2 VSOL 72/2012-A-23
KSOS 39 INS 15649/2011 2 VSOL 72/2012-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Mgr. Richarda anonymizovano , r.č. 880421/5926, bytem Nedbalova 406, 747 31 Velké Hoštice, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2012, č.j. KSOS 39 INS 15649/2011-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil shora označeným usnesením dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení na označený bankovní účet. Na odůvodnění uvedl (poté co zrekapituloval výši závazků dlužníka vůči nezajištěným věřitelům, jeho příjmové a majetkové i osobní poměry, jak plynou ze seznamu závazků a seznamu majetku), že z dlužníkova příjmu by na měsíční splátku k plnění pohledávek věřitelů bylo možno strhnout 2.074,-Kč a jeho příjem dle darovací smlouvy od dárců MUDr. Anny a Richarda anonymizovano činí 7.000,-Kč měsíčně. Proto je zjevné, že podstatná část plnění oddlužení není zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů, ale z daru od třetích osob. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011-A-9, v němž odvolací soud vylovil názor, že v situaci, kdy by celé břemeno splátek v oddlužení nesly třetí osoby, by povolení oddlužení bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Pokud dlužník přesto žádá o oddlužení, lze takový návrh považovat za návrh, kterým je sledován nepoctivý záměr. Insolvenční zákon sice nevylučuje, aby pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka byly použity mimořádné příjmy, včetně hodnot získaných darem, upravuje však i povinnost dlužníka vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost. Dar lze dozajista použít pro účely oddlužení, avšak v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění oddlužení zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů (§ 206 odst. 1, písm. i/ IZ). Protože v tomto případě by oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře bylo plněno z převážné většiny na základě daru třetích osob, lze se důvodně domnívat, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut pro nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a případný úpadek dlužníka by bylo třeba řešit konkursem. Vzhledem k majetku dlužníka a okruhu jeho postižitelných příjmů je důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení (zejména jeho počátečních nákladů spojených se zjišťováním a zajišťováním dlužníkova majetku). Proto soud uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, která bude sloužit i jako zajištění náhrady konečných nákladů insolvenčního řízení, pokud by majetek dlužníka k jejich úhradě nepostačoval. Vzhledem k minimální odměně insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) uložil soud dlužníku zaplatit zálohu v maximální možné výši tak, aby v případě pokračování řízení tyto náklady nezatížily stát.

Proti usnesení podal dlužník odvolání. Vytýkal soudu, že předjímá způsob řešení jeho úpadku a je nepřípustné , aby byl již nyní vyzýván k úhradě poplatků spojených s řízením, které dosud neprobíhá a jehož zahájení soud předběžně dovozuje . Tvrdil, že nedisponuje částkou odpovídající uložené záloze a pokud by ji měl, logicky by nepodával návrh na povolení oddlužení. Nepoctivost záměru, sledovaného návrhem na povolení oddlužení, vždy závisí na posouzení konkrétních okolností, které vyjdou najevo v rámci insolvenčního řízení. Podle dlužníka je rozdíl mezi osobou, která si opakovaně půjčovala finanční prostředky a dostala se do platební neschopnosti (jako byla ve zmíněném rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci), a mezi dlužníkem, který se do finančních problémů dostal v důsledku dopravní nehody. Stejně tak by měl soud zkoumat za jakých podmínek a z jakého důvodu je dar poskytován, když v jeho případě je poskytován rodiči poté, co dlužník ukončil studium. Vyjádřil přesvědčení, že nejedná s nepoctivým záměrem a že institut oddlužení je součástí právního řádu právě z důvodu ochrany osob, u kterých vznikl závazek z téměř objektivních důvodů , neboť dopravní nehoda v sobě má prvek nahodilosti. Podle názoru dlužníka by oddlužení nemělo poskytovat ochranu osobám, které opakovaně a pro vlastní potřebu zakupují na úvěr spotřební zboží pro své pobavení a rozptýlení a následně jej nesplácí. Na tom, že rodiče se mu snaží pomoci formou daru dlužník nevidí nic nepoctivého, neboť to je maximum co po nich může požadovat, když po nich nelze žádat úhradu celého dluhu a je pochopitelné, že rodiče dlužníka si nepřejí, aby po ukončení studií byl finančně likvidován, a proto mu chtějí pomoci darem. Dlužník je povinen uhradit škodu na luxusním vozidle, které nebylo pojištěno, s nímž v důsledku své chyby havaroval. Ze všech těchto důvodů dlužník žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud shrnuje podstatné skutkové okolnosti této věci tak, jak vyplývají z obsahu spisu následovně: -dlužník v insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, podaným dne 1.9.20011, označil dva nezajištěné věřitele. a) prvním věřitelem je Mgr. Anna Sedláčková, které má za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku ze smlouvy o půjčce, která byla uzavřena dne 23.6.2009, ve výši 12.500,-Kč. Tomuto závazku odpovídá pohledávka věřitelky Mgr. Anny Sedláčkové, která byla do insolvenčního řízení přihlášena 31.10.2011 v celkové výši 15.150,-Kč (jistina půjčky 12.500,-Kč splatná dne 31.1.2011, smluvený úrok z prodlení 2.650,-Kč, od 1.2.2011 výši 0,1 % denně). b) druhým věřitelem je Petr Lamich, který má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, a to na základě rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 23.6.2009, vydaného v řízení sp. zn. 25393/2008/DOPR/DOM. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí, které dlužník připojil k návrhu, vyplývá, že pohledávka vznikla v důsledku přestupku dlužníka, kterého se dopustil tím, že dne 6.11.2008 okolo 19.55 hod. překročil na ulici Rolnická v Opavě povolenou rychlost jízdy, sjel ke středu vozovky a narazil do betonového hrazení chránícího přechod pro chodce, čímž došlo ke hmotné škodě na vozidle a poškození betonového hrazení. Proto byla dlužníku uložena pokuta ve výši 8.000,-Kč a byl zavázán zaplatit státu náklady řízení ve výši 2.500,-Kč, to vše ve lhůtě 6 měsíců od právní moci správního rozhodnutí. Dále byl dlužník ve stejné lhůtě zavázán k náhradě vzniklé škody na vozidle ve výši 1.577.500,-Kč. Závazku dlužníka vůči Petru Lamichovi odpovídá pohledávka tohoto věřitele, kterou dne 26.9.2011 přihlásil do insolvenčního řízení ve výši 1.577.500,-Kč jistiny a 203.500,-Kč zákonného úroku z prodlení za dobu od 17.1.2010 do 31.8.2011 (celková výše přihlášené pohledávky činí 1.781.000,-Kč).

-dlužník nastoupil do zaměstnání u společnosti BITTISK s.r.o. dne 1.4.2011 se mzdou 10.574,-Kč čistého měsíčně, dále jeho příjem tvoří dar od rodičů ve výši 7.000,-Kč měsíčně (viz pracovní smlouva uzavřená dne 1.4.2011, darovací smlouva ze dne 1.8.2011). -dne 26.9.2011 byl soudu doručen návrh věřitele Petra Lamicha, kterým žádal, aby návrh na povolení oddlužení byl zamítnut, neboť lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr. Tvrdil, že dne 11.3.2010 Okresní soud v Opavě usnesením č.j. 22 EXE 248/2010-8 nařídil exekuci na majetek dlužníka a současně věřitel úspěšně odporoval převodu obchodního podílu dlužníka v obchodní společnosti BITTISK s.r.o., IČ 277 633 74. Proto má zato, že dlužník se podaným návrhem na povolení oddlužení chce vyhnout exekuci prodejem jeho obchodního podílu. Závazek vůči Mgr. Anně Sedláčkové je podle věřitele fiktivní a byl vytvořen za účelem mnohosti věřitelů. Dlužník, který mohl smírně řešit svůj závazek vůči věřiteli, na něj dosud neuhradil žádnou částku. -rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4.1.2011 č.j. C 90/2009-44, který nabyl právní moci dne 1.8.2011, bylo rozhodnuto, že vůči věřiteli Petru Lamichovi, je neúčinná smlouva o převodu obchodního podílu společníka společnosti s ručením omezeným ze dne 19.12.2008, kterou dlužník převedl obchodní podíl ve výši 50 % v obchodní společnosti BITTISK s.r.o., IČ 27 76 33 74, na Janu anonymizovano . -z výpisu z obchodního rejstříku společnosti BITTISK s.r.o. (zapsané dne 20.6.2006, do 22.5.2006 podnikající pod obchodní firmou FENDURA s.r.o.) vyplývá, že jejím jednatelem je od 22.3.2006 Ing. Richard anonymizovano , anonymizovano , který byl do 8.10.2008 zapsán jako jediný společník s obchodním podílem ve výši 100 %. Od 8.10.2008 do 15.1.2009 byla jako společnice společnosti s obchodním podílem 50 % zapsána Jana anonymizovano , nar. 30.4.1987, a jako druhý společník s obchodním podílem 50 % byl v téže době zapsán Richard anonymizovano , nar. 21.4.1988. Od 15.1.2009 dosud je jako jediná společnice společnosti zapsána Jana anonymizovano s obchodním podílem 100 %. -k podání věřitele Petra Lamicha se dlužník vyjádřil podáním, doručeným soudu dne 25.11.2011, tak, že potvrdil převod svého obchodního podílu ve firmě BITTISK s.r.o. na svou sestru (z důvodu, že je mu podnikání zcela cizí) a je mu známo, že převod obchodního podílu byl vůči věřiteli Petru Lamichovi posouzen soudem jako neúčinný. Tvrdil, že se pokoušel o smírné vyřízení dluhu, jednání však nevedla k dohodě, a zpochybňoval výši škody, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem. Prostředky z půjčky od Mgr. Anny Sedláčkové použil na úhradu pokuty 8.000,-Kč a nákladů správního řízení 2.500,-Kč, závazek vůči státu chtěl uhradit ihned a v této době byly vztahy s rodinou velmi napjaté, proto situaci řešil půjčkou. Návrh na povolení oddlužení je důvodný a nesleduje jím nepoctivý záměr. -v reakci na sdělení dlužníka věřitel Petr Lamich tvrdil (v podání doručeném soudu dne 28.12.2011), že dlužník nikdy nepředložil konkrétní návrh na řešení závazku vůči věřiteli, na který nezaplatil vůbec nic, byť od vzniku škody uplynuly více než 3 roky. Věřitel trval na svém tvrzení, že insolvenční návrh směřuje k jeho poškození a zpochybňoval tvrzení dlužníka o napjatých vztazích s rodinou (od 1.4.2011 je zaměstnán u rodinné firmy BITTISK s.r.o., půjčku měl uzavřít dne 23.6.2009, ačkoli předtím dne 19.12.2008 prodal své sestře obchodní podíl). Ke svému podání věřitel připojil smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 1.8.2008, kterou převodce Ing. Richard anonymizovano převedl obchodní podíl ve výši 50% na společnosti BITTISK s.r.o. na dlužníka.

Odvolací soud nesouhlasí s insolvenčním soudem v tom směru, že nepoctivost návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat jen ze skutečnosti, že převážná část splátek v oddlužení bude plněna prostředků darovaných dlužníkovi a nikoli z vlastních příjmů dlužníka, definovaných v § 206 odst. 1, písm. i) IZ. Nepoctivost, sledovaná návrhem na povolení oddlužení, ve vztahu ke zdrojům prostředků na úhradu splátek, je dovozována v situaci, kdy by celé břemeno splátek nesly třetí osoby (viz citované usnesení Vrchní soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011, sp.zn. 3 VSOL 11/2011). V této věci však jde o skutkově odlišnou situaci, kdy dlužník by byl schopen ze svého příjmu hradit náklady spojené s výkonem funkce insolvenčního správce (plátce DPH) a nad to by plnil částku cca 2.000,-Kč na splátky pohledávek svých věřitelů, zatímco z daru by bylo na tyto hrazeno 7.000,-Kč. Navíc se jedná o prostředky darované rodiči dlužníka, tedy jeho nejbližšími příbuznými (pomoc v rodině). Závěr, že z tohoto (jediného) důvodu je návrh na povolení oddlužení nepoctivý, bude jej třeba zamítnout a případný úpadek dlužníka řešit konkursem, není správný. V této souvislosti odkazuje odvolací soud rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2011, č.j. KSOS 22 INS 5879/2011, 3 VSOL 285/2011-A-9, v němž odvolací soud vyslovil nesouhlas s všeobecně pojatým závěrem, že v době rozhodování o oddlužení musí být podstatná část splátek zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů.

Vzhledem ke svému (nesprávnému) závěru o důvodu nepocitovosti podaného návrhu na povolení oddlužení se insolvenční soud nezabýval věřitelem Petrem Lamichem tvrzeným důvodem, pro který dlužník podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr. Z obsahu spisu přitom plynou následující časové souvislosti: -dne 20.3.2006 vzniká společnost BITTISK s.r.o., IČ 277 63 374, jejím jediným společníkem se stává otec dlužníka, který je až dosud rovněž jejím jediným jednatelem. -dne 1.8.2008 převádí otec dlužníka polovinu obchodního podílu ve společnosti na svého syna-dlužníka a druhou polovinu obchodního podílu na svou dceru-sestru dlužníka. -dne 6.11.2008 došlo ke škodné události, v jejímž důsledku vznikl dlužníku závazek zaplatit na náhradě škody věřiteli Petru Lamichovi částku cca 1,6 mil. Kč. dne 19.12.2008 (po té, co je cca 4,5 měsíce členem a po pěti týdnech od škodné události) se dlužník zbavuje svého obchodního podílu ve společnosti BITTISK s.r.o. jeho převodem na svou sestru. -dne 23.6.2009 je dlužník zavázán Magistrátem Města Opavy k zaplacení náhrady škody Petru Lamichovi ve výši necelých 1,6 mil. Kč, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci (v této době je studentem pedagogické fakulty bez vlastních příjmů). Ve stejné lhůtě je povinen zaplatit státu10.500,-Kč. -dne 23.6.2009, dlužník uzavírá smlouvu o půjčce s Mgr. Annou Sedláčkovou, kterou si půjčuje částku 12.500,-Kč se splatností do 31.1.2011. -dne 11.3.2010 je nařízen výkon rozhodnutí na majetek dlužníka. -dne 1.4.2011 dlužník nastupuje do zaměstnání a má vlastní příjem z výdělečné činnosti. -dne 1.8.2011 je pravomocně rozhodnuto o neúčinnosti převodu obchodního podílu dlužníka ve společnosti BITTISK s.r.o. vůči věřiteli Petru Lamichovi.

-dne 1.9.2011 dlužník podává insolvenční návrh, v němž žádá o povolení oddlužení splátkovým kalendářem a v němž tvrdí své dva závazky. -dne 26.9.2011 přihlašuje svou pohledávku do řízení věřitel Petr Lamich a současně zpochybňuje skutečnou existenci druhé tvrzené pohledávky a tvrdí její účelovost. -dne 31.10.2011 do řízení přihlašuje svou pohledávku věřitelka Mgr. Anna Sedláčková.

Z časové návaznosti škodné události a převodu obchodního podílu dlužníka na jeho sestru (cca po pěti týdnech) i časové vazby rozhodnutí o neúčinnosti tohoto převodu vůči věřiteli Petru Lamichovi a podaného insolvečního návrhu nelze věřitelem tvrzený důvod podání návrhu na povolení oddlužení jednoznačně vyloučit. Výkon rozhodnutí k vymožení pohledávky tohoto věřitele byl nařízen již v březnu roku 2010, dlužník nastoupil do zaměstnání již od 1.4.2011 s vlastním příjmem (tedy exekvovatelným majetkem), přesto však podává insolvenční návrh až po té, co je neúčinnost převodu podílu v rodinné společnosti deklarována pravomocným soudním rozhodnutím. Takovýto postup může, (ale také nemusí) znamenat, že dlužník po té, co je obchodní podíl ohrožen soudním výkonem, se snaží situaci vyřešit podáním insolvenčního návrhu tak, aby se vyhnul prodeji tohoto majetku v exekuci. Jinak by ovšem bylo třeba posuzovat poctivost záměru dlužníka, pokud by se dlužník ihned po té, co získal zaměstnání a stálý příjem, snažil svou situaci řešit insolvenčním návrhem a nevyčkával by s jeho podáním až do pravomocného skončení sporu o neúčinnost převodu obchodního podílu.

Zásadní se v této věci jeví námitka věřitele Petra Lamicha, podle něhož dlužník svůj druhý závazek vůči věřitelce Mgr. Anně Sedláčkové vyrobil uměle , aby splnil definiční znaky úpadku (pluralita věřitelů, § 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Pokud by tato skutečnost byla v řízení osvědčena, jeví se pravděpodobným závěr, že dlužník tím, že usiluje o zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením, fakticky směřuje k tomu, aby snížil plnění závazku vůči Petru Lamichovi, jehož skutečnou výši zpochybňuje, ačkoli již o ní bylo pravomocně rozhodnuto. Tím by tohoto věřitele poškozoval (byť by nebyl sankcionovatelný normami trestního práva). Proto je třeba se touto námitkou věřitele zabývat věcně a další šetření směřovat k posouzení otázky vzniku a existence závazku dlužníka vůči věřitelce Mgr. Anně Sedláčkové. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku mající význam pro zjištění úpadku dlužníka, soud je povinen toto šetření provádět z moci úřední (§ 133 odst. 2 IZ). Rozsah potřebného šetření k otázce skutečné existence závazku přitom přesahuje meze odvolacího řízení (§ 219a odst. 2 IZ ), proto odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení insolvenční soud provede zjištění k tomu, zda a kdy, případně jakým způsobem, dlužník uhradil pokutu 8.000,-Kč a náklady správního řízení 2.500,-Kč, k jejichž zaplacení byl zavázán rozhodnutím Magistrátu města Opavy ze dne 23.6.2009, č.j. 25393/2008/DOPR/DOM. V případě úhrady přitom soud vyhodnotí časové souvislosti úhrady (den, kdy byla úhrada provedena) a její způsob, (dle rozhodnutí byl zavázán k úhradě složenkou) ve vztahu ke dni uzavření smlouvy o půjčce (dne 23.6.2009, ve stejný den, kdy bylo vydáno rozhodnutí). Na základě výsledku šetření o úhradě pokuty a nákladů správního řízení soud zváží, zda k osvědčení vzniku a existence závazku ze smlouvy o půjčce bude třeba provést výslech dlužníka a věřitelky Mgr. Anny Sedláčkové. Po té soud zjištěné okolnosti posoudí a vysloví svůj závěr o tom, zda pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 23.6.2009 skutečně vznikla a kdy a zda dovozuje nepoctivost dlužníkova návrhu na povolení oddlužení z důvodu umělého vytvoření tohoto tvrzeného závazku. Teprve po té bude možno předběžně posoudit, jakým způsobem lze případný dlužníkův úpadek řešit a zda (podle jeho možného způsobu řešení) lze či nelze náklady na krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit jinak než zálohou.

Závěrem odvolací soud k odvolacím námitkám dlužníka uvádí, že úvahu o potřebě uložení povinnost zaplatit zálohu činí soud vždy v prvních fázích insolvenčního řízení předběžně, na základě skutečností plynoucích z obsahu spisu, kdy kvalifikovaně předjímá , jakým způsobem je případný úpadek řešitelný. Proto nelze postup insolvenčního soudu, který uložil dlužníku povinnost zálohy, posuzovat jako nepřípustný . Naopak se jedná o standardní postup v rámci insolvenčního řízení, zahájeného návrhem dlužníka. Důvody, pro které se dlužník dostal do stavu úpadku (v tomto případě škoda na vozidle v důsledku nehody způsobené dlužníkem), hrají při posuzování poctivosti návrhu na povolení oddlužení méně podstatnou roli než to, zda v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný jeho předchozí činností (viz názor, formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu, č.j. KSOS 31 INS 12026/2010, 29 NSČR 32/2011-B-37, ze dne 28.3.2012).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu