2 VSOL 734/2014-A-14
KSBR 44 INS 13074/2014 2 VSOL 734/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , Vinohrady 494/26, 639 00 Brno, identifikační číslo 621 08 921, o insolvenčním návrhu věřitele Vinohrady 26-společenství vlastníků jednotek, se sídlem Vinohrady 26, 639 00 Brno, identifikační číslo 276 63 906, zastoupeného Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 44, 602 00 Brno, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.6.2014, č. j. KSBR 44 INS 13074/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že věřiteli se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil věřiteli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že věřitel se domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 13.5.2014 zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Dále soud vysvětlil účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení. Její výši určil v maximálně částce 50.000 Kč, když zohlednil, že navrhovaným způsobem řešení úpadku je konkurs a dlužník na výzvu soudu nepředložil seznam majetku. Proto není soudu známo, zda dlužník disponuje dostatkem pohotových finančních prostředků, které by postačovaly alespoň k úhradě nákladů konkursu. Dle návrhu sice dlužník vlastní nemovitý majetek, v tomto okamžiku však nelze předjímat, kdy a za jakou cenu se majetek dlužníka zpeněží.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Tvrdil, že již v insolvenčním návrhu uvedl, že v dané věci nejsou dány okolnosti pro uložení povinnosti úhrady zálohy, když dlužník je výlučným vlastníkem hodnotné nemovitosti-bytové jednotky oceněné na částku 870.000 Kč. Z částky získané jejím prodejem lze budoucí náklady řízení v plné výši uhradit. K tomu věřitel předložil výpis z katastru nemovitostí, příslušné listy vlastnictví a dražební vyhlášku, kde je uvedena hodnota dlužníkovy nemovitosti na základě znaleckého posudku. Soud prvního stupně se s těmito námitkami věřitele nijak nevypořádal. Není na místě ani konstatování, že se nemusí vůbec podařit dlužníkovu nemovitost zpeněžit. Bytová jednotka dlužníka se nachází ve velmi lukrativní lokalitě s vynikajícím dopravním spojením, příjemným okolím a dlužník ji má ve výlučném vlastnictví. Reálný zájem o dražbu dlužníkovy nemovitosti vyplývá ze sdělení exekutora, že do neuskutečněných dražeb se zájemci přihlásili. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo změnil tak, že povinnost věřitele hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení bude uložena v co možno nejnižší částce.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (13.5.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Soud prvního stupně učinil správná zjištění týkající se obsahu insolvenčního návrhu věřitele a absence dlužníkova seznamu majetku. Proto lze na tato zjištění uvedená v odůvodnění napadeného usnesení odkázat. Odvolací soud však považuje tato zjištění za nedostatečná, neboť věřitel v insolvenčním návrhu tvrdil existenci nemovitého majetku dlužníka oceněného na částku 870.000 Kč, a k tomuto tvrzení doložil rovněž výpisy z katastru nemovitostí a dražební vyhlášky ze dne 12.8.2012 a 16.5.2013. Z nich vyplývá, že předmětem dražeb je byt a nebytová prostora ve vlastnictví Jana anonymizovano , včetně podílu na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 2800, přičemž výslednou cenu dražených nemovitostí určil soudní exekutor částkou 870.000 Kč na základě posudku soudního znalce a nejnižší podání stanovil na částku 585.000 Kč.

Odvolací soud si dále opatřil výpisy z katastru nemovitostí vedeného Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, list vlastnictví č. 2695, č. 2800, č. 529 a č. 847. Z údajů v nich uvedených vyplývá, že Jan Kincl je vlastníkem bytové jednotky č. 494/7 v budově č. p. 494, bytový dům, LV 847 na parcele 1174, LV 2695. Z listu vlastnictví č. 2800 dále vyplývá, že k tomuto majetku bylo zřízeno zástavní právo exekutorské pro pohledávky ve výši 4.000 Kč (14.11.2013), 2.700 Kč (18.6.2013), 3.842,50 Kč (18.7.2011), 43.928 Kč (30.3.2012), 19.058 Kč (29.8.2012), 21.873 Kč (11.6.2012), 4.707 Kč (11.6.2012), 24.627 Kč (30.3.2012), 1.015 Kč (28.11.2011), 32.292 Kč (22.4.2011), 1.015 Kč (18.1.2012), 211 Kč (7.12.2011), 1.011 Kč (28.11.2011), 3.842,50 Kč (29.12.2010), 14.502 Kč (8.11.2010) a 11.496,50 Kč (9.11. 2009). K odvolání věřitel připojil rovněž znalecký posudek, dle kterého byla obvyklá cena nemovitostí ke dni 7.5.2012 stanovena na částku 870.000 Kč.

Věřiteli lze dát za pravdu v tom, že rozhodnutí soudu o uložení zálohy musí být podloženo konkrétními okolnostmi, které nasvědčují, že náklady skutečně nebude možné hradit jinak, zejména tedy z prostředků majetkové podstaty. Jde-li o věřitelský insolvenční návrh, soud by měl učinit alespoň základní kroky směřující ke zjištění majetku dlužníka, který by v případě rozhodnutí o jeho úpadku spadal do majetkové podstaty s tím, že pokud by byl zjištěn dostatečný majetek dlužníka, prostředky ke krytí nákladů řízení by zřejmě bylo možné zajistit jinak (než složením zálohy). V dané věci soud v souladu s ust. § 128 odst. 3 IZ vyzval dlužníka, aby předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Tedy učinil úkon směřující ke zjištění majetku dlužníka, dlužník však výzvy neuposlechl a seznam majetku nepředložil. Celkový majetek dlužníka proto nebyl spolehlivě zjištěn, avšak následek této nečinnosti pro dlužníka dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ nesouvisí s povinností navrhujícího věřitele složit zálohu.

Skutečnost, že i přes pasivitu dlužníka byl zejména za součinnosti navrhujícího věřitele zjištěn určitý majetek dlužníka (nemovitosti označené věřitelem), není v posuzované věci důvodem pro upuštění od požadavku složení zálohy. Existence nemovitého majetku dlužníka (bytové jednotky) by měla vcelku spolehlivě zajistit, že jejím zpeněžením bude možné uhradit náklady insolvenčního řízení, včetně nákladů na zpeněžení a odměny správce. Podle předběžného propočtu odvolacího soudu činí závazky dlužníka, které jsou zajištěny zástavním právem exekutorským minimálně cca 200.000 Kč (bez příslušenství). Odhadnutá cena nemovitostí tuto hodnotu závazků převyšuje. Je tedy zřejmé, že po uspokojení zajištěných věřitelů zůstane část výtěžku k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Tato úvaha je rozhodná pro posouzení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně přitom správně uvedl, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Insolvenčnímu správci dále náleží náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Výše uvedená zjištění a úvahy odvolacího soudu vedou k závěru, že lze důvodně předpokládat, že odměna insolvenčního správce bude uspokojena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Výše zálohy tak musí být stanovena s přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce. Za tyto náklady insolvenčního řízení považuje odvolací soud hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Přitom je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu majetku dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, nýbrž jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů. Po zvážení těchto kritérií a s přihlédnutím k dosud známému majetku dlužníka je odvolací soud názoru, že v posuzované věci je přiměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč. Proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu