2 VSOL 71/2014-B-60
KSOS 8 INS 1431/2010 2 VSOL 71/2014-B-60

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí míru 1269/29a, 795 01 Rýmařov, o zrušení schváleného oddlužení dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 8 INS 1431/2010-B-46 ze dne 5.12.2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 8 INS 1431/2010-B-46 ze dne 5.12.2013 se v napadených výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude řešen jako konkurs nepatrný (výrok III.) a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), a dále uložil insolvenční správkyni, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení předložila zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně poukázal na to, že usnesením z 19.4.2010 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že termín první splátky byl stanoven do 31.5.2010. Již podáním doručeným soudu prvního stupně 24.10.2011 (č.l. B-21) sdělil insolvenční správce, že u dlužníka došlo k poklesu příjmů a že mu bylo doporučeno navýšení daru. Dlužníkovi nebyl poskytován dar z důvodu ztráty příjmu dárce. Podáním doručeným soudu prvního stupně 15.6.2012 (č.l. B-26) dlužník předložil darovací smlouvu na částku 2.000 Kč měsíčně, ale podáním doručeným 9.11.2011 sdělil insolvenční správce, že z důvodu nízkých srážek a absence daru byla pozastavena výplata věřitelům. V dalším průběhu insolvenčního řízení opakovaně vyzýval soud prvního stupně usnesením z 13.12.2012 a následně pak usnesením z 28.2.2013 dlužníka, aby doložil příjem anebo darovací smlouvu, kterou se třetí osoba zaváže k poskytování dalšího příjmu dlužníkovi tak, aby částka určená pro oddlužení dosahovala alespoň zákonem požadovaných 30 %. Na tyto výzvy však dlužník neodpověděl. Soud prvního stupně také opakovaně nařizoval, a to na den 26.2.2013, 8.7.2013 a 5.12.2013 nejprve slyšení dlužníka k projednání neplnění usnesení o schválení oddlužení a dále pak i jednání ve věci. Dlužník se na žádné z těchto jednání nedostavil. Soud prvního stupně uzavřel, že ze zprávy insolvenčního správce z č.l. B-43 spisu, která byla doručena insolvenčnímu soudu 2.12.2013, bylo prokázáno, že poslední splátka byla uhrazena v říjnu 2013, kterou byla částečně uhrazena dlužná záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a dlužník přitom za 42 měsíců trvání oddlužení uhradil věřitelům částku 83.271,43 Kč, což představuje 8.85 % přihlášených pohledávek věřitelů a tak předpokládané uspokojení věřitelů po 5 letech by dosáhlo pouze 12,64 %. K tomu soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 398 odst. 3 IZ a na ustanovení § 418 odst. 1 IZ a uzavřel, že dlužník porušil povinnosti vyplývající z plnění oddlužení splátkovým kalendářem, když nehradí v pravidelných splátkách odměnu a náklady insolvenčního správce a splátky věřitelům dle schváleného splátkového kalendáře tak, aby postačovaly na úhradu alespoň 30 % zjištěných závazků, a proto rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a současně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Poukázal rovněž na to, že dlužník je nekontaktní, nespolupracuje a projevil také lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2, písm. b/ IZ). S ohledem na splnění podmínek podle § 314 odst. 1, písm. a) IZ uzavřel soud prvního stupně, že konkurs bude projednáván jako konkurs nepatrný, a podle § 281 IZ uložil povinnosti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že si uvědomuje, že mu chybí procenta na oddlužení , že by ale chtěl celou situaci ještě řešit, a to tak, že by namísto darovací smlouvy platil sám od ledna 2014 navíc každý měsíc 2.000 Kč. Dále uvedl, že chce, aby mu soud dal ještě poslední šanci.

Insolvenční správce se k odvolání dlužníka vyjádřil v podání z 9.1.2014. Poukázal na to, že aby do konce pětileté lhůty (zbývá 16 měsíců) bylo doplaceno na splácení pohledávek věřitelů celkových 30 %, je nutno doplatit 21,15 % z částky 941.283,42 Kč, tj. 199.081,44 Kč a na odměně insolvenčního správce 18.513 Kč, celkem tedy by bylo nutno do konce pětiletého období doplatit částku 217.594,44 Kč. Přitom při plnění ze srážek dlužníka z jeho příjmů spolu s darem 2.000 Kč, tj. v průměru měsíčně 3.361 Kč budou pohledávky věřitelů uspokojeny pouze do výše 12,59 %. Aby ve zbývajícím čase mohlo být dosaženo uspokojení věřitelů do zákonné výše 30 %, musela by celková měsíční splátka činit 13.600 Kč. To znamená, že výše daru by musela být minimálně 12.239 Kč měsíčně, a nikoliv

2.000 Kč, jak navrhuje dlužník. Správce dále poukázal na to, že na neposkytování daru byl dlužník opakovaně správcem upozorňován a poučen o následcích neplnění oddlužení. Ostatní povinnosti ze strany dlužníka, pokud jde o oznamování změn a dokládání příjmů, byly v průběhu řízení plněny. Dlužníkem tvrzená částka 2.000 Kč měsíčně, kterou by dorovnával měsíční srážku, která v průměru činí 1.361 Kč, tedy nestačí ve zbývajícím čase oddlužení, tj. ve lhůtě 16 měsíců, k úhradě závazků dlužníka do limitu 30 %. Dále insolvenční správce poukázal na to, že prověřil majetkovou situaci dlužníka a zjistil, že tento vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, není vlastníkem vozidla evidovaného v registru motorových vozidel a nemá žádné pohledávky. Uzavřel, že má za to, že odvolání dlužníka je nedůvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II., přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání a poté, co doplnil dokazování aktuální zprávou insolvenčního správce ze dne 11.2.2014, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Dne 20.2.2014, tedy v den nařízeného jednání, byl odvolacímu soudu doručen dopis dlužníka, v němž uvedl, že nemá finanční prostředky k tomu, aby se dostavil k soudu, a také rodinné důvody . Dále uvedl, že chce požádat o náhradní termín . Vzhledem k tomu, že k tvrzeným důvodům, které měly dlužníkovi znemožňovat účast u soudního jednání, nic nedoložil, a i s ohledem na dosavadní přístup dlužníka k povinnostem v insolvenčním řízení, který vyplývá z obsahu spisu, nepovažoval odvolací soud tuto žádost dlužníka za důvodnou a projednal věc v jeho nepřítomnosti.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Z ustanovení § 418 odst. 4 a odst. 5 IZ vyplývá, že rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení, a to po jednání, k němuž předvolal dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí může vydat i bez návrhu a proti rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení se mohou odvolat pouze osoby uvedené v odstavci 4.

Ze zprávy insolvenčního správce z 11.2.2014 odvolací soud zjistil, že za celou dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem (tj. k datu podání zprávy 44 měsíců) bylo na splátky věřitelům zaplaceno z darovací smlouvy celkem 30.000 Kč, celkem bylo zaplaceno věřitelům 83.271,43 Kč. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka jsou nadále prováděny srážky z jeho příjmů ve prospěch majetkové podstaty a tyto již nejsou rozdělovány věřitelům, ale zůstávají v depozitu. Aktuálně je takto v depozitu 3.158 Kč a dále částka 616,20 Kč na podmíněnou pohledávku věřitele č. 9. Z přiložené zprávy o plnění oddlužení č. 8 pak vyplývá, že celkem byli věřitelé uspokojeni částkou 83.271,43 Kč, tedy co do 8,85 % jejich pohledávek (celková výše zjištěných pohledávek 941.283,42 Kč) a při tomto způsobu splácení ze strany dlužníka by byli věřitelé uspokojeni maximálně co do 12,34 %.

Především je nutno uvést, že z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, a proto na tato skutková zjištění odvolací soud pro stručnost v celém rozsahu odkazuje.

Z obsahu spisu je dále zřejmé, že výše příjmů dlužníka s ohledem na výši jeho závazků 941.283,42 Kč nebyla dostačující k úhradě 30 % zjištěných pohledávek. Dlužník však zajistil darovací smlouvu původně na částku 1.250 Kč měsíčně od své manželky a od května 2010 do února 2011 mu byl poskytován dar ve výši 1.300 Kč měsíčně. Od druhého roku oddlužení však poklesly čisté příjmy dlužníka a po upozornění insolvenčního správce na nedostatečnou výši příjmů došlo ke zvýšení daru na 2.000 Kč měsíčně. V této výši manželka dlužníka poskytovala dar až do listopadu 2011. Nadále pak již dar poskytován nebyl a jinou osobu dárce dlužník nezajistil. Dále z obsahu spisu vyplývá, že svou neúčast u slyšení svolaného soudem prvního stupně na 26.2.2013 dlužník omluvil nutností opravy auta, neúčast u slyšení dne 8.7.2013 a u jednání dne 5.12.2013 (k nimž byl řádně předvolán) však neomluvil a nedostavil se k nim.

Po doplnění dokazování tedy odvolací soud uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou splněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka ve smyslu § 418 odst. 1, písm. b) IZ, je správný. Vzhledem k tomu, že dosud byli věřitelé dlužníka uspokojeni částkou 83.271,43 Kč, bylo by nutno, aby ve zbývajících měsících schváleného oddlužení (tj. ještě 14 měsíců) doplatil dlužník do 30% uspokojení věřitelům částku 199.113 Kč (30% uspokojení věřitelů z celkové výše jejich pohledávek 941.283,42 Kč činí cca 282.384 Kč). To by znamenalo, že by musel měsíčně splácet splátkovým kalendářem částku 14.222 Kč. To však s ohledem na výši jeho příjmů není reálné (čistý měsíční příjem činil v období od listopadu 2013 do ledna 2014 v průměru 12.802 Kč čistého). Z uvedeného je tedy zřejmé, že dlužník není způsobilý s ohledem na výši svých příjmů splatit podstatnou část splátkového kalendáře. S ohledem na neomluvenou neúčast dlužníka u slyšení dne 8.7.2013 a u jednání dne 5.12.2013 se ztotožňuje odvolací soud i se závěrem soudu prvního stupně o lehkomyslném a nedbalém přístupu dlužníka k jeho povinnostem v oddlužení. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, když schválené oddlužení dlužníka zrušil a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem (§ 418 odst. 1 písm. b), odst. 3 a odst. 4 IZ).

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a odvoláním napadené rozhodnutí ve výrocích I. a II. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu