2 VSOL 749/2012-A-11
KSBR 27 INS 19230/2012 2 VSOL 749/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka GWHtech, s.r.o., se sídlem Rousínovská 1051/25, 627 00 Brno-Slatina, identifikační číslo osoby 29 20 89 21, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2012, č. j. KSBR 27 INS 19230/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se návrhem ze dne 6.8.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Tvrdil, že se zabývá nákupem a prodejem vodo instalačního materiálu, jeho ztráta činí 963.397,96,-Kč, neočekává žádný výnos z podnikání a jeho majetek činí 212.100,-Kč. Podle soudu prvního stupně v návrhu nejsou zcela úplně vylíčena skutková tvrzení, když dlužník v návrhu a ani v seznamu závazků neuvedl jediného svého věřitele. Proto soud postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění ((insolvenční zákon, dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně se návrhem řádně nezabýval, přestože dlužník v přílohách, zejména v příloze č. 9 uvedl seznam věřitelů s identifikačními čísly a místem podnikání. Věřitele tedy označil tak, že je nelze zaměnit s jiným subjektem. V návrhu uvedl i výši jednotlivých závazků a výši jeho majetku, včetně pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k projednání.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Ze shora citovaného ust. § 3 odst.1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů, existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a neschopností dlužníka své závazky splácet. Vyvratitelná domněnka neschopnosti splácet závazky může vyplývat také ze skutečností uvedených v § 3 odst. 2 IZ.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 6.8.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek. V návrhu tvrdil, že je obchodní společností zabývající se nákupem a prodejem vodo instalačního materiálu a ke dni 31.12.2011 a 31.5.2012 zjistil neuspokojivý hospodářský výsledek, přičemž jeho ztráta dosáhla 963.397,96,-Kč. Dále uvedl, že jeho závazky činí 978.961,48,-Kč a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (212.000,-Kč). V příloze č. 4 označené jako seznam závazků dlužník uvedl, že jeho závazky jsou ve výši 978.961,48,-Kč a ve vztahu k závazkům z obchodního styku odkázal na přiloženou knihu závazků. V příloze č. 9 označené jako seznam věřitelů dlužník konkretizoval své věřitele uvedením jejich obchodního názvu, identifikačního čísla a místa podnikání. Stejně jako přílohu č. 4, tak i přílohu č. 9 dlužník stvrdil svým podpisem o správnosti a úplnosti.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dlužník řádně označil své věřitele v příloze č. 9, kterou opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti a svým podpisem. Pro závěr o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti však chybí v návrhu konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že minimálně dva závazky dlužníka jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Toto tvrzení o skutku (tj. závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti), které je nezbytné pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. K příloze č. 4 připojenou fotokopii listu z knihy závazků nelze považovat za uvedení rozhodujících skutečností o tom, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit.

Jelikož insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechna potřebná skutková tvrzení pro osvědčení úpadku dlužníka, je návrhem vadným. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když tento insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Napadené usnesení je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu