či nemá) nezajištěné závazky z podnikání je však pro další průběh insolvenčního řízení zcela zásadní. Procesní aktivita je v tomto směru na dlužníkovi, který by měl charakter svých závazků vymezit a insolvenčnímu soudu náležitě objasnit. V praxi insolvenční soudy přistupují k tomu, že formou usnesení vyzývají dlužníky k doplnění návrhu na povolení oddlužení tak, aby sdělili a doložili, zda jejich závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, tyto závazky označili a uvedli skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že nebrání uplatnění oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 IZ. Povinnost postupovat tímto způsobem však insolvenční zákon insolvenčnímu soudu neukládá.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu