2 VSOL 711/2012-A-17
KSBR 26 INS 11585/2012 2 VSOL 711/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 763 24 Vlachovice 270, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.2012, č. j. KSBR 26 INS 11585/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na označený účet nebo v pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění uvedl, že dne 15.5.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu. Dlužník požádal o osvobození od povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť jeho domácnost má jen příležitostný příjem jeho manželky a příspěvky matky dlužníka z důchodu. Dlužník dle insolvenčního návrhu a jeho příloh nemá žádný majetek, s manželkou vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a nemá žádný příjem (od 30.4.2012 je evidován jako uchazeč o zaměstnání). Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení a jeho majetek nezaručuje, že po zpeněžení by z výtěžku mohly být hrazeny konečné náklady insolvenčního řízení, je nezbytné zajistit tyto prostředky zálohou, z níž bude možno hradit zejména konečné náklady insolvenčního řízení. Její výši určil soud v maximální částce 50.000,-Kč, s přihlédnutím k odměně insolvenčního správce, která (bez DPH) činí minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Žádosti dlužníka o osvobození od povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze vyhovět, neboť z prostředků státního rozpočtu lze odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů hradit jen výjimečně.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V odvolání uvedl, že v současné době nemá ani on, ani jeho manželka stálé zaměstnání, vzhledem k tomu, že vyživují čtyři nezaopatřené děti, jsou jejich finanční prostředky zcela nedostatečné. Dlužník nemá majetek ani finanční prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení, proto v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že mu bude záloha výjimečně snížena na částku 5.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Dlužník nezpochybnil závěr soudu prvního stupně, že jeho majetek neskýtá záruku úhrady nákladů, spojených s řádným výkonem činnosti insolvenčního správce, neboť i v odvolání tvrdí, že nemá žádné pohotové finanční prostředky. Z jeho tvrzení v návrhu i v odvolání vyplývá, že nemá žádný majetek, z jehož výtěžku zpeněžení by bylo možno uhradit konečné náklady insolvenčního řízení. Přitom minimální výše nákladů insolvenčního řízení činí, jen na odměně insolvenčního správce (v případě zpeněžování) 45.000,-Kč, jak správně uvedl soud prvního stupně. K této částce je třeba připočíst částku náhrady hotových výdajů (cestovné, telefonní a poštovní poplatky), které správci při výkonu jeho funkce vznikají, jejíž výše obvykle dosahuje částky 5.000,-Kč. Tyto důvodně předpokládané náklady insolvenčního řízení nelze krýt jinak než zálohou, což vyplývá z majetkové situace dlužníka, který není osobou, jíž by tuto zálohu nebylo možno uložit (§ 108 odst.1, věta druhá IZ).

Smyslem insolvenčního řízení je uspořádat majetkové vztahy dlužníka k osobám dotčeným jeho úpadkem s cílem co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení věřitelů. Tento smysl zákona lze naplnit pouze pokud dlužník má majetek, ze kterého by mohli být věřitelé alespoň zčásti uspokojeni. Pokud tento majetek nemá, není důvod pokračovat v insolvenčním řízení. Testem k odstranění nejistoty o naplnění smyslu insolvenčního řízení je, již v jeho počátečních fázích, právě schopnost dlužníka uhradit uloženou zálohu. Proto zákon neumožňuje snížit zálohu, pokud z okolností věci vyplývá její potřeba a jejíž výše je dána nutností pokrytí důvodně předpokládaných nákladů řízení. Žádosti dlužníka o mimořádné snížení zálohy odvolacím soudem vyhovět nelze.

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání,

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu