2 VSOL 743/2012-A-11
KSOS 22 INS 15979/2012 2 VSOL 743/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Stadionem 129, Frýdek Místek (adresa pro doručování Masarykova 1017, 735 14 Orlová-Lutyně), o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.7.2012, č.j. KSOS 22 INS 15979/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se návrhem, doručeným soudu dne 29.6.2012, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle návrhu má dlužník nezajištěné závazky ve výši 640.532 Kč, jako svůj čistý příjem dlužník v návrhu uvedl 16.300 Kč měsíčně (doložil však měsíční příjem za dobu od ledna do května 2012 ve výši pouze 15.700 Kč měsíčně). Dlužník má vyživovací povinnost vůči 2 dětem ve výši 4.000 Kč měsíčně. Podle propočtu soudu v případě, že dlužníkův příjem by činil 16.300 Kč měsíčně čistého, by pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny pouze do výše 23,02 % (při příjmu 15.700 pak jen 17,4 %). Navíc podle připojených listin dlužník výživné neplatil řádně, po započtení pohledávky na dlužném výživném by uspokojení nezajištěných věřitelů kleslo pouze na 6 %. Podle seznamu majetku dlužník nevlastní hodnotnější majetek, řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetku proto nepřichází v úvahu. Jediným možným způsobem řešení úpadku je proto konkurs. Dlužník však nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnost insolvenčního správce, proto soud uložil dlužníku zaplatit zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, které spočívají jak v nákladech souvisejících se zjišťováním a prověřováním majetku dlužníka, tak s hrazením odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Namítal, že uloženou zálohu ve výši 50.000 Kč není schopen uhradit a nemá možnost si takovouto částku zajistit ani půjčkou. Podle obsahu odvolání žádal změnu napadeného usnesení tak, aby mu povinnost zaplatit zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení nebyla uložena.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Nad rámec správných zjištění soudu prvního stupně o osobních a majetkových poměrech dlužníka, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá z obsahu insolvenčního spisu, že dlužník nevlastní žádný majetek ani pohledávky a nemá k dispozici pohotové finanční prostředky.

Závěr soudu prvního stupně, že řešení případného úpadku dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře je vyloučeno z důvodu nedostatečných příjmů dlužníka, je správný a odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Vzhledem k majetkové situaci dlužníka je vyloučeno i řešení jeho úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je proto konkurs.

V těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu, nelze prvotní náklady insolvenčního řízení hradit postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá pohotové finanční zdroje, nelze ani prvotní náklady insolvenčního řízení krýt jinak než ze zálohy. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba uložit povinnost k úhradě zálohy.

Správný je i závěr o výši potřebné zálohy v maximální částce 50.000,-Kč. Dlužník je nemajetný a proto nelze důvodně předpokládat, že alespoň část konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů, bude kryta z výtěžku zpeněžení jeho majetku. S ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve výši 45.000 Kč i obvyklou výši hotových výdajů spojených se zjišťováním a prověřováním majetku dlužníka (cca a 5.000 Kč), je závěr o potřebě stanovit v tomto případě zálohu ve výši 50.000,-Kč odůvodněn.

Krytí konečných nákladů insolvenčního řízení z rozpočtových prostředků soudu přichází v úvahu jen ve výjimečných situacích, proto odvolací námitka dlužníka, že nemá k dispozici finanční prostředky na úhradu této zálohy, nemohou být důvodné.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 27. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu