2 VSOL 715/2011-A-11
KSBR 26 INS 18051/2011 2 VSOL 715/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Sedlec 280, PSČ 691 21, o insolvenčním návrhu dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o jeho odvolání ze dne 23.10.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.10.2011, č.j. KSBR 26 INS 18051/2011-A-6,

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.10.2011, č.j. KSBR 26 INS 18051/2011-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst.1, odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka, který spojil s návrhem na oddlužení s odůvodněním, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh (tím, že dlužník ve stanoveném formuláři označí kolonku 21), a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ustanovení § 103 IZ, zejména obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být proto konkrétní a musí být uvedeno přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou jeho součást (§ 103 odst. 3 IZ). K listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků, na který dlužník odkázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009 čj. 29NSČR 7/2008-A-16 v insolvenční věci KSBR 31 INS 1583/2008, usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 čj. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008). V daném případě insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Mnohost věřitelů dlužníka je možno dovodit z kolonky 14, 16 formuláře, z něhož vyplývá, že dlužník má devět závazků vůči sedmi věřitelům. Dlužník dále uvedl, že celková částka, kterou dluží svým věřitelům dosahuje výše 1 049 603,-Kč a několikanásobně přesahuje hodnotu jeho majetku, že není schopen ze svého příjmu splácet své závazky po dobu delší než tři měsíce a že výše splátek převyšuje jeho výdělkové možnosti. Dále uvedl, že platí výživné svým dvěma nezletilým synům v celkové výši 5 000,-Kč měsíčně. K řádnému vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je však třeba označit konkrétně, které závazky vůči kterým věřitelům jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů (alespoň u dvou závazků), jako jeden ze základních znaků úpadku, a jasným a určitým způsobem vymezit, z jakého důvodu není dlužník schopen tyto závazky plnit. Při vylíčení skutečností osvědčujících úpadek však dlužník neuvedl splatnost žádného svého závazku. V bodech 14 a 16 formuláře dlužník sice své závazky a věřitele označil přesněji, dokonce uvedl, že u jednoho závazku se jedná o závazek vykonatelný, nicméně ani s použitím těchto údajů není vylíčení dlužníka dostatečné, neboť ani z těchto údajů nelze zjistit, kdy který závazek dlužníkovi vznikl, kdy se stal splatným, zda jde o závazek splatný v celém rozsahu, případně zda má dlužník stanoven splátkový kalendář, kolik činí výše měsíční splátky, od kdy dlužník ten který závazek nehradí a proč, případně od kdy jej nehradí v plné výši, od kdy nehradí splátky v plné výši, na základě jakých skutečností (rozhodnutí) se jeho závazky staly vykonatelnými, zda byl nařízen výkon rozhodnutí či exekuce, zda a proč byly neúspěšné, apod. Tvrzení osvědčující úpadek musí být jednoznačná a konkrétní, tak, aby se soud mohl insolvenčním návrhem zabývat věcně. Listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu se soud nezabýval, neboť skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny v insolvenčním návrhu. Pro osvědčení úpadku je též nezbytné, aby dlužník nebyl schopen závazky plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu řádně nepopsal ani okolnosti třetího znaku úpadku, tedy své platební neschopnosti., jako jeden ze základních znaků úpadku. V daném případě ani nelze z návrhu zjistit, zda uplynula doba alespoň 3 měsíců od splatnosti závazků dlužníka. Rovněž tvrzení o neschopnosti splácet musí být jednoznačná a konkrétní. Pokud dlužník v návrhu tvrdil, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, pak k tomu je nutno uvést, že úpadek ve formě předlužení je možný jen u právnických osob nebo podnikatelů (ust. § 3 odst. 3 IZ). Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, nelze v insolvenčním tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka pokládala za splněnu jen na základě příloh insolvenčního návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 a rovněž usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Jelikož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§109 až § 111 IZ) nastávají okamžitě (§ 101 odst. 1 IZ), klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí

(srov. důvodová zpráva k ust. § 128 IZ) a podá soudu projednatelný návrh. Jelikož absence základních náležitostí insolvenčního návrhu a jeho neurčitost brání pokračování v řízení a insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ust. § 43 občanského soudního řádu, proto nelze odstranit chybějící náležitosti prostřednictvím výzvy soudu. Soud prvního stupně proto v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že jeho plat nestačí na pokrytí jeho závazků. Začalo to malými půjčkami v roce 2006. Má již dospělé děti ve věku 35, 30 a 28 let, avšak začal žít s mladší družkou jelikož byl od roku 1993 rozveden. S novou družkou má dvě děti ve věku 4 a 6 let, zpočátku bylo jejich soužití dobré, v roce 2008 však přišel o řidičák a vše se změnilo, rodinné soužití ustalo, byl podán návrh na stanovení výživného na děti, kromě toho si bývalá žena (po 14 letech) zažádala o vyrovnání z družstevního bytu a soud jí přiřkl částku 120.000,-Kč. To způsobilo při jeho finančních potížích neřešitelný problém. Jelikož začaly chodit exekuce, proto se obrátil na insolvenční soud, aby mohl alespoň část dluhů prostřednictvím oddlužení uhradit. Nyní žije ve společné domácnosti s bývalou družkou a dvěma nezl. syny. Podklady pro insolvenční návrh dával dohromady prostřednictvím nejmenovaného advokáta půl roku, stálo ho to hodně času, financí a nervů. Proto žádá, aby soud k jeho situaci přihlédl a insolvenční řízení schválil . V opačném případě má starost o nezl. syny, kteří za nic nemohou.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Předně je třeba přisvědčit soudu prvního stupně, že dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Jde tedy obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je však podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejprve zabývat tím, zda insolvenční návrh splňuje náležitosti stanovené v ust. § 103 IZ. Dlužník je zejména povinen v tomto návrhu vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. To znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Obecná nekonkrétní tvrzení nejsou dostačující.

V přezkoumávaném případě dlužník podal insolvenční návrh, který spojil s návrhem na oddlužení. Pro podání těchto návrhů využil předepsaný formulář pro návrh na oddlužení. Z tohoto návrhu je zřejmé, že dlužník má průměrný příjem 23.000,-Kč, má řádný pracovní poměr, je rozvedený, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým synům, na každého platí 2.500,-Kč měsíčně, jeho nezajištěné závazky činí celkovou částku 1.049.603,-Kč, z toho jeden závazek je vykonatelný. Dále dlužník v návrhu označil svůj movitý majetek, označil všechny své věřitele (v počtu 7), u každého uvedl výši závazku (celkem 9), včetně právního důvodu jeho vzniku, případně rok uzavření smlouvy. V bodu 21, v němž je dlužník povinen uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, dlužník uvedl, že jeho závazek vůči Marii Rehákové ve výši 120.000,-Kč je vykonatelný a z bodu 16 vyplývá i to, že jde o závazek vykonatelný zřejmě na základě rozhodnutí Okresního soudu Břeclav, vydaném pod č.j. 5 C 101/2007-43, ovšem bez uvedení data vydání a lhůty ve které měl dlužník tuto částku své bývalé manželce vyplatit.

Dále dlužník v bodu 21 uvedl pouze to, že celková dlužná částka převyšuje jeho majetek, ze svých příjmů není schopen ve většině případů své závazky hradit po dobu delší než 3 měsíce, snaha o dohodu na snížení splátek nebyla úspěšná, pouze s Cetelem se dohodl a splácí pravidelně. Situaci řešil nabíráním dalších úvěrů, zadlužování se prohloubilo. Proto podává návrh na oddlužení, neboť není schopen hradit své závazky včas a v plné požadované výši. Ke svému návrhu dlužník předložil seznam svých věřitelů a také seznam závazků, ovšem bez popisu dlužníka bez jeho prohlášení, že jde o seznam správný a úplný. Avšak ani z těchto seznamů není zjistitelné jaké má dlužník měsíční splátky vůči jednotlivým věřitelů, zda jsou všechny jeho závazky splatné a od kdy, od kdy ten který splatný závazek nehradí, vykonatelný závazek vůči bývalé manželce zde dlužník ani neuvedl.

Na základě těchto zjištění proto odvolací soud shodně s prvostupňovým soudem uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje vady, není konkrétní, projednatelný, a tudíž brání soudu v předmětném insolvenčním řízení dál pokračovat a zabývat návrhem dlužníka na jeho oddlužení. Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužníka) k opravě jeho insolvenčního návrhu, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.

Na adresu dlužníka, s ohledem na jeho argumentaci uvedenou v odvolání, je třeba uvést, že z jeho návrhu není pochyb o tom, že dlužník má finanční potíže, že má více věřitelů a nelze vyloučit ani to, že v současné době jeho závazky převyšují jeho příjmy. Nicméně v insolvenčním návrhu je třeba zcela konkrétně uvést, kdy který závazek se stal splatným, od kdy jej dlužník nehradí, nebo jej nehradí v plné výši. Bez těchto konkrétních údajů není soud schopen posoudit, že dlužník má závazky, jež jsou po splatnosti déle než 30 dnů a současně, že je dlužník není schopen hradit, protože je například nehradí déle jak 3 měsíce, že zastavil (a od kdy) své platby apod. (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Nestačí v návrhu toliko označit věřitele, jeho adresu, výši závazků a obecně tvrdit (bez konkrétního data či alespoň konkrétního ruku), že jde o závazky splatné. Nestáčí dále obecně uvést jen to, že dlužník své závazky nehradí déle než tři měsíce, pokud současně neuvede od kdy svůj splatný závazek skutečně nehradí.

Jak správně uvedl již soud prvního stupně, i když je insolvenční navrhovatel (dlužník) povinen k insolvenčnímu návrhu připojit listinné důkazy, prokazující jeho úpadek, nicméně tyto přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 4 IZ). Okolnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek je insolvenční navrhovatel (včetně dlužníka) povinen srozumitelně a určitě vylíčit přímo v návrhu. Přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu (vyjma povinných příloh ze zákona, jako jsou seznamy závazků a majetku, které však v daném případě potřebné konkrétní skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka neobsahují) insolvenční soud posuzuje až v souvislosti s hodnocením, zda jimi byl tvrzený úpadek či hrozící úpadek skutečně osvědčen. To ovšem předpokládá projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ. Správně soud prvního stupně uvedl i to, že dlužník není podnikatel, proto úpadek pro předlužení u něj nepřichází v úvahu (§ 3 odst. 3 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem( § 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 30. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu