2 VSOL 71/2018-A-54
č. j. KSBR 32 INS 2245/2017 2 VSOL 71/2018-A-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci

navrhovatelů: a) TECHNOEXPORT, a.s., IČO 00000841 sídlem Třebohostická 3069/14, 100 31 Praha 10 zastoupený advokátem JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D. sídlem Koliště 55, 602 00 Brno b) Komerční banka, a.s., IČO 45317054 sídlem Na Příkopě 33 č. p. 969, 114 07 Praha 1

dlužníka: CHETENG s.r.o., IČO 44016191 sídlem Šumavská 31, 612 54 Brno zastoupený advokátem Mgr. Josefem Opltem sídlem Moravská 1553/52, 120 00 Praha 2-Vinohrady

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 2245/2017-A-33 ze dne 12. prosince 2017

takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že předběžný insolvenční správce se neustanovuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně (dále soud ) ustanovil předběžným insolvenčním správcem Mgr. Michala Hanšpacha (výrok I.), uložil předběžnému správci provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví, a podat o tom insolvenčnímu soudu ve lhůtě 30 dnů písemnou zprávu (výrok II.) a uložil dlužníkovi, aby nakládal s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce (výrok III.).

2. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že vzhledem k postupu dlužníka ve věci považuje za naléhavé, a to před rozhodnutím nadřízeného soudu o dlužníkem vznesené námitce podjatosti soudce a před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, učinit opatření k zajištění účelu insolvenčního řízení, tj. nařídit předběžné opatření. Tento postup je odůvodněn tím, že dlužník ve svých vyjádřeních uvádí nepravdivé a zavádějící informace. Dlužník tvrdí, že nemá závazek isir.justi ce.cz -2-KSBR 32 INS 2245/2017

vůči věřiteli Česká republika-Ministerstvo financí, což je vyvráceno sdělením Ministerstva financí o probíhajících soudních sporech, byť jde o promlčený závazek, naturální obligaci, nejde o závazek neexistující. Dlužník nesplnil ve lhůtě soudem stanovené povinnost předložit aktuální výpisy ze svých účtů, tvrzení dlužníka, že došlo k závadě v elektronické komunikaci mezi ním a jeho právním zástupcem, soud považuje za výmluvy. Dlužník uvádí nepravdivé skutečnosti ohledně svých výpisů z účtů a zůstatku na těchto účtech, neboť předložil výpisy ze dvou účtů, z nichž jeden účet (č. 17216633/0300) již banka nevede, přitom se lze domnívat, že zůstatek tohoto účtu (9.098.676,71 Kč) byl převeden na dlužníkem neuvedený termínovaný účet č. 4761006/0300, a na druhém účtu (č. 3047613/0300) došlo od zahájení insolvenčního řízení k výraznému poklesu zůstatku od zahájení insolvenčního řízení (35.338,99 Kč) do 30. 11. 2017 (7.561,05 Kč). Dlužník dále ve věci postupuje se snahou o oddálení rozhodnutí ve věci, neboť před dalším jednáním žádal o odročení jednání z důvodu akutního onemocnění jeho právního zástupce, kterou soud akceptoval. Následně den před nařízeným jednání dlužník vznesl námitku podjatosti rozhodujícího soudce, přičemž uvedl, že tak učinil po zralé úvaze . Tento jeho postup proto soud považuje za účelový. Dlužník dále neplní zákonnou povinnost zakládat do Sbírky listin Krajského soudu v Brně požadované listiny, neboť poslední založená účetní závěrka je za rok 2015, rozsah majetku a závazků dlužníka za rok 2016 tak soudu není znám. Dále dlužník zjevně nepodniká nebo podniká ve velmi omezeném rozsahu (sám uvedl, že nemá žádné zaměstnance), od 3. 7. 2012 není plátcem DPH, podle výkazu zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2015 neměl žádné příjmy z tržeb. Z dlužníkovy rozvahy ke dni 31. 12. 2015 pak vyplývá, že dlužník má krátkodobé závazky ve výši 1.185.810.000 Kč. Okolnosti nasvědčují tomu, že u dlužníka je dán stav úpadku, neboť navrhovatelům dlouhodobě neplní jejich splatné pohledávky, přičemž závazek vůči navrhovateli a) dlužník uznal, závazek vůči navrhovateli b) je dokládán listinami. Dlužník pohledávku navrhovatele b) sice rozporuje, avšak vzhledem k listinám, zejména rozhodnutím soudu, se toto tvrzení dlužníka jeví přinejmenším jako účelové. Soud proto s odkazem na ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 2, § 112 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 a § 113 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) rozhodl o ustanovení předběžného insolvenčního správce s tím, že je třeba zajistit dlužníkův majetek a přezkoumat dlužníkovo účetnictví, dále zajistit, aby s dlužníkovým majetkem nebylo nakládáno v neprospěch věřitelů.

3. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Podle jeho názoru zákonný důvod pro nařízení předběžného opatření není dán, neboť důvodem nemůže být stav, kdy existuje naturální obligace dlužníka vůči věřiteli Česká republika-Ministerstvo financí, jak dovozuje soud ze sdělení tohoto orgánu. Plnění z tohoto závazku je promlčeno, a proto takovou pohledávku nelze v insolvenčním řízení uplatnit. Rovněž skutečnost, že v důsledku závady v elektronické komunikaci mezi ním a jeho právním zástupcem došlo k jeho prodlení se splněním soudem uložené povinnosti, kterou však splnil, nemůže být důvodem pro vydání předběžného opatření. Namítl, že ve svém vyjádření ze dne 27. 11. 2017 neuvedl vědomě žádné informace, které by byly nepravdivé či zavádějící, na předmětných účtech sám neprováděl žádné transakce, obavy dovozované soudem nemají oporu ve faktickém stavu věci, a proto nemohou obstát jako důvod pro nařízení předběžného opatření. Domnívá se, že skutečnost, že jeho právní zástupce postihne akutní onemocnění a z tohoto důvodu je požádáno o odročení nařízeného jednání, což je doloženo rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, a o této skutečnosti jsou obratem informováni jak soud, tak i zástupci navrhovatelů a) a b), není žádnou obstrukcí či účelovým jednáním. Tím není ani podaná námitka podjatosti osoby soudce a okamžik jejího podání, neboť tento krok důkladně

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 32 INS 2245/2017

zvážil a projednal se svým právním zástupcem, který byl v pracovní neschopnosti až do 28. 11. 2017, a námitku podal dne 15. 12. 2017, což fakticky představuje dobu 3 pracovních dnů. Poukázal na to, že v insolvenčním řízení jsou přihlášeny pohledávky toliko navrhovatelů a) a b), přičemž existence pohledávky navrhovatele b) nebyla prokázána. Namítl, že u osoby ustanoveného předběžného insolvenčního správce Mgr. Michala Hanšpacha je dána možná podjatost, důvodem je jeho dosavadní postup ve věci, neboť jej vyzval (prostřednictvím jeho právního zástupce) k součinnosti přípisem ze dne 12. 12. 2017, tedy již téhož dne, kdy bylo vydáno usnesení o předběžném opatření. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

7. Podle § 82 odst. 2 písm. a) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce.

8. Podle § 111 odst. 1 a odst. 2 IZ, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

9. Podle ustanovení § 112 odst. odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody. Povinností předběžného správce

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 32 INS 2245/2017

je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

10. Podle § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem podaným dne 3. 2. 2017 se insolvenční navrhovatelé a) TECHNOEXPORT, a.s., a b) Komerční banka, a.s. vůči dlužníku domáhají rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatelé v návrhu mimo jiné označili jako dalšího věřitele dlužníka Ministerstvo financí s pohledávkou evidovanou ke dni 31. 12. 2015 ve výši 2.643.247.000 Kč vyplývající ze splátek neuhrazených státních záruk v letech 1997-1998. Usnesením č. j. KSBR 32 INS 2245/2017-A-4 ze dne 8. 2. 2017 byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. Usnesením č. j. KSBR 32 INS 2245/2017-A-4 ze dne 8. 2. 2017 byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 25. 2. 2017. Podáním ze dne 1. 3. 2017 se Ministerstvo financí soudu sdělilo, že vůči dlužníku byly vedeny u Městského soudu v Brně spory o zaplacení částek 1.375.717.865 Kč, 384.472.000 Kč, 815.966.647 Kč a 839.062.833,30 Kč, tyto žaloby vzaty zpět z důvodu, že ve sporu vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 25/2008, ve kterém bylo nárokováno peněžité plnění z téhož titulu (překlenovacího úvěru) a který byl vybrán (z důvodu ekonomiky řízení) jako spor pilotní, byla žaloba v plném rozsahu z důvodu promlčení nároku zamítnuta, a proto ve zbývajících (přerušených) sporech byla žaloba vzata zpět. Podáním ze dne 10. 3. 2017 (doručeným soudu dne 13. 3. 2017) se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu tak, že závazek vůči navrhovateli a) vyplývá z vykonatelného rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo uhradit navrhovateli a) částku 521.800 USD se zákonným úrokem z prodlení od 11. 2. 2012 do zaplacení, dne 17. 10. 2016 byl vyrozuměn navrhovatelem a) o započtení vzájemných pohledávek ve výši 105.816,70 Kč, s navrhovatelem a) jednal o umoření svého závazku a nabídl mu způsob vypořádání, který však navrhovatel neakceptoval. Závazek vůči navrhovateli b) neuznává, tvrzení o existenci tohoto nároku považuje za smyšlená, byť je vůči němu veden soudní spor o zaplacení částky 3.500.000 USD s příslušenstvím. Současně k vyjádření připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců. V seznamu majetku mimo jiné uvedl jako pohledávky vklad na bankovním účtu č. 17216633/0300 ve výši 9.098.677 Kč, vklad na bankovním účtu č. 3047613/0300 ve výši 23.788 Kč. Dne 20. 3. 2017 soud nařídil jednání na den 7. 6. 2017, u tohoto jednání soud provedl dokazování listinami a poté odročil jednání z důvodu provedení dalších důkazů (aniž by z protokolu o jednání bylo zřejmé, jaké konkrétní důkazy budou u odročeného jednání provedeny a aniž by stanovil konkrétní datum dalšího jednání). Dne 19. 6. 2017 soud nařídil jednání na den 20. 9. 2017, u tohoto jednání soud provedl dokazování dalšími listinami a jednání odročil z důvodu provedení dalších důkazů (aniž by

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 32 INS 2245/2017

z protokolu o jednání bylo zřejmé, jaké konkrétní důkazy budou u odročeného jednání provedeny a aniž by stanovil termín dalšího jednání). Současně u tohoto jednání soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 15 dnů založil do insolvenčního spisu aktuální výpisy ze svých účtů. Dne 20. 9. 2017 soud nařídil jednání na den 22. 11. 2017. Podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2017 dlužník doložil výpis z účtu 17216633/0300 ze dne 30. 12. 2016 (se zůstatkem 9.098.376,71 Kč), dále výpisy z účtů č. 3047613/0300 ke dni 31. 7. 2017 (se zůstatkem 6.652,99 Kč), ke dni 31. 8. 2017 (se zůstatkem ve výši 6.452,99 Kč) a ke dni 29. 9. 2017 (se zůstatkem ve výši 6.252,99 Kč). Podáním ze dne 21. 11. 2017 doručeným soudu téhož dne právní zástupce dlužníka požádal o odročení jednání nařízeného na den 22. 11. 2017 z důvodu svého akutního onemocnění, současně připojil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 21. 11. 2017. Dne 22. 11. 2017 soud jednání odročil (na základě této žádosti právního zástupce dlužníka) na neurčito. Dne 23. 11. 2017 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů sdělil soudu, z jakých důvodů nesplnil pokyn ze dne 20. 9. 2017, aby předložil aktuální výpisy ze svých účtů č. 17216633/0300, u kterého uvedl zůstatek ve výši 9.098.676,71 Kč k datu 30. 12. 2017; současně upozornil statutární orgány dlužníka na ustanovení § 98 a § 99 IZ, o povinnosti podat insolvenční návrh a o odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu s tím spojenou, a tato zákonná ustanovení citoval. Podáním ze dne 23. 11. 2017 soud vyzval Československou obchodní banku, a.s., aby sdělila čísla účtu dlužníka a zůstatky na těchto účtech ke dni 3. 2. 2017 (zahájení insolvenčního řízení) a aktuální zůstatky. Dne 23. 11. 2017 soud nařídil jednání na den 6. 12. 2017. Podáním ze dne 27. 11. 2017 doručeným soudu dne 29. 11. 2017 dlužník reagoval na pokyn soudu ze dne 23. 11. 2017 sdělením, ve kterém uvedl, že předložil soudu v případě účtu č. 17216633/0300 poslední jemu dostupný výpis, který uvádí stav finančních prostředků na tomto účtu. K tomu pro vysvětlení uvedl, že v případě tohoto účtu mu banka vydá a zašle nový aktuální výpis pouze v případě, že v mezidobí dojde na účtu k pohybu, pokud na účtu žádný pohyb nenastane a není zaúčtovaná žádná platba, pak banka vystaví aktuální výpis ke konci kalendářního roku, tedy ke dni 31. 12. 2017. V jeho silách proto není získat v případě absence pohybu na účtu jiný aktuální výpis, z tohoto důvodu předložil výpis k datu 13. 12. 2016, na předmětném účtu za rok 2017 nedošlo k žádnému pohybu. Dne 30. 11. 2017 Československá obchodní banka, a.s. soudu sdělila, že dlužník má na účtu č. 3047613/0300 zůstatek ve výši 7.561,05 Kč ke dni 30. 11. 2017, ke dni 3. 2. 2017 měl zůstatek 35.338,99 Kč, dlužník má dále termínovaný vklad č. 4761006/0300 se zůstatkem ve výši 9.098.676,71 Kč ke dni 30. 11. 2017, ke dni 3. 2. 2017 měl zůstatek ve stejné výši, a termínovaný vklad č. 4761005/0300, který má nulový zůstatek ke dni 30. 11. 2017 i ke dni 3. 2. 2017. Podáním ze dne 4. 12. 2017 (doručeným soudu dne 5. 12. 2017) dlužník vznesl námitku podjatosti rozhodujícího soudce JUDr. Jaroslava Pospíšila. U jednání dne 6. 12. 2017 soud ve věci jednal s tím, že do protokolu uvedl, že vznesenou námitku podjatosti považuje za zcela účelovou, provedl dokazování dalšími listinami a jednání ukončil, aniž by toto jednání odročil nebo ve věci rozhodl.

12. K nařízení předběžného opatření insolvenční soud přistoupí zejména tehdy, je-li v době od zahájení insolvenčního řízení do vydání rozhodnutí o úpadku nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty vedoucím ve svém důsledku k poškození věřitelů. Předběžná opatření upravená v ustanoveních § 82 odst. 2 písm. a), § 112 a § 113 IZ mohou být nařízena i bez návrhu. V rámci nařízení předběžného opatření může být insolvenčním soudem ustanoven předběžný správce. Insolvenční soud může předběžným opatřením dlužníkovi uložit, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodnout, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou (její částí) pouze se souhlasem

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 32 INS 2245/2017

předběžného správce. Rozhodne-li se insolvenční soud omezit dlužníka nad rámec daný ustanovením § 111 IZ, učiní tak předběžným opatřením podle ustanovení § 113 IZ, podmínkou je však ustanovení předběžného správce (§ 112 IZ). Přitom aplikace ustanovení § 113 IZ přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 IZ dostatečné, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodná obava, že je respektovat nebude.

13. Promítnuto do poměrů přezkoumávané věci odvolací soud uzavírá, že důvody, pro které soud shledal potřebu rozhodnout o předběžném opatření-ustanovení předběžného správce a omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou (jen se souhlasem předběžného insolvenčního správce) neshledává relevantní. Skutečnost, že dlužník uvedl nepravdivé údaje ohledně promlčeného závazku vůči věřiteli Česká republika-Ministerstvo financí, že předložil soudu výpis z účtu ke dni 30. 6. 2012, ohledně kterého následně vysvětlil, že v roce 2017 na tomto účtu nedošlo k pohybu, a že výpis z termínovaného účtu doložený dlužníkem nekoresponduje co do označení čísla vkladu se sdělením banky (aniž by si soud tuto skutečnost blíže objasnil dotazem u banky či dotazem na dlužníka) takovým důvodem není. Rovněž skutečnost (vyplývající z rozvahy ke dni 31. 12. 2015), že dlužník má krátkodobé závazky ve výši 1.185.810.000 Kč, a že do Sbírky listiny založil naposledy účetní závěrku za rok 2015, bez dalšího nelze shledat důvodem pro vydání předběžného opatření-ustanovení předběžného správce a omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad zákonem stanovený rámec. Rovněž skutečnost, že dlužník zjevně nepodniká nebo podniká v omezeném rozsahu, přestal být plátcem daně z přidané hodnoty, jakož i skutečnost, že na jeho účtu došlo k poklesu částky 35.338,99 Kč na částku 7.561,05 Kč, je bez významu, neboť je zřejmé, že u dlužníka, který je právnickou osobou, nelze zcela vyloučit pohyb na jeho účtu. Nadto tento pokles zůstatku odvolací soud neshledává výrazným, a zůstatek na účtu (po předložení výpisu z účtu dlužníkem) se zvýšil.

14. Pokud jde o závěr soudu, že dlužník ve věci postupuje se snahou o oddálení rozhodnutí, neboť rozporuje pohledávku navrhovatele b) a uplatnil námitku podjatosti rozhodujícího soudce, pak odvolací soud naopak shledává pochybení soudu v tom, že ačkoliv insolvenční návrh byl podán dne 3. 2. 2017 a soud ve věci jednal a prováděl dokazování (ve dnech 7. 6. 2017, 20. 9. 2017 a 6. 12. 2017), dosud ve věci nerozhodl, přičemž jednání konaná dne 7. 6. 2017 a 20. 9. 2017 odročil, aniž by řádně jejich odročení odůvodnil, a dne 6. 12. 2017 ve věci nerozhodl, ačkoli takto učinit měl (§ 15b odst. 2 o. s. ř.). Dospěl-li soud k závěru, že u dlužníka je dán stav úpadku (měl-li soud za osvědčené pohledávky obou insolvenčních navrhovatelů), pak měl o insolvenčním návrhu věcně rozhodnout, nikoli rozhodnout o předběžném opatření.

15. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro rozhodnutí soudu o předběžném opatření, tj. ustanovení předběžného správce a uložení povinnosti dlužníkovi, aby nakládal s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, a proto napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSBR 32 INS 2245/2017

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, insolvenčním navrhovatelům, dlužníku a předběžnému správci se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá