2 VSOL 743/2011-A-8
KSBR 24 INS 18473/2011 2 VSOL 743/2011-A-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Marty Zámečníkové, narozené 31. května 1988, bytem Moravský Žižkov, Břeclavská 306, PSČ 691 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2011, č. j. KSBR 24 INS 18473/2011-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně jako soud insolvenční (dále též jen insolvenční soud ), s poukazem na ust. § 3 odst. 1, 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů ( dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění uvedl, že dne 12. října 2011 dlužnice podala insolvenční návrh, který neobsahoval zákonem stanovené náležitosti, neboť v něm dlužnice dostačujícím způsobem nepopsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Tvrzení v návrhu, že dlužnice po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat , nepokládá insolvenční soud za dostačující, neboť z něj nelze usoudit, zda jsou naplněny veškeré znaky úpadku v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Konkrétní skutečnosti, které by o existenci úpadku dlužnice svědčily, nejsou uvedeny ani na jiném místě insolvenčního návrhu. Podle insolvenčního soudu lze z návrhu dovodit jen první znak úpadku, tj. mnohost věřitelů, když dlužnice uvedla, že má více věřitelů . Z tvrzení o splatnosti závazků, podle něhož dlužnice má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti neplyne, že dlužnice má alespoň dva závazky vůči dvěma věřitelům, jejichž splatnost nastala více než 30 dnů před podáním insolvenčního návrhu (druhý znak úpadku). Dlužnice rovněž řádně nepopsala třetí znak úpadku, protože tvrzení o své platební neschopnosti omezila pouze na citaci zákonného ustanovení, že není schopna tyto závazky plnit . V insolvenčním návrhu chybí podrobný popis okolností (důvodů), z nichž by vyplynula objektivní neschopnost dlužnice hradit své závazky (nikoli pouhá neochota). Tvrzení dlužnice, že její závazky převyšují její pohledávky, je nepodstatné, neboť úpadek ve formě předlužení je možný pouze u dlužníků-podnikatelů, přičemž dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že je nepodnikatel . Protože dlužnice rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek v insolvenčním návrhu neuvedla a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, insolvenční soud postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že její návrh na zahájení insolvenčního řízení je úplný a postačuje k zahájení insolvenčního řízení. Podle obsahu odvolání žádala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, aby bylo v insolvenčním řízení pokračováno.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 97 odst. 3 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh samostatným podáním, jehož obsah insolvenční soud správně rekapituluje v odůvodnění napadeného usnesení, a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Z jen obecných tvrzení, obsažených v insolvenčním návrhu, nelze podle odvolacího soudu dovodit žádný ze znaků úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 32 INS 293/2008, 29 NS ČR 2/2008-A ze dne 28.1.2010). Z tvrzení dlužnice, že má více věřitelů nelze dovodit ani první znak úpadku, protože tito věřitelé nejsou konkrétně označeni. Z pouhého obecného tvrzení, které je citací § 3 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, tento znak dovodit nelze, neboť se nejedná ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ o uvedení okolností, které úpadek osvědčují (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NS ČR 22/2009 ze dne 20.5.2010). Z dalších obecných tvrzení, které jsou opět doslovnou citací textu, obsaženého v ust. § 3 odst. 1, písm. b) a c) insolvenčního zákona, rovněž neplynou konkrétní skutečnosti, na jejichž základě, pokud budou v řízení osvědčeny, lze úpadek dlužnice logicky dovodit. Závěr insolvenčního soudu, podle něhož je insolvenční návrh neprojednatelný, je správný, stejně jako závěr, že úpadek ve formě předlužení je pojmově vyloučen u dlužnice, která není podnikatelkou.

Předmětný návrh je neúplný pro nedostatek povinných tvrzení a tento nedostatek brání dalšímu pokračování v řízení. S dlužnicí se lze ztotožnit pouze v názoru, že jejím neúplným návrhem bylo insolvenční řízení zahájeno (§ 97 odst. 1 IZ. Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužníka) k opravě jeho insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud neprojednatelný insolvenční návrh dlužníka dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.

Z výše uvedených důvodů je napadené usnesení insolvenčního soudu věcně správné usnesení a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 26. ledna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu