2 VSOL 744/2013-A-21
KSBR 26 INS 28800/2012 2 VSOL 744/2013-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Leony anonymizovano , anonymizovano , Dukelských Hrdinů 1690/77, 695 00 Hodonín, identifikační číslo 686 77 319, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 18, 695 00 Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.8.2013, č. j. KSBS 26 INS 28800/2012-A-16

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnici uložil zaplatit do 5 dnů od právní moci usnesení ze dne 26.4.2013 zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč. Usnesení potvrdil odvolací soud a právní moci nabylo dne 9.7.2013. Záloha měla být zaplacena nejpozději v pondělí 15.7.2013, avšak zaplacena nebyla ani dne 1.8.2013. Proto soud podle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, v platném znění, dále jen IZ), řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. S rozhodnutím nesouhlasila se zdůvodněním, že zálohu na náklady insolvenčního řízení není nutné uhradit, když prokázala, že během 5 let oddlužení bude mít dostatek finančních prostředků na náklady insolvenčního řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl v souladu s jejím odvoláním.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento pokračování-2-zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, věta první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Podle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000 Kč. Dle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzované věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen Krajskému soudu v Brně dne 20.11.2012, domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dále z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26.4.2013, č. j. KSBR 26 INS 28800/2012-A-8 uložil dlužnici povinnost zaplatit do 5 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně dlužnici poučil, že nezaplatí-li zálohu ve stanovené lhůtě, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Z podnětu dlužnicí podaného odvolání přezkoumal usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy Vrchní soud v Olomouci, který je potvrdil usnesením ze dne 19.6.2013, č. j. KSBR 26 INS 28800/2012, 2 VSOL 430/2013-A-13. Usnesení soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 9.7.2013 a lhůta pro zaplacení zálohy uplynula dne 15.7.2013. Za situace, kdy byla dlužnici pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila či nikoliv. Skutečnost, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení), zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužnice ji nezpochybňuje.

Odvolací námitka dlužnice, že zálohy na náklady insolvenčního řízení není třeba, neboť v průběhu oddlužení bude mít finanční prostředky i na náklady insolvenčního řízení, je nevýznamná. Obsahově se jedná o stejnou námitku, kterou dlužnice uplatnila již ve svém odvolání ze dne 13.5.2013 proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a odvolací soud se s ní vypořádal ve svém usnesení ze dne 19.6.2013. Nadto se v dané fázi insolvenčního pokračování-3-

řízení jedná o námitku bezpředmětnou, neboť její řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy.

Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, je napadené usnesení o zastavení řízení podle ust. § 108 odst. 3 IZ věcně správné. Odvolací soud je proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu