2 VSOL 721/2013-A-15
KSBR 30 INS 14984/2013 2 VSOL 721/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Rozdrojovice 7, PSČ 664 34, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 14984/2013-A-8 ze dne 24. 6. 2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví toto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a to že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30% svých pohledávek. Dlužník je schopen během 5 let po odečtení částky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce uhradit pouze částku 91.740 Kč, což představuje 20,7% pohledávek nezajištěných věřitelů. Vzhledem k tomu by insolvenční soud musel návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud proto podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě dlužníka chyběly.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že vzniklou situaci řešil se svým zaměstnavatelem, který byl ochoten navýšit jeho příjem o 1.000 Kč. Navrhuje proto, aby vzhledem k jeho situaci mu byla stanovena co nejnižší možná záloha na náklady insolvenčního řízení. K odvolání dlužník doložil dodatek ke své pracovní smlouvě ze dne 28. 6. 2013, dle kterého s účinností od 1. 7. 2013 se jeho hrubá mzda zvyšuje o částku 1.000 Kč, tj. na částku 17.500 Kč měsíčně hrubého.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 27.5.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že má 15 splatných závazků v celkové výši 441.853 Kč, jejichž splatnost nastala zejména v letech 2008 a 2009, v současné době jsou vůči němu vedena exekuční řízení a není schopen své závazky zaplatit. V návrhu dlužník specifikoval své nezajištěné závazky (nevykonatelné a vykonatelné) co do označení věřitele, právního důvodu a výše závazku. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu, u všech závazků uvedl datum jejich splatnosti (v letech 2005, 2007, 2008, 2009 a 2010), u vykonatelných závazků uvedl příslušná rozhodnutí. Součástí seznamu závazků dlužník učinil i seznam majetku, ve kterém uvedl toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti (v počtu 3 kusů) a nářadí (v počtu 10 kusů).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové finanční prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší části krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

S ohledem na strukturu a hodnotu majetku dlužníka (movité věci tvořící běžné vybavení a nářadí) lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách), by dlužník ze své mzdy, která činí měsíčně 17.500 Kč hrubého, tj. 15.236 Kč čistého, mohl po odečtení nepostižitelné částky ve výši 10.614 Kč (6.064,67 Kč na dlužníka, 4.548,50 Kč na manželku a 2 děti) ze zbylých 4.622 Kč pro splátky použít 2/3, tedy částku 3.080 Kč. Za 5 let by tak dlužník zaplatil 184.800 Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 119.460 Kč, případně 130.800 Kč (byl-li by insolvenční správce plátcem DPH), by dlužník byl schopen zaplatit 29,62%, případně 27,05% závazků vůči nezajištěným věřitelům. Z těchto údajů je tedy zřejmé, že nezajištění věřitelé by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi plnění v hodnotě nižší než je 30% jejich pohledávek, přičemž dlužník nedoložil souhlas žádného z věřitelů s nižším plněním. Na základě těchto skutečností lze předpokládat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a současně o způsobu řešení úpadku dlužníka bude rozhodnuto konkursem (§ 396 IZ).

Na základě shora uvedeného odvolací soud přisvědčuje správnému závěru soudu prvního stupně, že je nutno uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by byl schopen hradit náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce od počátku, a tím překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, rovněž tak poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V tom je možno odkázat i na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v níž zákonodárce k ustanovení § 144 IZ výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Dále zákonodárce uvedl, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši požadované zálohy, neboť podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat i vznik hotových výdajů insolvenčního správce. Lze proto uzavřít, že výše požadované zálohy v částce 50.000 Kč je zcela přiměřená.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu