2 VSOL 725/2011-A-48
KSBR 24 INS 6357/2010 2 VSOL 725/2011-A-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , Komenského 2344/3, 678 01 Blansko, identifikační číslo 130 77 457, o insolvenčním návrhu věřitele Davuri Holding B.V., Naritaweg 165 Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, Nizozemí, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.10.2011, č. j. KSBR 24 INS 6357 /2010-A-26,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka Jaroslava anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jiřího Šebestu (výrok III.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok V.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání na den 2.1.2012 a současně na tento den svolal první schůzi věřitelů a vymezil její program (výrok VII.), uvedl, že účast dlužníka a insolvenčního správce na přezkumném jednání a schůzi věřitelů je nezbytná (výrok VIII.), insolvenčnímu správci uložil předložit do 15.12.2011 zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (výrok IX.), rozhodl, že bude zveřejňovat svá rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok X.) a že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve zrekapituloval tvrzení Davuri Holding B.V. (dále jen insolvenční navrhovatel) prezentovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně a tvrzení dlužníka obsažená v jeho vyjádření ze dne 12.7.2010 a na soudních jednáních. Dále soud rozvedl zjištění učiněná ve vztahu k pohledávce insolvenčního navrhovatele z výpisů z obchodního rejstříku pro Nizozemí, ze smlouvy o úvěru č. 2/703/94 včetně dodatků č. 1 až 3 a Obecných úvěrových podmínek Komerční banky, a.s., z uznání závazků ze dne 3.2.1997 a 1.2.2001, ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 25.3.2000, 10.6.2005 a 30.6.2005 a zdůraznil, že ze shodného tvrzení účastníků zjistil, že dlužník dluží insolvenčnímu navrhovateli z titulu smlouvy o úvěru částku minimálně 9 mil. Kč splatnou v roce 1998. Ve vztahu k dalším věřitelům dlužníka uvedl, že ze shodného tvrzení insolvenčního navrhovatele a dlužníka na jednání soudu dne 3.10.2011 vyplynulo, že dlužník má dluh vůči České spořitelně, a.s. z poskytnutého úvěru ve výši 90.000,-Kč, z toho ve výši minimálně 3.300,-Kč splatný v únoru 2011, ve výši 3.300,-Kč splatný v březnu 2011 a ve stejných částkách splatný v dubnu 2011 až září 2011. Má také dluh vůči RWE, a.s. z titulu poskytnuté elektrické energie ve výši 90.000,-Kč splatný v únoru 2011 a vůči leasingové společnosti z titulu leasingu osobního automobilu ve výši 90.000,-Kč splatný nejpozději 31.12.2010. Dále soud zjistil, že Finanční úřad v Blansku eviduje pohledávku za dlužníkem ve výši 4.110,-Kč na dani z přidané hodnoty splatnou 25.1.2011. K otázce platební schopnosti dlužníka soud uvedl, že dlužník nesplnil povinnost uloženou mu usnesením ze dne 16.6.2010 a nepředložil řádný a úplný seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců. Z přihlášky věřitele č. 2 zjistil, že vykonatelná pohledávka věřitele z titulu dodávek vody a odvádění srážkových vod kanalizací ve výši 15.455,-Kč splatná nejpozději 4.1.2009 nebyla dlužníkem zaplacena dobrovolně, ale byla vymožena soudním exekutorem. Z vyjádření dlužníka zjistil, že dlužník nezaplatil dluh insolvenčnímu navrhovateli, České spořitelně, a.s., RWE, a.s. a leasingové společnosti proto, že na to neměl peníze. K majetkovým poměrům dlužníka zjistil, že dlužník vlastní nemovitosti v odhadované ceně 1.500.000,-Kč. Uzavřel, že insolvenční navrhovatel je osobou oprávněnou k podání insolvenčního návrhu, neboť má za dlužníkem pohledávku minimálně ve výši jistiny 9. mil. Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 2/703/94 splatnou v roce 1998. Závěr o existenci této pohledávky nemůže zvrátit ani námitka dlužníka, že insolvenční navrhovatel pohledávku koupil za malé peníze, neboť otázka výše zaplacené ceny za pohledávku nemá vliv na osvědčení její existence. Na jednání dlužník od této námitky upustil a pohledávku insolvenčního navrhovatele ve výši 9. mil. Kč uznal. Dále soud dovodil, že dlužník má závazek delší 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči insolvenčnímu navrhovateli a věřitelům Česká spořitelna, a.s., RWE, a.s. a vůči neupřesněné leasingové společnosti. Za osvědčenou vzal i skutečnost, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, neboť závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli a vyjmenovaným věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dále proto, že nastala vyvratitelná domněnka ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen

IZ ). Závěr soudu nemohla zvrátit ani námitka dlužníka, že většinu poskytnutého úvěru zaplatil na zálohách svým dodavatelům, aniž byly objednané práce a dodávky realizovány, neboť toto tvrzení dlužníka nemohlo mít vliv na úsudek soudu o jeho úpadku.

Výrok o prohlášení konkursu odůvodnil soud prvního stupně tím, že dlužník je podle § 148 odst. 1 IZ osobou, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužení. Oddlužení je vyloučeno proto, že dlužník má závazky z podnikání (závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli ve výši 9. mil. Kč) a návrh na povolení oddlužení nepodal. Pro reorganizaci nejsou splněny podmínky dle § 316 IZ. Výrok o ustanovení insolvenčního správce odůvodnil tím, že bylo vydáno rozhodnutí o úpadku a osoba insolvenčního správce byla určena opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 14.3.2011.

Proti výrokům I., II. a III. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Zejména namítal, že soud nepřihlédl k řízení u Okresního soudu v Blansku sp. zn. 5 C 104/2005, v němž dlužník podal odvolání proti rozsudku ze dne 11.11.2010, když se soud řádně nezabýval skutečnostmi vyplývajícími z Obecných podmínek úvěrové smlouvy, kterou dlužník uzavřel s Komerční bankou, a.s. Tvrdil totiž, že banka postoupila neplatně pohledávku (v rozporu s podmínkami smlouvy) společnosti Konpo, s.r.o., a proto jsou neplatné i následné postupní smlouvy. Dále uvedl, že trvá na námitce promlčení a na námitce, která byla vznesena vůči uznání závazku ze dne 1.2.2001. Samotné prokázání pravosti podpisu pouhým srovnáním s kopií ověřovací knihy notářky JUDr. Červinkové považuje za neprůkazné a dále zpochybňuje pravost tohoto podpisu. Nalézací soud měl provést důkaz znaleckým posudkem. Podle dlužníka měl soud prvního stupně vzít tyto skutečnosti do úvahy a nerozhodovat o úpadku dlužníka jen na základě návrhu věřitele ze dne 31.5.2011. Ve vztahu k dalším věřitelům dlužník namítal, že ke dni zveřejnění napadeného usnesení v insolvenčním rejstříku neodpovídaly údaje reálnému stavu. Všechny pohledávky, mimo pohledávky insolvenčního navrhovatele, byly a jsou pohledávkami za manželkou dlužníka Evou Hejčovou, nikoliv za dlužníkem. Pohledávka VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s. neexistovala, když byla v mezidobí dlužníkem uhrazena dobrovolně prostřednictvím exekutorského úřadu. Ke dni 3.10.2011 byl do řízení přihlášen pouze insolvenční navrhovatel. Dlužník nemá žádný závazek ani vůči OSSZ Blansko či VZP. Nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 4.100,-Kč vůči Finančnímu úřadu v Blansku řeší souběžně s podáním odvolání. Věřitele Českou spořitelnu, a.s., RWE, a.s. a leasingovou společnost dlužník uspokojí po vzájemné dohodě jednorázově, nebo pravidelnými splátkami. Dále uvedl, že projev vůle, který soud označuje jako uznání, vyjadřuje pouze potvrzení běhu právních událostí, které jsou spojeny se vznikem sporné pohledávky.

U jednání odvolacího soudu dlužník doplnil, že v listopadu 2011 podal u Krajského soudu v Brně žalobu o zmatečnost proti usnesení ze dne 20.4.2011, sp. zn. 27 Co 113/2011. Řízení v označené věci bylo totiž zatíženo vadou při doručování soudních obsílek dlužníkovi, resp. jeho právní zástupkyni. V řízení o zmatečnost dosud soud nečinil žádný úkon. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo insolvenční řízení přerušil s ohledem na zahájené řízení o žalobě pro zmatečnost.

Právní zástupce insolvenčního navrhovatele ve svém vyjádření k odvolání dlužníka zdůraznil, že insolvenční navrhovatel disponuje pravomocnou pohledávkou. Dlužník tuto pohledávku uznal i v rámci tohoto insolvenčního řízení před soudem prvního stupně. Navrhovatel tedy doložil svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu a jsou splněny i znaky úpadku dlužníka, jak je vyhodnotil soud prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání je včasné a podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou že obsahuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud usnesení v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1,2,5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnou uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku, nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 136 odst. 2 písm. b) IZ, musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce.

Podle ust. § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin, které předložili insolvenční navrhovatel a známí věřitelé, jakož i ze shodných tvrzení insolvenčního navrhovatele a dlužníka. V zájmu stručnosti proto odvolací soud odkazuje na tato zjištění a na ně navazující skutkové závěry soudu prvního stupně rozvedené v odůvodnění napadeného usnesení.

V návaznosti na odvolací námitky a v rovině úvah právního hodnocení věci odvolací soud doplnil dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 12.1.2012. Pokud jde o toto dokazování, je třeba uvést, že dlužník ve svém odvolání zejména zpochybňoval pohledávku insolvenčního navrhovatele. Z ust. § 141 odst. 2 IZ však jednoznačně plyne, že v případě, kdy je úpadek dlužníka osvědčen i bez pohledávky navrhujícího věřitele, není v odvolacím řízení zjištěný nedostatek aktivní legitimace důvodem ke zrušení rozhodnutí o úpadku. Odvolací soud proto nejdříve posuzoval, zda úpadek dlužníka nedokládají pohledávky jiných věřitelů, jejichž existence k řízení vyšla najevo (§ 86 IZ). Provedl tedy k důkazu přihlášky pohledávek České spořitelny, a.s., GE Money Bank, a.s. a Finančního úřadu v Blansku, a to nejen samotnými přihláškami pohledávek, ale i listinami, které věřitelé ke svým přihláškám doložili.

Z přihlášek pohledávek odvolací soud zjistil, že věřitel č. 3 GE Money Bank, a.s. přihlásil v insolvenčním řízení svou pohledávku za dlužníkem ve výši 92.382,30 Kč, z toho jistinu ve výši 61.723,41 Kč, s uvedením důvodu vzniku úvěrová smlouva ze dne 26.6.2006, splatnost od 21.9.2009. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26.6.2006 vyplynulo, že věřitel uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru na nákup vozidla specifikovaného v článku 2., výše úvěru činila 197.100,-Kč, měsíční splátka úvěru 4.181,-Kč, počet splátek 72, celková výši měsíční splátky 6.106,15 Kč, poslední splátka splatná dne 26.6.2012, první splátka splatná 26.7.2006. Z vyúčtování úvěrové smlouvy z důvodu předčasného ukončení vyplývá, že nezaplacená jistina k datu 21.9.2009 bez DPH činila 115.049,68 Kč, počet uhrazených splátek 35, konečný zůstatek 92.382,30 Kč.

Věřitel č. 4 Česká spořitelna, a.s. přihlásil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 159.900,14 Kč, jistina ve výši 133.018,74 Kč, důvod vzniku smlouva o úvěru ze dne 19.3.2007, splatnost od 26.7.2009. Ze smlouvy o úvěru č. 3064721863 ze dne 19.3.2007 se podává, že věřitel uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru, v níž se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr v maximální výši 276.894,-Kč. Úvěr byl poskytnut bez uvedení účelu použití prostředků a klient se zavázal splatit úvěr pravidelnými splátkami 3.229,-Kč vždy k 25. dni každého měsíce, první splátku zaplatit dne 25.4.2007 a konečná splatnost byla stanovena na den 25.3.2014. Z přehledu o stavu úvěru vyplývá, že výše úvěru činila 200.000,-Kč, splacena byla částka 106.523,96 Kč, jistina po splatnosti činí 133.018,74 Kč.

Z přihlášky věřitele č. 5 Finančního úřadu v Blansku odvolací soud zjistil, že věřitel si přihlásil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši

4.507,-Kč a sestávala ze tří pohledávek. Z pohledávky ve výši 4.008,-Kč splatné 21.1.2011, vykonatelné na základě platebního výměru ze dne 1.2.2011, dále z pohledávky ve výši 102,-Kč splatné 25.10.2010, vykonatelné na základě daňového přiznání ze dne 25.10.2010 a z pohledávky 397,-Kč splatné 3.10.2011, vykonatelné na základě platebního výměru ze dne 6.10.2011. Z přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2010 plyne, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné dne 26.11.2010. Daňová povinnost je uvedena ve výši 4.110,-Kč. Z platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 1.2.2011 vyplývá, že dlužníkovi byla vyměřena daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2010 ve výši 4.008,-Kč. Rozhodnutí je vykonatelné dnem 26.1.2011.

Z poštovní poukázky předložené dlužníkem odvolací soud zjistil, že dne 29.12.2011 dlužník podal u České pošty finanční hotovost 4.507,-Kč adresovanou Finančnímu úřadu v Blansku jako doplatek na dani z přidané hodnoty.

Po vyhodnocení listin doložených k přihláškám pohledávek a předložených dlužníkem dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení byla doložena pohledávka věřitele České spořitelny, a.s. ve výši nejméně 133.018,-Kč z titulu nesplaceného úvěru č. 3064721863 na základě úvěrové smlouvy ze dne 19.3.2007. Pohledávka je splatná od 26.7.2009 a dlužník ji u jednání odvolacího soudu nezpochybňoval.

Dalším věřitelem, který doložil svou pohledávku za dlužníkem, je GE Money Bank, a.s. Jedná se o pohledávku z titulu úvěrové smlouvy č. 33264106 ze dne 26.6.2006 ve výši nejméně 61.723,-Kč splatnou 21.9.2009. Rovněž tuto pohledávku dlužník v odvolacím řízení nezpochybňoval. Podle odvolacího soudu doložil svou pohledávku za dlužníkem i věřitel Finanční úřad v Blansku. Jedná se o pohledávku ve výši 4.110,-Kč z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty. Z toho pohledávka ve výši 102,-Kč byla splatná dne 25.10.2010 a doložena byla daňovým přiznáním ze dne 25.10.2010, vykonatelným dne 26.10.2010. Pohledávka ve výši 4.08,-Kč byla splatná 25.1.2011, doložena byla platebním výměrem ze dne 1.2.2011, vykonatelným 26.1.2011. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že pohledávky Finančního úřadu v Blansku jsou vykonatelné a jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.8.2001, sp. zn. 29 Cdo 1248/1999, zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, pod č. 9, rok 2003, doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutí, nemůže konkursní soud při rozhodování o návrhu na prohlášení konkursu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Podle názoru odvolacího soudu jsou tyto závěry, týkající se posuzování vzniku pohledávky dokládané vykonatelným soudním rozhodnutím a uplatněné navrhujícím věřitelem v konkursním řízení (dle zákona o konkursu a vyrovnání účinného do 31.12.2007), použitelné i v řízení insolvenčním. Odvolací soud nevidí žádného rozumného důvodu, proč by uvedené závěry nebylo možno aplikovat i v případě dalších věřitelů dlužníka.

K námitce dlužníka, že Finančnímu úřadu v Blansku uhradil celou jeho přihlášenou pohledávku (4.507,-Kč), považuje odvolací soud za nutné uvést, že částku odpovídající jeho dluhu poukázal dlužník Finančnímu úřadu v Blansku dne 29.12.2011 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, jak bylo prokázáno v odvolacím řízení. Jelikož k úhradě závazku dlužníka došlo až v době po vydání napadeného usnesení, je tato skutečnost při hodnocení znaků úpadku bez významu. Pro posouzení existence pohledávky věřitele je totiž rozhodný stav v době vydání napadeného usnesení. Tento závěr má oporu v ust. § 144 odst. 1 věta poslední IZ, dle kterého nelze ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku, v odvolacím řízení přihlížet.

Dále se odvolací soud zabýval pohledávkou navrhujícího věřitele. Jak soud prvního stupně správně uzavřel, aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele domáhat se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka byla dána doložením jeho splatné pohledávky za dlužníkem ve výši minimálně 9. mil. Kč (jistina) z titulu smlouvy o úvěru č. 2/703/94, splatné v roce 1998. Tuto pohledávku insolvenčního navrhovatele dlužník v řízení před soudem prvního stupně nezpochybňoval. Soud prvního stupně posuzoval pohledávku jako nevykonatelnou, neboť v době vydání rozhodnutí neměl k dispozici příslušná soudní rozhodnutí dokládající existenci pohledávky.

Insolvenční navrhovatel až ve své přihlášce pohledávky podané u Krajského soudu v Brně dne 3.11.2011 doložil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 11.11.2010, č. j. 5 C 104/2005-382 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.4.2011. Z těchto rozhodnutí odvolací soud zjistil, že v právní věci žalobce Davuri Holding B.V. proti žalovanému Jaroslavu Hejčovi byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9.154.020,13 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.4.2011 nabylo právní moci dne 17.6.2011 a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 11.11.2010 se stal vykonatelným v červenci 2011 (v době před vydáním napadeného usnesení). Proto je možno podle názoru odvolacího soudu pohlížet na pohledávku insolvenčního navrhovatele jako na pohledávku vykonatelnou. Tento závěr nemůže zvrátit ani odvolací námitka dlužníka, že v listopadu 2011 podal žalobu pro zmatečnost (ze dne 18.11.2011). Tato námitka totiž není způsobilá zvrátit závěr soudu o doložení pohledávky insolvenčního navrhovatele vykonatelným rozhodnutím. Podle názoru odvolacího soudu, pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím nelze považovat za nedoloženou v intencích § 105 IZ jen proto, že probíhá řízení o žalobě pro zmatečnost.

Lze tedy shrnout, že v řízení byly osvědčeny pohledávky celkem čtyř věřitelů (insolvenčního navrhovatele a tří známých věřitelů) dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), přičemž se jedná o pohledávky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Osvědčen byl i další znak úpadku, kterým je neschopnost dlužníka tyto závazky plnit (§ 3 odst. 1 písm. c /IZ). Ve shodě se soudem prvního stupně zastává odvolací soud názor, že dlužník jednak pohledávky výše označených věřitelů a insolvenčního navrhovatele neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), jednak nastala vyvratitelná domněnka ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) IZ, že dlužník není schopen své splatné závazky plnit, když nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 2 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. O platební neschopnosti dlužníka svědčí také skutečnost, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nezaplatil ani pohledávky v nižší výši (částku 4.507,-Kč uhradil Finančnímu úřadu v Blansku až koncem prosince 2011), aniž by ji jakkoli rozporoval.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodl o úpadku dlužníka podle ust. § 136 odst. 1 IZ. Pokud soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs a dlužníkovi ustanovil insolvenčního správce, byl i tento jeho postup správný. Rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a o ustanovení insolvenčního správce soud prvního stupně přiléhavě odůvodnil. V tomto směru proto lze na jeho závěry uvedené v odůvodnění napadeného usnesení zcela odkázat.

Usnesení soudu prvního stupně je v napadených výrocích I., II. a III. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 74 odst. 2 IZ, § 237 odst. 1, písm. c/, § 238a odst. 1, písm. a/ a § 240 odst. 1 o.s.ř.)

V Olomouci dne 12. ledna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu