2 VSOL 715/2012-A-11
KSBR 44 INS 16791/2012 2 VSOL 715/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobromilice 24, PSČ 798 25, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 27.8.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 16791/2012-A-6 ze dne 13. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 16791/2012-A-6 ze dne 13.8.2012 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně částku 15.000 Kč.

Na odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedla, že její nezajištěné závazky dosahují výše 979.559 Kč a její mzda činí v průměru 10.775,-Kč měsíčně. Dalším jejím příjmem pro účely oddlužení by byl dar ve výši

2.300 Kč měsíčně, který se jí zavázal poskytovat pan Marek Němec. Dlužnice má vyživovací povinnost k manželu a jednomu dítěti a její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Vlastní movitý majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, sestávající, mimo vybavení domácnosti, z osobního automobilu Hyundai, rok výroby 1997, cena majetku dlužnice dle odhadu činí 42.200 Kč. Dále označila nemovitosti, které má ve společném jmění se svým manželem, a to rodinný dům a pozemky v katastrálním území Dobromilice, když obvyklá cena těchto nemovitostí dle přiloženého znaleckého posudku činí 900.000 Kč. S ohledem na příjmy dlužnice insolvenční soud dovodil, že ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) z jejího příjmu by nezajištění věřitelé za pět let trvání oddlužení neobdrželi alespoň 30 % svých pohledávek. V případě řešení úpadku dlužnice oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, a to označených nemovitostí, by pohledávky nezajištěných věřitelů při prodeji nemovitostí za obvyklou cenu uvedenou ve znaleckém posudku, po odečtení částky, připadající na odměnu insolvenčního správce, byly uspokojeny v rozsahu 37,67 %, když insolvenční soud přihlédl při výpočtu pouze k polovině výtěžku zpeněžení vzhledem k tomu, že se jedná o majetek, který je ve společném jmění dlužnice a jejího manžela. K otázce možného spojení tohoto řízení s insolvenčním řízením, vedeným ve věci manžela dlužnice pod sp. zn. KSBR 44 INS 16793/2012 insolvenční soud uzavřel, že insolvenční zákon institut společného oddlužení manželů neupravuje a ani z důvodové zprávy nevyplývá, že by úmyslem zákonodárce bylo jeho zavedení. Uzavřel, že je třeba, aby při případném spojení řízení nebyli věřitelé dlužníka uspokojeni v menší míře, než kdyby řízení spojena nebyla, neboť jinak by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. K tomu poukázal na rozdílnou situaci, pokud by oddlužení požadovali například druh a družka či registrovaní partneři, kteří by byli spoludlužníci svých závazků, neboť v takovém případě by každý z nich musel splňovat podmínku alespoň 30 % uspokojení nezajištěných závazků, aby jim mohlo být oddlužení ve formě splnění splátkového kalendáře povoleno a schváleno. Dle názoru insolvenčního soudu nemůže být důvodem pro takové zvýhodnění manželů ani existence společného jmění manželů, když insolvenční zákon upravuje oddlužení subjektu (nepodnikající osoby), nikoliv objektu (majetkového souboru). Insolvenční soud uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale pouze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proto s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona je nutno již v této fázi řízení zajistit finanční prostředky ke krytí počátečních nákladů správce souvisejících především se zpeněžením majetku dlužnice, neboť bez pohotových finančních prostředků, které dlužnice k dispozici nemá, nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice odvoláním. Navrhla jeho zrušení v celém rozsahu s tím, že správně měl insolvenční soud spojit její řízení s řízením jejího manžela Květoslava Němce, když oba shodně navrhli, aby úpadek byl řešen společně s poukazem na společné jmění manželů. Přitom příjem dlužnice a jejího manžela, spolu s jí poskytovaným darem a darem, poskytovaným jejímu manželovi, by celkem zajistily více než zákonem předepsanou výši uspokojení pohledávek věřitelů. K tomu poukázala na judikaturu Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci s tím, že má za to, že o povinnosti platit zálohu na insolvenční řízení bylo rozhodnuto předčasně.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 7 odst. 1, IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2, věty prvé IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 12.7.2012, domáhala rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Označila své závazky u šesti věřitelů, celkem 14 nezajištěných závazků v celkové výši 979.559 Kč s tím, že všechny závazky má společné s manželem z titulu SJM . Uvedla, že spolu s manželem mají vyživovací povinnost ke svému synovi, jejím jediným příjmem je mzda ve výši 10.775,-Kč čistého měsíčně a dále má uzavřenu darovací smlouvu s Markem Němcem, který jí bude přispívat po dobu oddlužení částkou 2.300 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců. Z movitého majetku, mimo věcí běžné spotřeby, vlastní osobní automobil a dále pak nemovitosti, které má ve společném jmění manželů se svým manželem a které se nacházejí v k.ú. Dobromilice. Uvedla, že veškerý majetek je součástí společného jmění manželů, její závazky jsou 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti (ze seznamu závazků, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti a podpisem dlužnice, vyplývá splatnost více než dvou závazků déle než třicet dnů a více než tři měsíce po splatnosti, § 3 odst.1, písm. b/, odst. 2 písm. b/ IZ). V návrhu dlužnice výslovně uvedla, že její příjem sice nepostačuje na úhradu minimálně 30 % závazků nezajištěných věřitelů v následujících pěti letech, ale v případě, že soud spojí její návrh s návrhem manžela, pak bude tato zákonná výše splněna. V položce 22 návrhu vyjádřil manžel dlužnice Květoslav Němec svým podpisem souhlas s oddlužením dlužnice (z ověřovací doložky a porovnání podpisů v položce 22 návrhu dlužnice vyplývá pochybení ve vyplnění ověřovací doložky Magistrátem města Prostějova, k jehož odstranění by měl insolvenční soud dlužnici vyzvat).

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. KSBR 44 INS 16793/2012, pod kterou je vedeno insolvenční řízení manžela dlužnice Květoslava Němce, vyplývá, že manžel dlužnice podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u insolvenčního soudu rovněž 12.7.2012, označil pohledávky u věřitelů zcela totožné jako dlužnice a stejný majetek jako dlužnice, uvedl, že jeho příjem činí průměrně měsíčně 11.167 Kč na starobním důchodu a k tomu předložil darovací smlouvu, kterou se zavázala Kamila Radostová, že mu poskytne pravidelný dar 2.500 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Uvedl, že jeho závazky jsou 30 dnů po splatnosti a je v platební neschopnosti (z doplnění bodu 6 návrhu o uvedení splatnosti a posledních plateb závazků vyplývá platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Dále uvedl, že jeho majetek sice nepostačuje na úhradu 30 % závazků nezajištěným věřitelům v následujících pěti letech, ale v případě, že soud spojí jeho návrh s návrhem manželky, budou příjmy k úhradě tohoto procenta závazků postačovat. V položce 22 návrhu vyjádřila dlužnice souhlas s oddlužením svého manžela. Usnesením ze dne 13.8.2012, č. j. KSBR 44 INS 16793/2012-A-6 vyzval insolvenční soud manžela dlužnice, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč se stejným zdůvodněním, jako v případě dlužnice, toto usnesení bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. listopadu 2012, č.j. KSBR 44 INS 16793/2012, 1 VSOL 714/2012-A-11 a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zhodnocení shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že je správný názor, uvedený v odvolání proti napadenému usnesení, že totiž napadené usnesení bylo insolvenčním soudem vydáno předčasně. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem nebo oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nebo při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužnice právě tuto formu navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužnici nelze povolit oddlužení formou splátkového kalendáře, ale že její úpadek musí být řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty.

Především je nutno uvést, že jak dlužnice, tak její manžel ve svých samostatných insolvenčních návrzích, které oba spojili s návrhem na povolení oddlužení splátkovým kalendářem, požadovali, aby soud řízení o jejich oddlužení spojil, a oba vycházeli z toho, že při spojení příjmů obou manželů splní procento uspokojení závazků svých nezajištěných věřitelů tak, jak ho stanoví insolvenční zákon, tj. minimálně ve výši 30 %. Přitom oba označili totožné věřitele s totožnými závazky, oba označili tentýž majetek s tím, že je v jejich společném jmění manželů. Odvolací soud se neztotožňuje s důvody, pro které vyslovil insolvenční soud závěr, že není možné spojit řízení o oddlužení dlužnice s řízením o oddlužení jejího manžela Květoslava Němce. Tyto jeho závěry jsou v naprostém rozporu s judikaturou soudů, ať už jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011, či rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, na které v odvolání poukázala i dlužnice. Judikatura soudů se totiž ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ IZ) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit, jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a pro jiné vady, spočívající v nesprávném hodnocení možnosti spojení insolvenčních návrhů manželů ke společnému projednání, napadené rozhodnutí zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se insolvenční soud bude před přijetím závěru o tom, jakým způsobem bude možno řešit úpadek dlužnice, zabývat možností spojení řízení o oddlužení dlužnice s řízením o oddlužení jejího manžela ve smyslu shora uvedených závěrů (poté co vyzve dlužnici k odstranění nedostatku ověření podpisu jejího manžela v položce 22 jejího návrhu, jak je uvedeno výše). Teprve na základě těchto závěrů bude možno, aby učinil předběžnou úvahu o tom, jakým způsobem bude oddlužení dlužnice probíhat, a zda je nutno požadovat zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a v kladném případě, v jaké výši. V případě, že soud dovodí potřebu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, tuto povinnost dlužnici uloží, nikoli ji k jejímu složení vyzve (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, č.j. KSUL 44 INS 1893/2008, 21 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu