2 VSOL 743/2014-B-19
KSBR 29 INS 3074/2014 2 VSOL 743/2014-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Viléma anonymizovano , anonymizovano , rodné číslo 511113/108, Hlinky č. 142/17, 603 00 Brno, o zproštění insolvenčního správce funkce, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, identifikační číslo 294 14 873, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.6.2014, č. j. KSBR 29 INS 3074/2014-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. se nezprošťuje funkce insolvenčního správce dlužníka Viléma anonymizovano a Mgr. Bohdana Šocová se novou insolvenční správkyní neustanovuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zprostil dosavadního insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. funkce insolvenčního správce v insolvenčním řízení sp. zn. KSBR 29 INS 3074/2014 (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Bohdanu Šocovou, se sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno (výrok II.) a insolvenčnímu správci Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. uložil povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce (výrok III.).

V důvodech svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dosavadní insolvenční správce byl ustanoven usnesením ze dne 10.3.2014. Výrokem X. tohoto usnesení bylo insolvenčnímu správci uloženo nejpozději 15 dnů před konáním přezkumného jednání (nařízeno na den 9.6.2014) předložit soudu seznam přihlášených pohledávek. Tato povinnost je dána současně ust. § 189 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). V podání ze dne 5.6.2014 předložil insolvenční správce seznamy přihlášených pohledávek, které však neobsahovaly stanovisko správce k těmto pohledávkám. Výrokem XI. usnesení ze dne 10.3.2014 byla správci uložena povinnost nejpozději 10 dnů před konáním schůze věřitelů předložit zprávu o své dosavadní činnosti. Tuto zprávu doručil insolvenční správce soudu dne 6.6.2014 (pátek), když jednání bylo nařízeno na 9.6.2014 (pondělí). Na přezkumné jednání se insolvenční správce nedostavil a dne 6.6.2014 vystavil plnou moc pro advokáta. Insolvenční správce takto postupuje opakovaně, když stejný postup soud zaznamenal v řízeních sp. zn. KSBR 29 INS 3076/2014, KSBR 29 INS 5150/2014 a KSBR 29 INS 3709/2014. Nadto již při jednání dne 26.5.2014 ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 29 INS 2675/2014 byl jeho zástupce upozorněn, že insolvenční správce svým postupem porušuje insolvenční zákon. Ani po tomto upozornění, kdy mohl insolvenční správce v dalších řízeních částečně eliminovat svůj postup, tak neučinil a postupoval s nedostatečnou péčí opakovaně (celkem v pěti řízeních). Soud prvního stupně shrnul, že insolvenční správce porušil ust. § 189 IZ, v důsledku čehož soud nemohl splnit povinnost danou mu ust. § 189 odst. 3 IZ, a dále správce nerespektoval usnesení ze dne 10.3.2014. Proto jsou zde důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce. Od slyšení insolvenčního správce soud upustil s vysvětlením, že zástupci správce se při jednání již dostalo upozornění, že jeho postup je v rozporu se zákonem.

Proti tomuto usnesení podal odvolání insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen odvolatel). Předně uvedl, že seznam přihlášených pohledávek nebyl předložen dne 5.6.2014, ale dne 4.6.2014 v 8.16 hod. Při aplikaci ust. § 189 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, by byl seznam předložen včas, tedy tak, aby ho soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději tři dny přede dnem konání přezkumného jednání. V tomto seznamu vyjádřil stanovisko ke všem uplatněným pohledávkám, a to vždy v té části seznamu, který zachycuje předpokládaný výsledek přezkumu pohledávek jednotlivých věřitelů. Pozdní zaslání zprávy o své činnosti zdůvodnil odvolatel tím, že až do 5.6.2014 ověřoval příjmové a majetkové možnosti dlužníka za účelem připravenosti vysvětlit své doporučení řešit oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, nikoliv splátkovým kalendářem. Dále odvolatel zdůraznil, že zproštění insolvenčního správce z funkce přichází v úvahu toliko z důvodu zákonem předvídaných pochybení, jež lze sankcionovat pouze v insolvenčním řízení, v němž se jich insolvenční správce dopustil. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014, sp. zn. KSPH 35 INS 11485/2012, 2 VSPH 1536/2013-B-29. Usnesení soudu prvního stupně je tedy za hranicí pravomoci insolvenčního soudu vykonávat dohled nad činností insolvenčního správce v konkrétním řízení. Dále odvolatel uvedl, že oba vrchní soudy ustáleně judikují, že pokud je v ust. § 32 odst. 1 IZ konstatováno, že insolvenční správce neplní řádně své povinnosti, má se za to, že řádné neplnění povinností by mělo být déle trvajícím pochybením insolvenčního správce. Řádné neplnění povinností insolvenčního správce je třeba chápat jako posuzování jeho komplexního působení v rámci insolvenčního řízení. Jedná-li se o pochybení méně závažná, insolvenční soud se omezuje na využití svého oprávnění správci uložit pořádkovou pokutu. Zdůraznil, že opožděné předložení podkladů pro přezkumné jednání a schůzi věřitelů nevedlo ke zmaření přezkumného jednání a schůze věřitelů, neboť jednání proběhla bez jakýchkoliv problémů či komplikací. Závěrem odvolatel konstatoval, že mu byla upřena možnost vyjádřit se ke svému zproštění. Přitom v tomto vyjádření (ústním či písemném) mohl soudu objasnit, že opožděné zaslání podkladů bylo způsobeno mimo jiné nemocí několika jeho zaměstnanců, resp. technickými problémy, které však již zcela odstranil. Pokud by měl být odvolatel nějakým způsobem postižen, nemělo by se tak stát zproštěním z funkce, ale uložením pořádkové pokuty. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dosavadní insolvenční správce se nezprošťuje funkce a Mgr. Bohdana Šocová se novým insolvenčním správcem neustanovuje.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (6.2.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 32 odst. 2 IZ), přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Po stránce skutkové jsou pro posouzení důvodnosti podaného odvolání rozhodné následující skutečnosti, které vyplývají z obsahu insolvenčního spisu. Usnesením ze dne 10.3.2014, č. j. KSBR 29 INS 3074/2014-A-9 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Viléma anonymizovano (výrok I.), rozhodl, že jeho úpadek bude řešen oddlužením (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (výrok III.), na den 9.6.2014 svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů (výroky VII. a VIII.), insolvenčnímu správci uložil předložit soudu nejpozději 15 dnů před termínem přezkumného jednání seznam přihlášených pohledávek (výrok X.) a nejpozději 10 dnů před termínem schůze věřitelů předložit zprávu o své dosavadní činnosti (výrok XI.). Lhůta 15 dnů (před přezkumným jednáním) připadla na den 25.5.2014 a lhůta 10 dnů (před schůzí věřitelů) na den 30.5.2014. Insolvenční správce ovšem předložil seznam přihlášených pohledávek dne 4.6.2014 (pět dnů před přezkumným jednáním) a zprávu o své činnosti dne 5.6.2014 (čtyři dny před schůzí věřitelů). Pokud odvolatel namítal, že data uvedená v odůvodnění napadeného usnesení nejsou správná, ze záznamu o ověření elektronického podání vyplývá, že mu je třeba dát za pravdu. Nic to však nemění na skutečnosti, že jak seznam přihlášených pohledávek, tak i zprávu o své činnosti předložil odvolatel později, než měl dle pokynu soudu prvního stupně učinit.

Ve shodě s odvolatelem zastává odvolací soud názor, že soud prvního stupně mylně vytýká odvolateli absenci jeho stanoviska v seznamu přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 1 IZ). Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v seznamu přihlášených pohledávek své stanovisko k pohledávkám uvedl. Na konci každého jednotlivého listu totiž je úhrn popřené pohledávky vždy 0 a úhrn zjištěné pohledávky vždy odpovídá přihlášené výši. Ze seznamu přihlášených pohledávek tedy bylo zřejmé, že odvolatel všechny pohledávky uznává.

Pozdní zaslání zprávy o své činnosti zdůvodňoval odvolatel tím, že až do dne odeslání této zprávy ověřoval příjmové a majetkové možnosti dlužníka. K tomu dlužno uvést, že není vyloučeno, že insolvenční správce do termínu konání schůze věřitelů není schopen (z rozličných důvodů) řádně prošetřit a zjistit majetkovou a příjmovou situaci dlužníka. Tehdy by však měl soudu předložit alespoň dílčí zprávu, ve které upozorní na to, co se mu dosud zjistit nepodařilo, a po zjištění všech skutečností předloží zprávu dodatečnou. Odvolatel měl možnost se soudu omluvit a vysvětlit, proč dosud zprávu není možné předložit. Pokud uvedeným způsobem nepostupoval (jako v dané věci) a zprávu předložil až čtyři dny před přezkumným jednáním a schůzí věřitelů, jedná se i podle odvolacího soudu o porušení povinnosti, která byla insolvenčnímu správci uložena v rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud dále sdílí názor odvolatele, že insolvenčního správce lze sankcionovat pouze v insolvenčním řízení, v němž se předvídaných pochybení dopustil. Tento názor je v souladu se závěry rozhodovací praxe obou odvolacích soudů. Odvolatel správně odkázal na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014, č. j. KSPH 35 INS 11485/2012, 2 VSPH 1536/2013-B-29. Oba odvolací soudy ve své rozhodovací činnosti považují za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, zejména skutečnost, že při výkonu své funkce správce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, lež závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem (viz například usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 4635/2008, 2 VSPH 417/2010-B-146 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 37 INS 1061/2010, 2 VSOL 579/2011, nebo sp. zn. KSBR 26 INS 7336/2010, 2 VSOL 257/2013). Pro potřeby tohoto řízení lze doplnit, že z formulace ust. § 32 IZ nepochybně plyne, že musí jít o porušení konkrétní povinnosti insolvenčního správce v konkrétním řízení. Proto nelze důvody pro zproštění insolvenčního správce funkce spatřovat v porušení povinností téhož insolvenčního správce, k nimž došlo v jiném insolvenčním řízení.

V napadeném usnesení soud prvního stupně odvolateli rovněž vytýkal, že se na přezkumné jednání nedostavil osobně a vystavil plnou moc pro advokátku. Pro posouzení správnosti (či nesprávnosti) tohoto závěru soudu prvního stupně je podstatné, že insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (§ 410 odst. 1 IZ). V poměrech dané věci je určující, že soud prvního stupně v usnesení o zjištění úpadku dlužníka žádný požadavek na osobní účast insolvenčního správce u přezkumného jednání a schůze věřitelů nevyslovil.

Jako důvodnou hodnotí odvolací soud námitku odvolatele, že soud prvního stupně jej před vydáním napadeného usnesení nevyslechl. V posuzované věci nebyly dány žádné zvláštní důvody, proč by soud odvolatele nemohl k věci slyšet (například zcela zjevné porušení povinností, nebezpečí z prodlení apod.). Jestliže soud prvního stupně nedal odvolateli možnost vyjádřit se ke zvažovanému zproštění správce funkce, byl tento postup soudu prvního stupně nesprávný.

Výše uvedená zjištění a úvahy odvolacího soudu rezultují v závěr, že odvolatel porušil své povinnosti insolvenčního správce v tomto insolvenčním řízení tím, že předložil soudu prvního stupně opožděně seznamy přihlášených pohledávek a zprávu o své činnosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho mínění, že se nejedná o tak zásadní porušení povinností insolvenčního správce, které by odůvodňovalo jeho zproštění funkce. Ze spisu se podává, že toto pochybení insolvenčního správce nevedlo ke zmaření přezkumného jednání a schůze věřitelů. Proto postačovalo, aby se soud prvního stupně omezil na využití svého oprávnění uložit insolvenčnímu správci pořádkovou pokutu.

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud posoudil odvolání dosavadního insolvenčního správce jako zcela důvodné. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dosavadní insolvenční správce se funkce nezprošťuje a Mgr. Bohdana Šocová se novým insolvenčním správcem neustanovuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 21. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu