2 VSOL 721/2014-A-8
KSOS 37 INS 15206/2014 2 VSOL 721/2014-A-8

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Daniela Kuncíře, rodné číslo 640416/2204, Opavská 773/93, 708 00 Ostrava-Poruba, identifikační číslo 873 78 922, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2014, č. j. KSOS 37 INS 15206/2014-A-3,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 3.6.2014. Dlužník má peněžité závazky v celkové výši cca 710.000 Kč a movitý majetek, jehož hodnotu dlužník odhadl na částku 12.100 Kč. Je v úpadku ve formě platební neschopnosti i ve formě předlužení. Jelikož dlužník ke dni podání insolvenčního návrhu disponuje pouze drobným majetkem nízké hodnoty a soud nemá v této počáteční fázi řízení dostatek informací o hodnotě movitých věcí a jejich reálné zpeněžitelnosti, považuje za nezbytné uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu. Jejím účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nedisponuje předmětnou finanční hotovostí a povinnost k úhradě maximální výše zálohy se pro něj stává nesplnitelnou. V důsledku rozhodnutí soudu je postaven do situace, kdy nemůže pro řešení svých dluhů využít insolvenční řízení. Je si vědom skutečnosti, že v insolvenčním řízení vznikají náklady, které je nezbytné uhradit, avšak § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. připouští, aby tyto náklady byly hrazeny i jinak. Zdůraznil, že jeho insolvenční řízení bude svým rozsahem menším a co do složitosti jednodušším, což jistě přispěje ke zcela minimálnímu případnému nárůstu dalších nákladů. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně změnil tak, že částka uložená dlužníkovi k zaplacení se sníží tak, aby odpovídala finančním a majetkovým možnostem dlužníka.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně je nutno uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl i ke správným skutkovým závěrům. Proto je možno pro stručnost odkázat na zjištění a skutkové závěry soudu prvního stupně rozvedené uvedené v odůvodnění napadeného usnesení.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové finanční prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší části krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

V posuzované věci je podstatné, že dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhá řešení jeho úpadku konkursem, a z tohoto návrhu (včetně přiložených seznamů) plyne, že dlužník má ve svém majetku pouze věci, které představují obvyklé zařízení domácnosti a bytu.

Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že v této věci je třeba dlužníkovi uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky a jeho majetek je tvořen běžným bytovým zařízením (lednička, pračka, televizor, sedačka, kuchyňský stůl, židle). Pouhá existence uvedeného majetku nezbavuje dlužníka povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V dané fázi řízení nelze totiž s jistotou odhadnout hodnotu předmětných věcí a zejména výtěžek jejich zpeněžení. S ohledem na účel zálohy, kterým je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné alespoň částečně zpeněžit majetkovou podstatu, je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná. Za náklady insolvenčního řízení lze přitom považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, účetní služby.

Dlužníku je nutno přisvědčit, že soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli zálohu v nižší než v maximální výši. To však nemění ničeho na správnosti postupu soudu prvního stupně v této věci. Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud zálohu ve výši 50.000 Kč za přiměřenou okolnostem dané věci.

Podle § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, když již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na něm, bude-li trvat na věcném projednání insolvenčního návrhu, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Z výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu