2 VSOL 749/2014-A-10
KSBR 32 INS 14067/2014 2 VSOL 749/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Hvězdlice 213, 683 41 Hvězdlice, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2014, č. j. KSBR 32 INS 14067/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením krajský soud podle ustanovení § 128 IZ odmítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, neuvedl data splatnosti jednotlivých svých závazků, předložil insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný návrh, který nesplňuje veškeré své náležitosti a současně nelze postupovat podle ustanovení § 43 o.s.ř. a vady odstranit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, s rozhodnutím nesouhlasil a namítal, že tvrdil, že v seznamu závazků v kolonce 6 uvedl, že momentálně jsem po splatnosti u všech svých věřitelů a též uvedl, že tři závazky jsou vykonatelné. Také popsal okolnosti úpadku, přiložil tabulku s popisem závazkové situace, tu podepsal a tím stvrdil, že údaje jsou úplné a přesné. Případné nedostatky mohly být odstraněny po výzvě soudu. Navrhl, aby krajský soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu.

Insolvenční řízení ve věci bylo zahájeno podáním návrhu u soudu dne 22.5.2014. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 104 odst. 2 IZ, dlužník v seznamu majetku je povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník toto řízení (rozhodnutí) označí.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1 IZ. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

V posuzované věci učinil soud prvního stupně správná zjištění a skutkový stav také správně právně posoudil a na odůvodnění rozhodnutí se zcela odkazuje. Dlužník v návrhu neosvědčuje zákonem stanoveným způsobem svůj úpadek a tyto vady nelze nijak odstranit, soud nevyzývá a nepoučuje účastníka o vadách, nelze ani přihlížet k údajům v přílohách. Krajský soud veškeré podstatné skutečnosti zohlednil, a přesně a správně svůj postup zdůvodnil včetně odkazů na relevantní judikaturu. Správný je tedy závěr, že insolvenční návrh neobsahoval popis veškerých skutečností osvědčující jeho úpadek, obecná tvrzení dlužníka v návrhu nepostačují, soud na základě poskytnutých informací neměl možnost posoudit reálnou situaci dlužníka a kvalifikovaně rozhodnout. Návrh tak obsahoval neodstranitelné vady, na základě kterých o něm soud rozhodl v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ, nezabýval se tedy již odstraňováním vad příloh návrhu dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho vady jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Petra Šlajsová předseda senátu