2 VSOL 739/2015-A-14
KSOS 31 INS 5212/2015 2 VSOL 739/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: CK MAXNER, s.r.o., se sídlem Lesní 809/9, 747 14 Ludgeřovice, IČ: 285 73 820, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 5212/2015-A-5 ze dne 7. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 5212/2015-A-5 ze dne 7. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu, neboť dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil po zpeněžení výkon činnosti insolvenčního správce, nemá ani pohotové finanční prostředky; na bankovním účtu eviduje vklad ve výši 1.983 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že není schopen zálohu zaplatit, neboť nemá žádné finančními prostředky. V doplnění odvolání dlužník uvedl, že přes rozsáhlé odůvodnění napadeného usnesení, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, s tímto usnesením nesouhlasí, neboť společnost nemá prostředky k tomu, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jestliže soud prvního stupně uvádí, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřoval majetkové situace dlužníka a nevedlo to ke zjištění majetku v potřebném rozsahu, tak dlužník nechápe vůbec smysl zákonné úpravy insolvenčního řízení, když zákon přímo ukládá insolvenční návrh podat. Tuto povinnost dlužník splnil. Jako dlužníka soud poučuje o tom, co měl dělat-při absolutní neznalosti podnikatelského prostředí a při neschopnosti zajistit vymahatelnost práva, tak dlužník uvádí, že při splnění zákonné povinnosti může nastat patová situace, kdy insolvenční řízení bude zastaveno a společnost bude de facto mrtvá. Dlužník neodpovídá za činnost zákonodárce, prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemá, a proto navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci vydal usnesení, že usnesení krajského soudu se mění tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu 27.2.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 27.2.2015 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že je obchodní korporace zapsaná v obchodním rejstříku a je ve stavu úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Po doplnění má dlužník podle seznamu závazků 15 věřitelů se závazky v úhrnné výši 1.338.904 Kč a z přiloženého seznamu majetku je patrno, že dlužník vlastní starší nábytek a kancelářské vybavení, finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 1.983 Kč. Na to soud rozhodl napadeným rozhodnutím.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Za tohoto stavu odvolací soud zcela souhlasí s krajským soudem, že vzhledem k nedostatku pohotových finančních prostředků ani jiného hodnotnějšího majetku soud důvodně stanovil zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Dlužník správně reflektuje svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh, pokud ovšem namítá nedostatek prostředků k tomu, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a nechápe právní úpravu, je třeba zdůraznit, že tuto povinnost nesplnil řádně a včas; podle § 98 odst. 1 věta první IZ je totiž dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. V takovém případě lze předpokládat prostředky i na splnění zálohové povinnosti.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu