2 VSOL 707/2013-A-15
KSBR 44 INS 9842/2013 2 VSOL 707/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Míru 634, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2013, č. j. KSBR 44 INS 9842/2013-A-10

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. Podle odůvodnění usnesení soud prvního stupně vyhodnotil insolvenční návrh jako vadný, když v něm dlužník nedostatečně vylíčil skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Neoznačil totiž žádného svého věřitele a neuvedl informace o výši a splatnosti svých závazků. Vzhledem k absenci jakýchkoliv příloh nemohl soud uvedené informace zjistit ani ze seznamu závazků. Pouze na základě citace zákonné definice úpadku bez uvedení konkrétních údajů nelze považovat za splněnou povinnost dlužníka uvést skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. V podrobnostech odkázal soud na závěry Nejvyššího soudu ČR uvedené v jeho usnesení sp. zn. 29 NSČR 14/2011. Jelikož chybí základní náležitosti insolvenčního návrhu, bez jejichž uvedení nelze pokračovat v řízení, postupoval soud podle ust. § 128 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a insolvenční návrh odmítl. Závěrem podotkl, že ze strany dlužníka se jedná již o šestý podaný insolvenční návrh, který soud odmítl pro vady, proti čemuž se dlužník vždy odvolal. Odvolací soud však ve všech případech shledal usnesení soudu prvního stupně správným. V předchozích řízeních byl dlužníku pokračování-2-soudy prvního i druhého stupně poskytnut dostatek informací o vadách jeho insolvenčních návrhů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jeho insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 9.4.2013 domáhal rozhodnutí o úpadku. Tvrdil, že je fyzickou osobou nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení své situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a peněžité pohledávky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. pokračování-3-

Ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). Na straně 2, druhý odstavec odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně dlužníku také srozumitelně vysvětlil, jaká tvrzení týkající se znaků úpadku insolvenční návrh dlužníka postrádá. Lze tedy uzavřít, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke všem znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, nutno zdůraznit, že zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužník však sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

Za situace, kdy dlužník podal již šestý vadný insolvenční návrh, soud dlužníka přiléhavě odkázal na poučení o náležitostech řádného insolvenčního návrhu, které mu poskytly v předcházejících insolvenčních řízeních soudy obou stupňů. pokračování-4-

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu