2 VSOL 718/2015-A-12
KSBR 47 INS 14298/2015 2 VSOL 718/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlu anonymizovano Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Zlíně, Náměstí Míru 12, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlu anonymizovano spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlu anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2015, č. j. KSBR 47 INS 14298/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má nezajištěný závazek z po anonymizovano činnosti vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve výši 179.918 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 97.922 Kč. Netvrdil však žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že tyto dluhy nebrání řešení úpadku oddlužením. Zejména nepředložil souhlasy těchto věřitelů ve smyslu § 389 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Proto je třeba zajistit formou zálohy na náklady insolvenčního řízení prostředky pro krytí nákladů konkursu, který bude jediným možným způsobem řešení úpadku v případě odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3, § 396 IZ). Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Zdůraznil přitom, že dlužník nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nemá povinnost doložit souhlasy všech věřitelů s pohle anonymizovano vzniklými z podnikání dlu anonymizovano , neboť tito se mohou vyjádřit k návrhu na povolení oddlužení i později než při jeho podání. Přitom poukázal na znění § 403 odst. 2 IZ. Doplnil, že věřitelé neodpověděli na jeho žádost, proto nemůže tvrdit, že věřitelé s insolvenčním řízení nesouhlasí. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) anonymizovano se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlu anonymizovano podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlu anonymizovano , jehož pohle anonymizovano spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu ze dne 29.5.2015 i v seznamu závazků označil jako nezajištěné závazky vyplývající z jeho podnikání závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve Zlíně, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky. Přitom netvrdil, že tyto dluhy z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2 IZ.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník v průběhu řízení netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazky z podnikání vůči jeho věřitelům (správně třem, nikoli dvěma věřitelům) brání řešení úpadku dlu anonymizovano oddlužením dle § 389 odst. 1 IZ spolu s uvedením konkrétního důvodu. Lze doplnit, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlu anonymizovano , s tím, že úpadek dlu anonymizovano bude řešen oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlu anonymizovano před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral.

Argumentace dlu anonymizovano , že věřitelé se mohou vyjádřit k návrhu na povolení oddlužení i později (v průběhu schůze věřitelů), není přiléhavá. Z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Jinak by byla založena ničím neodůvodněná diskrepance v rozložení po anonymizovano r anonymizovano pro po anonymizovano podle toho, zda jde o osoby fyzické nebo právnické. Výslovně k § 389 IZ důvodová zpráva uvádí, že návrh podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání, což zohledňuje text § 389 odst. 1 IZ . Dále je možno odkázat na § 108 odst. 1 poslední věty IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Toto ustanovení v dané věci nelze aplikovat.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Tvrzení, že věřitelé s nezajištěnou pohledávkou vůči dlužníkovi mající původ v podnikání dlu anonymizovano neposkytli žádnou odpověď, proto dlužník nemůže tvrdit, že věřitelé s oddlužením nesouhlasí , takovýmto tvrzením není. Pokud dlužník

žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence po anonymizovano závazků ani netvrdí (jako v posuzované věci), pak na dlu anonymizovano nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlu anonymizovano je konkurs, když návrh dlu anonymizovano na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Ze seznamu majetku dlu anonymizovano je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a jeho majetek představuje vybavení bytu a domácnosti a automobil v odhadované ceně 5.000 Kč. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručen anonymizovano zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu