2 VSOL 724/2012-A-85
KSBR 40 INS 9347/2010 2 VSOL 724/2012-A-85

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka KLIMINVEST CZ a.s., se sídlem, 612 00 Brno, Štefánikova 131/61, Ponava, IČO: 27 661 971, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Bašty 416/8, o insolvenčních návrzích insolvenčních navrhovatelů a) Miroslava Trojáka, bytem 569 07 Radiměř 22, zastoupeného JUDr. Janou Gregorovou, advokátkou, se dílem Brno, Ostrá 18 a b) 1. ČERNOPOLNÍ s.r.o., se sídlem 612 00 Brno, Královo Pole, Volfova 8, IČO: 63 481 405, zastoupeného JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 4, o odvolání insolvenčního navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2012 č.j. KSBR 40 INS 9347/2010-A-72,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku I., kterou byl zamítnut insolvenční návrh navrhovatele b), a v části výroku II., kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi dlužníkem a navrhovatelem b), p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh ze dne 17.8.2010 (výrok I.) a zavázal insolvenční navrhovatele a) a b) každého k povinnosti zaplatit dlužníku na nákladech řízení částku 6.300 Kč (výrok II.).

Podle odůvodnění se v insolvenčním řízení zahájeném dne 17.8.2010 domáhal insolvenční navrhovatel a) zjištění úpadku dlužníka a podáním ze dne 29.9.2010 přistoupil do insolvenčního řízení navrhovatel b). Insolvenční návrh navrhovatele a) byl zamítnut proto, že jeho pohledávka zanikla soluční úschovou, není tedy aktivně legitimován k podání návrhu. Dále se soud zabýval aktivní legitimací navrhovatele b) a dospěl k závěru, že ani ten nedoložil svou tvrzenou pohledávku. Podle soudu si navrhovatel b) a dlužník ve smlouvě o dílo, uzavřené dne 16.5.2007, sjednali v souladu s § 263 obchodního zákoníku úpravu odlišnou od jeho ustanovení § 548 odst. 1, neboť vznik práva na zaplacení ceny díla vázali na jiné skutečnosti, než jsou v něm stanoveny, a za situace, kdy nedošlo k čerpání úvěru, se pohledávka nestala splatnou . Protože dlužník v prodlení nebyl, navrhovatel b) od smlouvy o dílo podle § 548 odst. 2 obchodního zákoníku platně neodstoupil. Závazkový vztah podle soudu zanikl nemožností plnění a navrhovateli b) vznikla pohledávka z bezdůvodného obohacení dlužníka, která je však sporná a k jejímuž prokázání by bylo třeba provést dokazování přesahující meze insolvenčního řízení. Protože navrhovatel b) v řízení neosvědčil svou aktivní legitimaci, soud jeho insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel b), včasné odvolání (dále jen odvolatel ). Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že jeho pohledávka nebyla doložena a je sporná a se závěrem, že smlouva o dílo je platná i v části ujednání o splatnosti ceny díla. Tento názor je podle něj nesprávný proto, že odvolatel nebyl schopen ovlivnit skutečnost, na niž byla splatnost ceny vázána. Soud toto ujednání posoudil v rozporu s názorem Nejvyššího soudu ČR v jeho rozhodnutí ze dne 9.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008, podle něhož ujednání o splatnosti ceny díla ve vazbě na poskytnutí platby třetí osobou je neplatné podle § 39 občanského zákoníku, protože může vést k situaci, kdy třetí osoba objednateli nezaplatí a pohledávka zhotovitele na zaplacení ceny díla se tak nestane nikdy splatnou a vymahatelnou. Tím nastane stav, že ačkoli objednatel přijal od zhotovitele úplatné plnění, nebude za něj povinen poskytnout úplatu. Ve předmětné smlouvě o dílo podmínil dlužník splatnost svého závazku obdržením úvěru , ačkoli odvolatel neměl možnost ovlivnit splnění podmínek pro čerpání úvěru dlužníkem ani poskytnutí úvěru úvěrující bankou. Protože se s touto námitkou soud řádně nevypořádal, jeho závěry o neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo podle § 548 odst. 2 obchodního zákoníku jsou nejen nesprávné, ale v přímém rozporu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nesprávné je dle něj i posouzení odstoupení od smlouvy dle § 326 obchodního zákoníku. Možnost zrušit závazky ze smlouvy o dílo tímto způsobem je dána proto, že byla dohodnuta dílčí plnění a odvolatel byl povinen plnit svůj závazek k dalšímu dílčímu plnění před splněním závazku dlužníka uhradit cenu sjednanou za tuto příslušnou část plnění. Odvolatel nesouhlasil ani s názorem soudu, že splnění jeho závazku se stalo nemožným, protože dílo pro dlužníka dokončil jiný subjekt. Dlužník sice s jinou osobou dále spolupracoval, ale zpracovaná projektová dokumentace nebyla stavebním úřadem přijata a nebylo podle ní vydáno stavební povolení. Odvolatel však dlužníku předal samostatnou dílčí část projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a to bylo na jejím základě vydáno. I pokud by nedošlo ke zrušení závazků ze smlouvy odstoupením, zanikly by v důsledku nemožnosti plnění na straně dlužníka, který od 16.5.2007, kdy byla uzavřena smlouva, až dosud nesplnil podmínky pro čerpání úvěru. Z těchto důvodů odvolatel setrvává na svém názoru, že mu vznikla pohledávka na úhradu části sjednané ceny díla. Pokud by však soud dospěl k závěru, že závazky ze smlouvy o dílo zanikly jiným způsobem, má odvolatel nepochybně pohledávku z bezdůvodného obohacení za předané samostatně využitelné dílčí plnění, jejíž výše je nepochybně shodná jako sjednaná cena části dílčího plnění, která je obvyklou cenou, odpovídající dokumentaci díla srovnatelného rozsahu a složitosti pro vydání územní rozhodnutí. Výše jeho pohledávky není rozhodující k osvědčení aktivní legitimace, protože odvolatel doložil, že vůči dlužníku splatnou pohledávku má, ať již z důvodu ceny díla, či z titulu bezdůvodného obohacení. V odvolacím řízení proto žádal zrušení napadeného usnesení a navrhl, aby odvolací soud postupoval podle § 221 odst. 2 o.s.ř.

Dlužník se k podanému odvolání nevyjádřil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení IZ (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání, když odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 94 odst. 3 IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutkový stav věci nebyl mezi účastníky odvolacího řízení sporný a z důvodu přehlednosti jej odvolací soud shrnuje následujícím způsobem:

Dne 16. 5. 2007 byla mezi odvolatelem a dlužníkem uzavřena smlouva o dílo v režimu obchodního zákoníku (dále jen Smlouva ), ve které si smluvní strany ujednaly, že odvolatel se jako zhotovitel zavazuje pro dlužníka jako objednatele provést a zajistit přípravné, projektové a inženýrské práce pro stavbu KOMERČNÍ A OBYTNÝ SOUBOR V AREÁLU BÝVALÝCH JASELSKÝCH KASÁREN V BRNĚ

(bod II.1 Smlouvy). Objednatel se zavázal dílo podle bodu II.1. Smlouvy převzít a zaplatit zhotoviteli sjednanou cenu za jeho provedení dle podmínek obsažených dále ve Smlouvě (bod II.5. Smlouvy). V bodech VI.2,3 Smlouvy bylo dohodnuto, že do 14-ti dnů od předání návrhu na vydání územního řízení, který bude místně příslušným stavebním úřadem přijat bez výhrad, nejdříve však po čerpání úvěru schváleného úvěrující bankou (v případě financování záměru prostřednictvím úvěru) uhradí objednatel část ceny za dokumentaci pro územní řízení ve výši 1.000.000 Kč a že do 14-ti dnů od právoplatnosti územního rozhodnutí, nejdříve však po čerpání úvěru schváleného úvěrující bankou (v případě financování záměru prostřednictvím úvěru), uhradí objednatel zbylou část ceny dokumentace pro územní řízení ve výši 5.285.000 Kč. V bodě VI.10 Smlouvy je uvedeno, že zhotovitel je plně srozuměn se skutečností, že objednatel bude veškeré finanční závazky (vyjma první úhrady Kč 250.000,-+ 19% DPH dle bodu VI.1. Smlouvy) plynoucí ze Smlouvy zcela hradit z finančních prostředků poskytnutých úvěrující bankou, a že v tomto smyslu budou finanční závazky zaplaceny až po čerpání příslušných finančních částek z banky. Objednatel je tak povinen při dodržení smluvních ujednání ze strany zhotovitele uhradit jednotlivé platby za dílo neprodleně po obdržení prostředků z banky, čímž se odkládá splatnost částek.

Dopisem ze dne 25.8.2008 odvolatel oznámil dlužníku, že jej ve smyslu § 326 obchodního zákoníku žádá o poskytnutí dodatečného zajištění plnění finančních závazků ze Smlouvy tak, že dlužník předloží úvěrovou smlouvu, ze které bude patrno, že pohledávky budou uhrazeny ve smluvených termínech, nebo ke složení jistoty ve výši 3.120.000 na účet odvolatele.

V dopise ze dne ze dne 17. 10. 2008 odvolatel dlužníku sdělil, že vystavil fakturu č. 080005 ze dne 19.5.2008 na částku Kč 1.190.000 Kč, splatnou dne 17.6.2008, a vytýkal mu, že tuto částku dosud neuhradil. Podle něj je Smlouva v části o posunutí splatnosti vyúčtovaných částek do doby čerpání úvěru schváleného úvěrující bankou v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dovolává se neplatnosti této části smlouvy. Odkazoval na svůj dopis ze dne 25.8.2008, kterým vyzval dlužníka, aby mu do 10.9.2008 předložil platnou úvěrovou smlouvu nebo v témže termínu složil finanční jistotu 3.120.000 Kč na jeho účet. Protože se tak nestalo, odvolatel odstupuje od Smlouvy z důvodu prodlení dlužníka s úhradou ceny za dílo a neposkytnutí dostatečného zajištění plnění závazku dlužníkem. S odkazem na předání díla do etapy č. 3 dle bodu II.1 Smlouvy žádá úhradu ceny díla dle bodu V.1 Smlouvy ve výši 7.425.600 Kč včetně DPH. Po odpočtu zálohy 673.500 Kč žádá odvolatel po dlužníkovi úhradu 6.752.100 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení odstoupení. Současně vyzval dlužníka, aby vrátil veškerou projektovou dokumentaci, s tím, že není oprávněn ode dne odstoupení od smlouvy tuto projektovou dokumentaci využívat. Odstoupení bylo dlužníku doručeno dne 24.10.2008.

Podle odvolatelem zpracované projektové dokumentace bylo vydáno dne 17.6.2008 Územní rozhodnutí č. 132, kterým příslušný stavební úřad rozhodl o umístění stavby Komerční a obytný soubor NOVUS v areálu bývalých Jaselských kasáren v Brně-Králově poli (toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení dne 12.9.2008 příslušným správním orgánem potvrzeno).

Podle § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 548 odst. 1,2 obchodního zákoníku (dále ObchZ ), objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení objednatele a nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.

Podle § 326 odst. 1, 2, 3 ObchZ, je-li strana povinna plnit závazek před plněním závazku druhé strany, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude poskytnuto nebo dostatečně zajištěno plnění druhé strany, jestliže po uzavření smlouvy se stane zřejmým, že druhá strana nesplní svůj závazek vzhledem k nedostatku své způsobilosti poskytnout plnění nebo vzhledem k svému chování při přípravě plnění závazku. V případech uvedených v odstavci 1 může oprávněná strana stanovit druhé straně přiměřenou lhůtu k dodatečnému zajištění plnění a po uplynutí této lhůty může od smlouvy odstoupit. Bez poskytnutí této lhůty může strana od smlouvy odstoupit, jestliže na majetek druhé strany je prohlášen konkurs. Pokud z odstavců 1 a 2 nevyplývá něco jiného, není žádná ze stran oprávněna odepřít plnění nebo odstoupit od smlouvy z důvodu, že závazek druhé strany z jiné smlouvy nebyl splněn řádně nebo včas.

Odvolací soud se shoduje s názorem soudu prvního stupně, že v bodě VI. Smlouvy smluvní strany platně ujednaly odklad splatnosti ceny dílčích částí díla na dobu čerpání úvěrových prostředků, poskytnutých dlužníku úvěrující bankou. Tímto ujednáním dle odvolacího soudu nedošlo ke sjednání vzniku práva odvolatele (zhotovitele) na zaplacení ceny dílčích částí díla odlišně od ustanovení § 548 odst. 1 ObchZ, podle kterého toto právo vzniká provedením díla, tedy řádným ukončením a předáním dílčí části díla dlužníku (§ 554 ObchZ). Na podmínku čerpání úvěrových prostředků dlužníkem byla smluvními stranami vázána jen splatnost ceny díla, nikoli vznik nároku odvolatele. Jedná se o odkládací podmínku splatnosti ceny díla nejistou, nikoli však nemožnou, proto se nemůže jednat o absolutně neplatné ujednání, přestože ve smlouvě chybí určení okamžiku, kdy se tato podmínka nesplnitelnou stává (§ 36 odst. 1 občanského zákoníku).

Odvolatel již v řízení před soudem prvního stupně argumentoval názorem v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008, ve kterém se Nejvyšší soud vyslovil k otázce tzv. řetězových plateb . S názorem v tomto rozhodnutí se soud v odůvodnění napadeného usnesení výslovně nevypořádal, a tato odvolací námitka je opodstatněná. Ve zmiňovaném rozhodnutí

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ujednání o vazbě splatnosti ceny díla na poskytnutí platby objednateli třetí osobou v rámci jiného závazkového vztahu, je neplatné podle § 39 občanského zákoníku, protože popírá zásadu obchodních závazkových vztahů, podle které se úplatné plnění poskytuje za úplatu. Závěr o neplatnosti ujednání o řetězových platbách vyslovený v tomto rozhodnutí, které nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako závazné výkladové stanovisko Nejvyššího soudu, podle názoru odvolacího soudu v této věci aplikovat nelze proto, že dohoda o odkládací podmínce ze Smlouvy vyplývá zcela jasně a odvolatel byl s odložením splatnosti ceny díla srozuměn (viz text bodu VI.10 Smlouvy), přitom možnost sjednat si odstoupení od Smlouvy, pokud v určené lhůtě po provedení dílčích částí díla dlužník nebude čerpat úvěrové prostředky, nevyužil. V tomto případě, kdy stranami smluvního vztahu jsou profesionálové (podnikatelé) a vztah se týká jejich podnikatelské činnosti, by závěr o neplatnosti určitě sjednané odkládací podmínky splatnosti podle § 39 občanského zákoníku byl v rozporu jak s principem smluvní volnosti a autonomie vůle smluvních stran (čl. 2 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.), tak s obecným principem pacta sunt servanda . Odvolatel neuvedl a nedoložil žádná konkrétní tvrzení o tom, že by došlo ke zmaření této sjednané podmínky (tedy že se stala nesplnitelnou), až v odvolání jen obecně tvrdil, že dlužník podmínky pro čerpání úvěru dosud nesplnil.

Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že splatnost ceny dílčích částí díla byla dohodnuta s odkládací podmínkou čerpání úvěru a odvolatel neměl dne 24.10.2008, kdy byl dlužníku doručen úkon odstoupení, splatnou pohledávku za dlužníkem, s jejíž úhradou by dlužník byl v prodlení. Ke zrušení závazků ze Smlouvy podle § 548 odst. 2 ObchZ nedošlo a odvolatel nedoložil splatnou pohledávku z titulu ceny dílčích částí díla podle tohoto ustanovení.

Jako další důvod zrušení závazků ze Smlouvy odvolatel tvrdil, že závazky ze Smlouvy zanikly podle § 326 odst. 2 ObchZ. Dopisem ze dne 25.8.2008 dokládal, že požadoval po dlužníku dodatečné zajištění jeho plnění složením jistoty nebo předložení platné úvěrové smlouvy a tento důvod zrušení závazků ze Smlouvy rovněž uplatnil v úkonu odstoupení ze dne 17.10.2008. Závěr soudu prvního stupně, že zrušení smluvních závazků uvedeným způsobem není možné, protože ze Smlouvy neplyne pro smluvní strany vzájemná podmíněnost závazků s různou dobou plnění a tato neplyne ani ze zákona, je správný a odvolací soud, který v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, se s tímto názorem zcela ztotožnil (k podmíněnosti vzájemného plnění viz rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2010, sp. zn. 32 Cdo 1596/2010 či rozhodnutí ze dne 29.11.2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006, obě dostupná na webových stránkách tohoto soudu). Proto ke zrušení smluvního vztahu, včetně ujednání o splatnosti ceny dílčích částí díla, nedošlo ani tímto způsobem.

Mezi dlužníkem a odvolatelem nebylo sporu o tom, že dílo bylo co do dílčího plnění dle bodu II. 1., 2. a 3 Smlouvy provedeno. Námitky vznášené dlužníkem, že další etapu díla navrhovatel b) neprovedl a proto se obrátil s jeho provedením na jiný subjekt, by mohly být významné pro posouzení případných nároků z vad díla (neúplné plnění) a možné ukončení vztahu ze strany dlužníka, který však tvrdil, že dosud nedošlo k zániku smluvního vztahu (přesto podle něj má odvolatel nárok na plnění z bezdůvodného obohacení). Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nedospěl k závěru, že ze shodného tvrzení dlužníka i odvolatele o tom, že projektovou dokumentaci pro stavební řízení dle bodu II.4. Smlouvy provedl pro dlužníka jiný subjekt, lze učinit závěr, že smluvní vztah zanikl nemožností plnění. Tímto způsobem by dle odvolacího soudu mohlo dojít jen k zániku dílčích závazků smluvních stran dle bodů II.4. a VI.4.5. Smlouvy, nikoli k zániku všech závazků ze Smlouvy, včetně ujednání o splatnosti ceny již provedených dílčích částí díla. Tímto způsobem by nemohlo dojít ani k zániku již splněných dílčích závazků (tedy těch, které již zanikly provedením díla).

Z pouhé skutečnosti, že dílčí část díla byla provedena již v roce 2008 a další dílčí plnění dle Smlouvy nebylo zhotovitelem poskytnuto, nelze bez dalšího dovozovat, že smluvní vztah zanikl. Zánik smluvního vztahu jako celku, včetně ujednání o splatnosti ceny provedených dílčích částí díla, některým ze způsobů dle § 352 a násl. ObchZ (dodatečná nemožnost plnění, zmaření účelu smlouvy) odvolatel netvrdil a nedokládal a dlužník, jak uvedeno výše, trval na názoru, že smluvní vztah nadále trvá. Odvolatel v řízení ani netvrdil nic o tom, že by došlo ke zmaření sjednané odkládací podmínky splatnosti. Proto za daného skutkového stavu věci nelze učinit jiný závěr, než že odvolatel sice doložil vznik nároku na zaplacení ceny dílčích částí díla, nedoložil však splatnost své pohledávky z tohoto titulu, jejíž splatnost byla smluvně odložena do doby čerpání úvěru dlužníkem.

V závěru, že odvolatel svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu nedoložil, se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, byť důvod jejího nedoložení spatřuje pouze v nedoložení splatnosti jeho pohledávky. Zčásti odlišný názor odvolacího soudu však nemá dopad na závěr o věcné správnosti napadeného usnesení v části výroku I., kterým byl insolvenční návrh odvolatele zamítnut. Správný je i jeho výrok II. v části o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi odvolatelem a dlužníkem.

K námitce odvolatele, že pokud nemá pohledávku z titulu smluvního závazku, má přinejmenším pohledávku z titulu plnění z bezdůvodného obohacení (ze zaniklého smluvního vztahu, § 351 ObchZ) odvolací soud uvádí, že pokud odvolatel splnil svůj dílčí závazek podle Smlouvy a následně došlo k zániku smluvního vztahu jinak než podle § 548 odst. 2 ObchZ, vznikla by mu pohledávka za dlužníkem z titulu splněného závazku, nikoli pohledávka z bezdůvodného obohacení. Takovou pohledávku by mohl mít jen pokud by tvrdil a doložil, že dílčí plnění poskytl až po té, co došlo k zániku smluvního vztahu. V tomto případě by však musel doložit i výši bezdůvodného obohacení dlužníka, který odvolateli poskytl plnění ve výši 673.500 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. v částech, otevřených odvoláním k přezkumu, jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi odvolatelem a dlužníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má dlužník, kterému však dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu