2 VSOL 710/2013-A-17
KSBR 44 INS 8900/2013 2 VSOL 710/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lesní Hluboké 13, PSČ 664 83, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 8900/2013-A-12 ze dne 28.6.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud uložil dlužníkovi, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník vlastní movitý majetek v dlužníkem odhadované hodnotě 33.850 Kč, který není předmětem zajišťovacích práv, a nemovitý majetek, který je předmětem zajištění pro pohledávku věřitele Hypoteční banka, a.s. ve výši 1.530.000 Kč, přičemž obvyklá cena tohoto majetku dle předloženého znaleckého posudku činí 1.800.000 Kč. Nezajištěné závazky dlužníka dle seznamu závazků dosahují výše 758.669 Kč, přičemž částka 25.631 Kč představuje dlužné výživné, nezajištěné závazky po odečtení výživného tak činí 733.038 Kč. Dlužník má příjem ze mzdy ve výši 14.765 Kč měsíčně a dále mimořádný příjem ve formě daru ve výši 3.315 Kč, k jehož poskytování se na základě darovací smlouvy ze dne 13.5.2013 po dobu trvání oddlužení zavázala Lenka anonymizovano , manželka dlužníka. Dlužník má vyživovací povinnost vůči manželce, ve vztahu k jeho dítěti mu byla stanovena vyživovací povinnost rozhodnutím soudu ve výši 2.500 Kč měsíčně. Dlužník splňuje podmínky pouze pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, v rámci kterého by byl schopen uhradit přibližně 33,45% pohledávek nezajištěných věřitelů, když v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů (s ohledem na cenu uvedenou pokračování-2-ve znaleckém posudku a výši pohledávky zajištěného věřitele) byl dlužník schopen uhradit přibližně 25,9% pohledávek nezajištěných věřitelů. S ohledem na skutečnost, že v dané věci lze důvodně předpokládat, že bude v průběhu insolvenčního řízení přistoupeno ke zpeněžení zajištěného majetku dlužníka, přičemž dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finanční prostředky, soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že nedisponuje žádnou finanční hotovostí, jeho mzda je zatížena exekucí pro dlužné výživné, zaměstnavatel mu vyplácí pouze zákonné minimum. Žádá proto o snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení na částku 3.000 Kč, kterou je schopen za pomoci spoludlužníka (manželky) v současnosti uhradit.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 392 odst. 2 věty první a druhé IZ, v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.

Podle § 393 odst. 1 IZ, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2, insolvenční soud postupuje podle odstavce 1 i tehdy, nejsou-li pokračování-3-k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 29.3.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má 4 věřitele, všechny jeho peněžité závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti. Dále uvedl, že po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti neplní závazky vůči věřiteli Ing. Romanu Braunerovi z titulu smlouvy o půjčce, když ji neuhradil v termínu ke dni 3.8.2012 a v současnosti celková dlužná částka včetně úroků z prodlení činí 321.000 Kč, dále vůči němu jsou nařízeny 3 exekuce ve prospěch oprávněného, a to ohledně výživného vůči nezletilému Patriku anonymizovano , nar. 12.5.2006 (nařízená dne 10.3.2009), věřiteli Santader Consumer Finance, a.s. (nařízená dne 28.12.2011) a věřiteli EOS KSI Česká republika, s.r.o. (nařízená dne 15.5.2012). K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém uvedl závazek vůči věřiteli Hypoteční banka, a.s. zajištěný nemovitostmi dlužníka ve výši 1.486.031 Kč. Jako majetek ve svém návrhu dlužník uvedl movité věci představující běžné vybavení domácnosti, které nejsou předmětem zajišťovacích majetkových práv, dále nemovitosti, které jsou předmětem zajišťovacích práv. Shodný majetek uvedl v seznamu majetku. Ohledně nemovitého majetku doložil odhad obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení v Hypoteční bance, a.s. zpracovaný dne 8.7.2011 Ing. Luborem Burkou, odhadcem nemovitého majetku, se sídlem Brno, Tábor 43a, který nemovitosti dlužníka ocenil částkou 1.800.000 Kč (dle stavu ke dni 9.6.2011). Na výzvu soudu učiněnou usnesením č.j. KSBR 44 INS 8900/2013-A-7 ze dne 5.4.2013 dlužník doplnil insolvenční návrh tak, že má vyživovací povinnost k manželce Lence anonymizovano , nar. 26.5.1968, a synovi Patriku anonymizovano , nar. 12.5.2006, ohledně kterého má stanoveno výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky Kateřiny Liškové. Dále dlužník k návrhu doložil darovací smlouvu uzavřenou mezi ním jako obdarovaným a Lenkou anonymizovano , nar. 26.5.1968 (jeho manželkou) jako dárkyní, dle které se dárkyně zavázala poskytovat dlužníku měsíčně po dobu 5 let finanční částku ve výši 3.315 Kč ode dne schválení návrhu na povolení oddlužení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkem za předčasné.

Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, když je schopen ze svého příjmu, mezi které zahrnul mzdu a dar poskytovaný manželkou dlužníka, zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. K tomu odvolací soud uzavírá, že z obsahu spisu nevyplývá, že by společné jmění dlužníka a jeho manželky Lenky anonymizovano bylo zúženo (§ 143a a § 148 občanského zákoníku), a proto je vyloučeno, aby ze společného majetku jeden z manželů obdaroval manžela druhého, tedy v daném případě nelze vzít v úvahu, že by na základě darovací smlouvy uzavřené pokračování-4-mezi dlužníkem jako obdarovaným a manželkou jako dárkyní byl dlužníku poskytován dar po dobu trvání oddlužení, přičemž z darovací smlouvy ani z obsahu spisu nevyplývá, že by tento dar měl být poskytován pouze z výlučných prostředků dárkyně. Za této situace soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že dlužník má příjem i na základě darovací smlouvy ve výši 3.315 Kč měsíčně.

Podle odvolacího soudu lze vytknout soudu prvního stupně i skutečnost, že pro posouzení schopnosti dlužníka uspokojit jediného zajištěného věřitele a případně ze zůstatku zpeněžení i nezajištěné věřitele dlužníka, a v návaznosti na to i posouzení případného způsobu řešení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, vycházel z odhadu obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení zpracovaného ze dne 8.7.2011 (připojeném k návrhu jako příloha), přičemž tento odhad není znaleckým oceněním ve smyslu ustanovení § 392 odst. 2 IZ, když jej sice zpracoval Ing. Libor Burka, označený jako odhadce nemovitého majetku, avšak toto znalecké ocenění nemá formální náležitosti znaleckého posudku v souladu s ustanovení § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. Tento odhad totiž není předepsaným způsobem svázán a opatřen znaleckou pečetí, neobsahuje znaleckou doložku, navíc jeho datum zpracování značně předchází datu podání insolvenčního návrhu (29.3.2013). Lze proto uzavřít, že dlužník dosud k návrhu na povolení oddlužení nepřipojil zákonem požadovanou přílohu podle ustanovení § 392 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně měl proto nejprve postupovat podle ustanovení § 393 odst. 2 IZ, tj. vyzvat dlužníka k doplnění návrhu o tuto zákonem požadovanou přílohu.

Ze všech shora uvedených důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze ve výši 15.000 Kč (z důvodu očekávaného zpeněžení zajištěného majetku dlužníka) předčasné. Soud prvního stupně tak řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jej vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně nejprve vyzve dlužníka k doplnění jeho návrhu na povolení oddlužení o znalecké ocenění nemovitostí, poté opětovně posoudí, zda a jaká forma oddlužení u dlužníka připadá v úvahu, případně z jakých příjmů je dlužník schopen plnit na splátkový kalendář, přitom si obstará od dlužníka potřebné údaje. Teprve poté ve věci znovu rozhodne o případné záloze na náklady insolvenčního řízení s ohledem na očekávaný způsob řešení úpadku dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. října 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu