2 VSOL 742/2013-A-12
KSOS 33 INS 16903/2013 2 VSOL 742/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašské Meziříčí, Juřinka 9, PSČ 757 01, IČ: 75960117, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 16903/2013-A-4 ze dne 28.6.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, neboť dlužnice v návrhu pouze uvedla, že má několik věřitelů, kteří po ní požadují dlužné částky, některé pohledávky jsou mnohem déle než 3 měsíce po splatnosti, jeden věřitel vymáhá pohledávku v exekučním řízení. Soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) její insolvenční návrh odmítl, neboť pro jeho nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení dlužnice podala odvolání. Uvedla, že z důvodu nemoci byla nucena odeslat sdělení a doplnění návrhu až nyní, k odvolání přikládá seznam majetku a seznam závazků. pokračování-2-

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212 a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 17.6.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících pokračování-3-skutečností osvědčujících její hrozící úpadek uvedla, že má několik věřitelů, kteří po ní požadují dlužné částky, některé pohledávky jsou mnohem déle než 3 měsíce po splatnosti, jeden z věřitelů (Česká televize) vymáhá pohledávku v exekučním řízení, věřitelé a exekutor po ní požadují celkem částku přibližně 357.603 Kč. V popisu závazků dlužnice označila 4 závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, a 1 závazek, ze kterého nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelný, z toho pouze u závazku vůči věřiteli Home Credit a.s. uvedla splatnost závazku (únor 2009).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice ohledně vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její hrozící úpadek, případně úpadek, neobsahuje podstatné náležitosti předepsané insolvenčním zákonem, a že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem a který podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelům týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků. K tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NS ČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, svazek 7 až 8, ročník 2010, pod č. 88/2010). pokračování-4-

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem domáhá, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku, a k tomu pouze tvrdí, že má několik věřitelů, některé pohledávky jsou mnohem déle než 3 měsíce po splatnosti, jeden z věřitelů vymáhá pohledávku v exekučním řízení, přičemž pouze u jednoho věřitele uvedla splatnost svého závazku. Takový popis rozhodujících skutečností (osvědčujících její hrozící úpadek, případně úpadek) však neumožňuje závěr, že dlužnici hrozí úpadek, ani závěr, že dlužnice je již v úpadku. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít (jak pro úpadek ve formě platební neschopnosti, tak pro jen hrozící úpadek), že dlužnice má nejméně 2 věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti závazků dlužnice vůči těmto věřitelům (uvedení údaje o splatnosti pouze u 1 závazku je nedostačující). Z insolvenčního návrhu dlužnice toliko vyplývá, že je splněna podmínka mnohosti věřitelů, když dlužnice uvedla závazky vůči 5 věřitelům, avšak nelze z něj dovodit, kdy nastala (případně nastane) splatnost jejich závazků, a současně nelze dovodit, zda je dána neschopnost dlužnice (případně v budoucnu) plnit tyto závazky (v jejich podstatné části). Z jejího návrhu nelze dovodit, že dlužnice již zastavila platby podstatné části peněžitých závazků, případně že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, případně že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužnici není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ až c/ IZ), ani že dlužnice nebude schopna řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu (§ 3 odst. 4 IZ).

Na základě shora uvedeného je možno přisvědčit soudu prvního stupně, že v insolvenčním návrhu dlužnice chybí jedna z jeho obsahových náležitostí podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, jejíž absence brání projednání insolvenčního návrhu dlužnice (pokračování v insolvenčním řízení), a proto jsou splněny podmínky pro odmítnutí jejího insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužnice bez dalšího odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Pokud dlužnice v odvolacím řízení k odvolání doložila seznam majetku a seznam závazků, je tato skutečnost pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí právně nevýznamná. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu; k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeného až v odvolacím řízení se nepřihlíží (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 4000/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008, publikované se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2009, pod č. 11/2009). Z tohoto důvodu k těmto seznamům odvolací soud v rámci posouzení obsahových náležitostí insolvenčního návrhu dlužnice již nemohl přihlédnout. pokračování-5-

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu