2 VSOL 733/2013-A-14
KSBR 37 INS 14905/2013 2 VSOL 733/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radka Dočekala, bytem a místem podnikání Větrný Jeníkov 76, PSČ 588 42, IČ: 46258868, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Křížová 121/8, Jihlava, PSČ 586 01, b) Jiřího Zábranského, nar. 4.7.1974, bytem Vyskytná nad Jihlavou 155, PSČ 588 41 a c) Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 534, Telč, PSČ 588 56, všichni věřitelé zastoupeni Mgr. Lenkou Pánkovou, advokátkou se sídlem Fritzova 2, Jihlava, PSČ 586 01, rozhodl o odvolání věřitelů a) až c) proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 14905/2013-A-9 ze dne 23.7.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelů (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitelé se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením ze dne 6.6.2013 soud vyzval věřitele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnili insolvenční návrh tak, že předloží listiny, které dokládají jednotlivé mzdové nároky věřitelů uplatněné v insolvenčním návrhu, tuto povinnost však věřitelé řádně nesplnili. Soud proto postupoval podle pokračování-2-ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitelů odmítl.

Proti tomuto usnesení podali věřitelé odvolání. Uvedli, že soud prvního stupně nesprávně odmítl jejich insolvenční návrh z důvodu, že nedoložili tvrzené výše svých pohledávek a že byla doložena pouze jedna pohledávka jednoho věřitele, a proto nelze posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku. Podle jejich názoru naopak prokázali svou aktivní legitimaci tím, že mají vůči dlužníku splatné pohledávky minimálně ve výši vyplývající z již předložených dokumentů a rovněž prokázali, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů a pohledávky více jak 3 měsíce po splatnosti. Považují za restriktivní výklad insolvenčního zákona, pokud soud jako jediný důkaz o pohledávce zaměstnance považuje výplatní pásku. Navrhují proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. pokračování-3-

Podle § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitelé podali u soudu prvního stupně dne 27.6.2013 společný insolvenční návrh, kterým se domáhali rozhodnutí o úpadku dlužníka a řešení jeho úpadku konkursem. V návrhu uvedli, že jsou bývalými zaměstnanci dlužníka, a tvrdili skutečnosti ohledně svých splatných pohledávek za dlužníkem. Věřitel a) tvrdil pohledávky z titulu nevyplacené mzdy, stravného a náhrady nutných vedlejších výdajů za říjen 2012, nevyplacené mzdy za listopad 2012 a náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti za období od 5.11.2012 do 2.1.2013 v celkové výši 37.313 Kč splatnou ke dni 20.11.2012 v částce 16.354 Kč, ke dni 20.12.2012 v částce 3.515 Kč a ke dni 20.1.2013 v částce 17.444 Kč. Věřitel b) tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevyplacené mzdy za březen 2012 včetně stravného ve výši 6.639 Kč splatnou ke dni 31.3.2013. Věřitel c) tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevyplacené mzdy za říjen a listopad 2012 v celkové výši 35.221 Kč splatnou ke dni 20.11.2012 v částce 24.472 Kč a 20.12.2012 v částce 10.749 Kč. Dlužník tak má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K návrhu věřitel a) doložil pracovní smlouvu ze dne 1.10.2012 včetně mzdového výměru, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 2.1.2013, podnět ke kontrole Oblastnímu inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 27.11.2012, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění za období od 1.11.2012 do 31.1.2013. Věřitel b) k návrhu doložil potvrzení dlužníka o nástupu zaměstnání věřitele b) u dlužníka dne 5.2.2012, zápis z jednání ze dne 21.3.2012 sepsaný mezi věřitelem b) a dlužníkem včetně potvrzení JUDr. Miloslava Voborníka, advokáta se sídlem Jihlava, Židovská 31, ze dne 15.4.2013. Věřitel c) k návrhu doložil pracovní smlouvu sjednanou s účinností od 1.10.2012 včetně mzdového výměru, ukončení pracovní smlouvy ve zkušební době ze dne 16.11.2012, evidenční list důchodového pojištění za rok 2012. Současně s insolvenčním návrhem věřitelé podali přihlášky svých pohledávek. Usnesením č.j. KSBR 37 INS 14905/2013-A-5 ze dne 6.6.2013 soud prvního stupně vyzval věřitele, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnili insolvenční návrh tak, že předloží listiny, které dokládají jednotlivé mzdové nároky (např. kopii výplatních pásek atd.). Současně byli poučeni, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.6.2013 věřitelé a) až c) sdělili, že vyjma již k návrhu doložených listin nemohou doplnit žádné další soudem požadované listiny, jelikož tyto jim nebyly do dnešního dne dlužníkem vydány, pokračování-4-jak již bylo uvedeno v samotném návrhu. Jde tedy zejména o výplatní pásky, ale i další listiny, které by dokládaly jednotlivé mzdové nároky věřitelů. Věřitelé se pokoušeli získat potřebné dokumenty za pomoci inspektorátu práce, nicméně zatím bezvýsledně. Odkazují proto na listiny přiložené k insolvenčnímu návrhu s tím, že ke zjištění jejich jednotlivých mzdových nároků by mohly pomoci účetní podklady od dlužníka, jelikož není v jejich moci tyto dokumenty získat. Pouze ve vztahu k věřiteli a), kterému byly Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu předány kopie výplatních pásek za měsíce říjen 2012 a listopad 2012 (ve kterých však není zahrnuto stravné, náhrada nutných vedlejších výdajů a přípatek za práci v sobotu a neděli) jsou tyto doklady jako součást tohoto podání věřitelů dodatečně dokládány. Spolu s těmito doklady bylo doloženo potvrzení o šetření podnětu věřitele a) Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 13.6.2013.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) až c) insolvenčního zákona). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího pokračování-5-soudu pod pořadovým č. 91/2009). Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod pořadovým č. 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci věřitelé a) až c) jako insolvenční navrhovatelé splnili požadavky kladené na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu ustanovením § 103 odst. 2 IZ, neboť v insolvenčním návrhu uvedli dostatečná skutková tvrzení ohledně svých splatných (pracovněprávních) pohledávek za dlužníkem, když k těmto pohledávkám každý z nich uvedl jak jejich konkrétní výši včetně právního důvodu, tak datum jejich splatnosti. Lze proto uzavřít, že všichni věřitelé ve svém insolvenčním návrhu tvrdí dostatečně konkrétní (určité) skutečnosti ke svým splatným pohledávkám za dlužníkem a současně z jejich insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má nejméně 3 věřitele (mnohost věřitelů), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a to s ohledem na splatnost závazků dlužníka vůči navrhujícím věřitelům (ke dni 31.3.2012, 20.11.2012, 20.12.2012 a 20.1.2013), čímž jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ. K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení, je tak v dané situaci splněn i předpoklad, totiž konkrétní a určitá tvrzení o dalších věřitelích dlužníka, a to bez ohledu na skutečnost, že tito další věřitelé jsou současně insolvenčními navrhovateli.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelů podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ z důvodu, že k němu nejsou připojeny zákonem požadované přílohy, k jejichž předložení soud prvního stupně navrhující věřitele usnesením vyzval, tedy v daném případě doklady osvědčující výši jejich mzdových pokračování-6-nároků. Podle odvolacího soudu však postup podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ u věřitelského návrhu připadá v úvahu toliko v případě, že věřitel jako insolvenční navrhovatel ani přes řádnou výzvu insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané formulářové podobě (§ 105 IZ). K tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008 ze dne 31.3.2008 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod pořadovým č. 12/2009). Přihláška pohledávky je totiž jediná zákonem požadovaná příloha věřitelského insolvenčního návrhu ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Skutečnost, že v insolvenčním návrhu nejsou dostatečně označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, má vliv pouze na posouzení toho, zda insolvenční navrhovatel doložil svou pohledávku za dlužníkem, tedy osvědčil svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, což je však předmětem věcného posouzení věřitelského insolvenčního návrhu (§ 105 a § 143 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat insolvenčním návrhem navrhujících věřitelů a poté o něm rozhodne věcně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícím věřitelům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu