2 VSOL 736/2015-A-9
KSOL 16 INS 12283/2015 2 VSOL 736/2015-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Olomouci, Pod Kostelem 393/1, PSČ 783 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 16 INS 12283/2015-A-4 ze dne 4. 6. 2015,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že z údajů obsažených v insolvenčním návrhu nelze zjistit údaj o splatnosti žádného ze závazků dlužníka ani údaj o poslední provedené platbě, a proto nelze z insolvenčního návrhu dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu § 3 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Souhlasil se závěrem insolvenčního soudu, že insolvenční návrh neobsahuje všechny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Současně uvedl, že úpadek je osvědčen tím způsobem, že v bodu 18 insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že jde o bezúročné půjčky, avšak v bodu 7 uvedl, že výše uvedených závazků je včetně úroků do doby jejich splacení. Z kontextu tedy vyplývá, že jde o zákonné úroky z prodlení, proto je zřejmé, že samotné pohledávky jsou již po splatnosti. Dále zdůraznil, že navrhoval rozhodnout o úpadku, protože jeho pohledávky jsou více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by se doba po splatnosti blížila uvedeným 30 dnům, navrhoval by rozhodnutí o hrozícím úpadku. Uzavřel, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má více věřitelů, že ze zdravotních důvodů není schopen závazky plnit a tyto závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti. Insolvenční soud měl dlužníka poučit o případných vadách, které by dlužník následně zhojil a doložil i potřebné přílohy. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu projednání.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 12. 5. 2015 učinil insolvenční soud správná zjištění. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení správnosti

(či nesprávnosti) závěrů insolvenčního soudu je v dané věci zásadní, že dlužník v bodu 07 insolvenčního návrhu uvedl, že má několik peněžitých závazků u 3 věřitelů v celkové výši 320.000 Kč , a své věřitele označil takto RNDr. Josef Absolon-130.000 Kč, Jitka Holišová-90.000 Kč, František Utíkal-100.000 Kč . V bodu 18 návrhu vyjmenoval 3 závazky vůči 3 věřitelům (totožné osoby specifikoval jménem a příjmením), uvedl výši a právní důvod závazků. Dále je podstatné, že dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojil seznam závazků, z něhož (pokud by splňoval všechny náležitosti této povinné přílohy) mohl insolvenční soud rovněž vycházet.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, publikované pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzované věci se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Na rozdíl od insolvenčního soudu je odvolací soud toho názoru, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neoznačil řádně ani své věřitele. Dlužník sice opakovaně označil tři své věřitele, avšak uvedl pouze jejich jméno a příjmení. Takového vymezení (bez uvedení dalších bližších údajů) nesplňuje řádnou identifikaci věřitelů. Lze tedy uzavřít, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva konkrétní věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Shodně s insolvenčním soudem považuje odvolací soud tvrzení dlužníka o tom, že závazky není schopen splácet, za zcela nekonkrétní a obecné. V dané věci tedy dlužník nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. a/, b/ a c/ IZ.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu postupoval insolvenční soud správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Dlužníku nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podal nový insolvenční návrh, který již bude splňovat předepsané náležitosti.

Odvolací námitka založená na tvrzení, že insolvenční soud měl dlužníka vyzvat k odstranění vad návrhu, není důvodná. Z výše citovaného § 128 odst. 1 IZ totiž plyne, že insolvenční soud nemůže použít postup předvídaný § 43 o. s. ř. Dále považuje odvolací soud za nutné poznamenat, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, uveřejněné pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 8. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu