2 VSOL 748/2015-A-9
KSBR 47 INS 14811/2015 2 VSOL 748/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: STS Slovácko spol. s r.o., se sídlem Hodonín, Brněnská 16, PSČ 695 01, IČO 479 07 096, o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele: Vlastimil anonymizovano , anonymizovano , bytem Budovatelská 852/53, Rohatec, PSČ 696 01, o odvolání věřitele-navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 47 INS 14811/2015-A-4 ze dne 9. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 47 INS 14811/2015-A-4 ze dne 9. června 2015 s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele Vlastimila Voznici ze dne 1.6.2015 s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením insolvenční návrh věřitele-navrhovatele Vlastimila Voznici (dále jen věřitel ) ze dne 1.6.2015 doručený soudu dne 5.6.2015 podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť zjistil, že neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2010 čj. 29 NSČR 1/2008-A-15 v insolvenční věci KSBR 37 INS 294/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010). Věřitelský insolvenční návrh musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahovat nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011 čj. 29 NSČR 14/2011-A-20 v insolvenční věci MSPH 88 INS 14537/2010). Věřitel v insolvenčním návrhu řádně nepopsal svou pohledávku za dlužníkem, jelikož neidentifikoval, co bylo důvodem jejího vzniku, tedy právním titulem pohledávky. Z pouhého tvrzení, že dlužník neuhradil fakturu, a proto mu vznikl vůči věřiteli závazek, není soud schopen uzavřít, zda je to pohledávka způsobilá být uspokojena v insolvenčním řízení, jelikož faktura je účetní doklad nikoli právní titul pohledávky. Věřitel-navrhovatel dále označil další věřitele dlužníka. Insolvenční soud považuje výše uvedené vylíčení skutečností týkajících se existence dalšího věřitele se splatnou peněžitou pohledávkou vůči dlužníkovi za nedostatečné. Věřitel ve svém návrhu sice označil další věřitele dlužníka, ale u těchto věřitelů však neuvádí konkrétní a jasné údaje o jejich pohledávkách za dlužníkem (údaje o důvodu, výši a datu splatnosti pohledávek). Věřitel tak nesplnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v ustanovení § 103 odst. 2 IZ a z návrhu podaného věřitelem nelze jednoznačně dovodit, zda má dlužník více věřitelů s peněžitými závazky splatnými déle než 30 dnů a že je není schopen plnit. Insolvenční návrh musí obsahovat konkrétní a určité vylíčení rozhodujících skutečností o platební neschopnosti dlužníka. Je povinností navrhovatele, aby si před podáním insolvenčního návrhu zajistil informace o případném dalším věřiteli dlužníka se splatnou peněžitou pohledávkou, pohledávku je pak třeba specifikovat tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou. Věřitelem podaný insolvenční návrh tak neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek . Absence základních náležitostí insolvenčního návrhu tak brání pokračování v řízení. Žádnému z účastníků pak soud nepřiznal právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání a napadenému usnesení vytýkal přílišnou formálnost v části, ve které je popsána nedostatečná specifikace pohledávek navrhovatele a dalších pohledávek ostatních věřitelů, také vytýkal to, že se nezmiňuje o tvrzeném úpadku ve formě předlužení s navrhovanými důkazy. Navrhovatel je přesvědčen, že by soud měl zejména přihlédnout k faktu, že jeho pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, a také k tomu, že právní titul byl uveden jako neuhrazená kupní cena resp. smluvní pokuta. Jedná o dostatečně určité tituly ve spojení s faktem, že se jedná o splatnou a vykonatelnou pohledávku, která již dříve byla posouzena ve dvou stupních soudní soustavy. K otázce dalšího věřitele pak |e zjevné tvrzení, že věřitel Hameed Noufal má tutéž pohledávku, která vznikla odštěpenírn z původní pohledávky při cessi, což bylo v insolvenčním návrhu expresis verbis uvedeno i s návrhem důkazu listinou, smlouvou o postoupení pohledávek. Soud uvádí poučení o povinnosti řádně identifikovat navrhovatele, dlužníka i další věřitele a také řádně popsat, čeho se navrhovatel domáhá. Podle názoru navrhovatele jsou všechny tyto formální náležitosti podání zcela dostatečné. Soud naopak zcela ignoroval tvrzení o předlužení dlužníka, které je naprosto zjevné z veřejně přístupných údajů-sbírky listin obchodního rejstříku. Pokud měl soud nějaké pochybnosti o majetku či závazcích dlužníka, pak s ohledem na existenci vykonatelné pohledávky dlužníka, neplacené řadu let, měl dlužníka vyzvat k podání prohlášení o jeho majetku, závazcích a k vyjádření k insolvenčnímu návrhu. V otázce závazku dlužníka vůči Finanční správě pak vyzvat tohoto věřitele, aby tvrzení navrhovatel případné potvrdil, neboť v otázce závazků dlužníka je o úpadku Finanční správa informována vždy. Podle názoru navrhovatele byl návrh dostatečně srozumitelný, obsahoval klíčová nezbytná tvrzení k úpadku předlužením s k úpadku platební neschopností a označil a připojil i listinné důkazy. Případně vytýkané nedostatky jsou podle názoru navrhovatele pouze takového rozsahu, že by bylo možno vyzvat na jejich odstranění či na upřesnění skutkových tvrzení. Soud však část tvrzení navrhovatele o úpadku ve formě předlužení zcela ignoroval, aniž by je právně posoudil a své závěry řádně odůvodnil, v tom je napadené usnesení nepochybné vadné. V otázce posouzení tvrzení o úpadku platební neschopnosti pak soud vyhodnotil tvrzení navrhovatele příliš formálně a zbrkle a rozhodl odmítnutím návrhu. Navrhovatel navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu rozhodnutí.

Dlužník se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podal věřitel jako oprávněná osoba a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení dne 5.6.2015 je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ). Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční zákon zachovává stávající rozlišení úpadku dlužníka na úpadek dlužníka ve formě insolvence neboli platební neschopnosti a na úpadek dlužníka ve formě předlužení. Dlužník je v platební neschopnosti za současného splnění následujících podmínek, existence více věřitelů (nejméně dvou), prodlení dlužníka s placením peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů a neschopnosti dlužníka tyto závazky plnit. O předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku je též nutno přihlédnout k další správě a provozování podniku dlužníka, lze-li předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku a provozu podniku pokračovat. Insolvenční návrh věřitele musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění věřitele podat návrh, označení důkazů, kterých se věřitel dovolává, a musí být z návrhu patrno, čeho se věřitel domáhá. Věřitelský insolvenční návrh tedy musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 14/2011, ze dne 21.12.2011). Judikatura se již ustálila v tom, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Jinými slovy, jak navrhovatel, tak další věřitelé dlužníka musí být v návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2011 č.j. 3 VSOL 256/2011-A-17 v insolvenční věci sp. zn. KSBR 46 INS 7192/2010, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2013 č.j. 2 VSPH 901/2013-A-20 v insolvenční věci sp. zn. MSPH 99 INS 10443/2013, dále ze dne 27. srpna 2014 č.j. 2 VSPH 947/2014-A-19 v insolvenční věci sp. zn. KSUL 71 INS 10125/2014, ze dne 29. srpna 2014 č.j. 3 VSPH 878/2014-A-21 v insolvenční věci MSPH 88 INS 33245/2013 atd.). Pokud návrh takové náležitosti postrádá, insolvenční soud jej odmítne, aniž činí úkony k odstranění vad

Krajský soud za vady návrhu označil skutečnost, že věřitel v insolvenčním návrhu řádně nepopsal svou pohledávku a pohledávku dalšího věřitele Hameeda Noufala za dlužníkem, že neidentifikoval, co bylo důvodem jejího vzniku, tedy právním titulem pohledávky. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

Právní důvod (nazývaný také právní titul) způsobuje vznik, změnu, zánik občanskoprávního vztahu jako svůj právní následek. Je to takový důvod, který svou formou stačí k tomu, aby podle platného právního řádu způsobil konkrétní právní následek. Vyvolává tak v případě svého splnění konkrétní práva a povinnosti. Platí tedy implikace, že vždy, když je daný právní důvod, vzniká objektivním právem k němu přiřazený právní následek (Lazár, J., Švestka, J. a kol. Československé občanské právo 1. svazek. 1. vydání. Bratislava : Vydavatelství Obzor n. p., 1986, str. 83.). Ustanovení § 1464 n. o. z. kupříkladu vymezuje jen tři druhy vzniku závazku: 1) závazky vznikající ze smlouvy, 2) závazky z nedovoleného jednání a za 3) závazky ze skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Prokazatelný právní titul pohledávky tedy znamená, že pohledávka musí být oprávněná, nesporná a věrohodně doložená na základě dokladů a listin, např. soudního rozhodnutí, notářského zápisu, smlouvy o půjčce, směnky v prvopisu, uznání dluhu, smlouvy o dodávkách, smlouvy o provedené práci, na základě objednávky, dodacího listu a faktury, apod.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1, 2 IZ a jde o podstatné náležitosti tohoto právního úkonu (essentialia negotii), přičemž nedostatky v tomto směru stíhá následek odmítnutí návrhu, aniž lze činit postup dle § 43 o.s.ř. Problematice náležitostí insolvenčního návrhu věnovaly pozornost soudy všech stupňů, zejména lze odkázat na již zmiňovanou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a na jeho rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011 čj. 29 NSČR 14/2011-A-20 nebo též usnesení sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, ze dne 31.7.2003 a řadu dalších. Postulátům zde formulovaným však údaje v návrhu vyhovují. Uváděným důvodem pohledávek navrhovatele a stejných pohledávek dalšího věřitele Hameeda Noufala jsou nezaplacené kupní ceny a smluvní pokuty za porušení kupní smlouvy, přesně se to uvádí ve smlouvách o postoupení pohledávky a odkazem na pravomocné soudní rozhodnutí. Pokud soudní rozhodnutí navrhovatel k návrhu nepřipojil, je to jistě jeho chyba, k odstranění měl být vyzván.

Navrhující věřitel tedy v insolvenčním návrhu identifikoval pohledávku svou a pohledávku dalšího věřitele Hameeda Noufala i co do důvodu dostatečně, navíc krajský soud přehlédl, že navrhovatel rovněž dostatečně uvedl tvrzení o předlužení dlužníka.

Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že pohledávka dalšího věřitele řádně identifikována není a nebylo povinností tuto vadu návrhu odstraňovat, brání tomu ostatně ustanovení § 128 odst. 1 IZ. To však významné pro tuto věc není.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh věřitele ze dne 5. 8. 2014 se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Jitka Jahodová předseda senátu